♤ 3 ♤

20 3 1
                                    

,,Půjdu si lehnout. A tohle přerostlé děcko beru s sebou" usmál jsem se okolo jedenácti večer a ostatní přikyvovali, že půjdou taky a přáli mi dobrou noc.

,,Willi, vstáváme, půjdem si lehnout vedle, hm?" Budil jsem ho jemně a on hned začal mrkat a zívl.

,,Já nespal" zabrblal hned, ale jeho chraplavý hlas, znějící jak po astmatickém záchvatu, ho prozradil. A navíc.. celou dobu tiše chrápal.

Oba jsme se dostali do pokoje a lehli jsme si. Popřáli jsme si dobrou noc a já do chvíle usnul. Ne ale na dlouho..

///

,,Hej Maty, vstávej" třásl mnou někdo dlouho po půlnoci.

,,Hm, no, co se stalo?" Odpověděl jsem dezorientovaně a sedl jsem si. V pokoji bylo malé světlo. Až pak jsem si všiml fialové palice, která se nade mnou skláněla. Budil mě William.

,,Nic já jen-" začal, pak se ale zadrhl a zmlknul.

,,Proč jsi zase brečel?" Zeptal jsem se hned poté, co jsem si všiml, že má červené oči. Stejně tak, jak měl, když přišel na za námi do obýváku.

,,Nechci o tom mluvit" odvrátil pohled.

,,Nechceš to říct mně?" nadzvedl jsem obočí v tázavém gestu.

,,To jsem neřekl" bránil se.

,,Tak mluv"

,,Maty, prosím"

,,A proč jsi mě tedy budil?" nechápal jsem.

Mlčel.

,,Ty máš strach?" Řekl jsem napůl v otázce, napůl jsem konstatoval.

,,Každej může mít strach" řekl poměrně útočně.

,,Z čeho?" ptal jsem se už trochu empatičtěji.

,,O tom právě nechci mluvit"

,,Probudil ses dvakrát za noc s brekem. Stává se ti to často?"

Neodpovídal. Povzdechl jsem si a praštil sebou zpátky do peřin. Natáhl jsem se pro hodinky na nočním stolku. 3:20

,,Probudil jsi mě na hodinu nejsilnější moci děsů?"

Uhnul pohledem. Trefil jsem se.

Víte, teď už to říct mohu, jelikož se má teorie potvrdila.

Myslel jsem, že Williama pronásledují noční děsy, jelikož když se objevil ve futrech, seděl jsem naproti dveřím. Byl opravdu vyděšený, až dezorientovaný, a když si sedl k nám, trochu se uklidnil. Vyhledal nás jako obrany schopnou společnost, stále se ale lehce třásl, když si ke mně lehl. Navíc ze spaní plakal. O tom byla naše konverzace v jiném jazyce. Kdyby měl obyčejnou noční můru, nebrečel by.

,,Zvládneš znova usnout?"

,,Ptáš se, jako bys věděl, co se stalo"

Zarazil se.

,,Ty víš co se stalo"

Jen jsem se pousmál. Došlo mu to.

,,Ne vše, když mi to nechceš říct"

,,To se nezměnilo"

Jen jsem přikývl, že chápu. Nutit ho nemůžu, ještě by mě pak zadusil polštářem. A to není smrt, kterou chci.

,,Můžu?" Ukázal na místo vedle mě.

,,Kouknem na nějaký film" nabídl jsem a posunul se víc ke zdi, přestože místa tam bylo dost.

,,Jo"

,,Je ti jasný, že usnu" pousmál jsem se unaveně.

,,No já taky, ale nevím na jak dlouho" zazubil se a mně to pomalu došlo.

,,Zase mě vzbudíš." Konstatoval jsem.

,,Jop" potvrdil.

,,Co jsem komu udělal" pobrečel jsem si dramaticky a pustil Karlíka a továrnu na čokoládu.

Dobrou noc jak mně a Willimu v ewc vile, ale i vám, drazí přátelé!

Kriminálka EWC ✔️Where stories live. Discover now