Sjíždění řeky a společné kempování mě s Tonym ještě více sblížilo. I Abby o něm přestala pochybovat, což mi udělalo radost. Posledních 14 dní před začátkem semestru jsem strávila právě s těmito dvěma lidmi. Občas jsme šli s Abby na bazén, do kavárny nebo si zacvičit. S Tonym jsme sem tam zašli na procházku nebo na oběd. Bylo mi s ním velmi příjemně. Dokonce jsem si začínala pohrávat s myšlenkou, co když bych využila jeho nabídky ohledně bydlení.
Naložila jsem posledních pár krabic do auta a šla se rozloučit s mamkou. Nemám svoje auto a tak mi táta slíbil, že mě na kolej odstěhuje, abych nemusela autobusem nebo vlakem. Rozloučila jsem se a mé nohy vykročily k autu.
Cesta rychle utíkala a přišla řeč i na finanční stránku. Táta mi naznačil, že by nebylo špatné, abych si v Aspenu našla brigádu. Finančně mě podporuje, ale chce, abych si vyzkoušela jaké to je, starat se sama o sebe.
Koleje byly bohužel velmi rychle obsazené, a tak jsme s Abby nemohli sdílet jeden pokoj. Táta mi pomohl vynosit krabice z auta a poté se se mnou rozloučil.
Při uklízení věcí mě něco praštilo přes nos. Když jsem se podívala blíže, mé oči spatřily velké akvárium. A já myslela, že na kolej zvířata nesmí. Tak tohle asi nezvládnu. Ten smrad a dusno, zároveň mám z hadů hrůzu. Co když vyleze ven ze svého terárka? Záhy se ve dveřích objevila jeho majitelka, drobná blondýnka v černých šatech. Ihned po seznámení mi dala jasně najevo, že její mazlíček Jerry nehodlá pokoj opustit.
Na vrátnici jsem se dozvěděla, že pokud má člověk vyjednané zvláštní povolení, může na koleji chovat jakéhokoli domácího mazlíčka. Tato situace se zdála bezvýchodná, protože koleje byly plné, a tak stěhování na jiný pokoj nebylo možné.
Zbývala mi jediná možnost. Sebrala jsem odvahu, z kapsy vytáhla telefon a s menším zaváháním napsala zprávu.
Tak je tu další díl.
Jak se Vám líbí?
Komu asi myslíte že psala? Udělala dobře?
S pozdravem, TenPrcek ❤️🥰
BẠN ĐANG ĐỌC
"Volná"
Lãng mạn„Na co si stěžuješ?" Vždyť máš všechno, co jsi kdy chtěla?" „Všechno, co jsem kdy chtěla? Tak to nevím, zda jsem si někdy přála být skleněnou panenkou na poličce. Panenkou, která sama nemůže nic, aby se nerozbila". „Nevážíš si toho, jak se o tebe...
