Kriminálka EWC ✔️

Epilog

Ano, konečně vím, jak se to píše.

Když jsem jel o pár měsíců později vyzvednout Williama, Oliver jel se mnou. Byl nervózní. Celou cestu autem poklepával prsty o volant a tvářil se znepokojeně. 

Nevěděl jsem, jaká slova by ho uklidnila, tak jsem byl zticha.

Zastavili jsme se před nemocnicí a on stále koukal před sebe. Mlčel.

,,Mám tam jít sám?" zeptal jsem se a on přikývl. Asi ještě nebyl připravený.

,,Tak jo, za chvíli jsme tady. Ale vylez alepsoň ven. Bude chtít obejmout." zasmál jsem se a vystoupil.

Už z dálky jsem ho poznal. Rozešel jsem se rychleji a on mi vyšel naproti.
Když jsme byli u sebe, pevně mě objal. Zatočil se mnou ve vzduchu, jelikož mě nějakým zázrakem unesl, a smáli jsme se jak blbci. Pak sklopil pohled na kytici, kterou držel v ruce.

,,Kde je Oli?" ptal se, jelikož věděl, že jel se mnou. Mezitím, co čekal na mou odpověď, jednu fialovou květinu vyndal a snažil se mi ji strčit do vlasů. Tak jsem si ji od něj sebral a dal si ji za ucho.

,,Před autem. Pojď, těší se na tebe!" popadl jsem ho za zápěstí a rychlou chůzí jsme se vydali k autu. Oli tam stál opřený o auto.

Willi se mi vyvlíkl a když se dostal do Oliverovy bezprostřední blízkosti, objal ho. Pevně a dlouze. Oliver se hned kolem něj obmotal jak chobotnice, no povím vám, byl to vtipný pohled. Ale věděl jsem, jak se jim vzájemně stýskalo.

Pak se tam začali líbat, no, tak jsem si šel sednout dozadu do auta a doufal, že si to tam venku nerozdaj.

Když to začalo vypadat vážně, tak jsem bouchl na okno a oba od sebe vyplašeně uskočili. Z toho jsem chytl výtlem a pak jsem jen musel čelit jejich naoko naštvaným pohledům.

Domu jsme dojeli kupodivu v pořádku, když vezmu v potaz to, že Willi Olivera neustále provokoval. Oddechl jsem si, když jsme zastavili u naší branky.

Willi pak ze své tašky vytáhl ještě jednu kytici a zaklepal na dveře. Jako kdyby nevěděl, že Oli má klíče.

Otevřel mu Gejmr. A přestože věděl, že dneska přijedeme, tvářil se překvapeně. Skočil Williamovi kolem krku, dal mu pusu na tvář a šťastně se zasmál.

,,Vítej doma, Willi!"

(Oli vedle mě dal ruku v pěst a vypadalo to, že Gejmra později zbije.)

Jakmile toto dořekl, zbytek Ewc na nás naběhl a všichni Williho vítali. Nikdo ho ale už neobejmul.

Willi posmutněl, ale stále s úsměvem vytáhl druhou kytku a podal ji El.

,,Omlouvám se Eli. Omlouvám se vám všem." řekl smutně a hlas se mu zlomil.

Oli se na něj pověsil, aby byl rychlejší než Gejmr, ale už nezabránil skupinového objetí, ve kterém se Willi rozbrečel.

Pak se ale zasmál.

,,Já se omlouvám, jsem trapný"

,,Nejsi" plácl jsem ho po rameni a všichni jsme se rozhodli jíst zmrzku v obýváku. Každý měl svůj kyblík a spokojeně jsme jedli u filmu.

Já jsem seděl z Williho levé strany a opíral jsem se, Oli z té druhé. Byla to idylická chvíle. Všichni jsme se smáli a vládla tu pohoda.

Oliver a William se do postele odebrali poněkud brzy, ale právě o to bylo vtipnější, když Gejmr ztlumil televizi a všichni jsme čekali, co uslyšíme. Netrvalo to vůbec dlouho, naopak pouhou chvilinku, a tak jsme se smíchem televizi zase zesílili. Možná až neúctivě moc.

I tak se jim povedlo ji přehlučit, tak po dveřích Terka hodila botu.

No nasmáli jsme se hodně, to vám povím.

KONEC