"Volná"

Na mě se můžeš spolehnout

„Můžeš prosím přinést ze sklepa dvě láhve vína?" naklonila se blíže ke mně, aby nemusela křičet. „Dobře mami,"splnila jsem očekávání hodné dcery a zamířila do sklepa.

Cestou po schodech mi telefon oznámil příchozí zprávu: Tak co, už jste s kamarádkou probrali moji nabídku?
Zastavila jsem se na posledním schodě a nad zprávou od Tonyho se lehce pousmála. „Snad ses nám nezamilovala," ozvalo se za mnou. Prudce jsem sebou trhla a spatřila Arona, který se pořád ještě smál. „A kdyby ano tak?" zeptala jsem se vyzývavě a celá se napřímila, abych mu viděla do očí. Srdce mi v jeho společnosti bušilo jako o závod.

Naklonil se ke mně tak těsně, že se mě skoro dotýkal. Oplácela jsem mu pronikavý pohled a skoro ani nedýchala. „Jsi ještě mladá, nic o lásce nevíš," špitl mi potichu do tváře. „Co prosím?" nevěřila jsem vlastním uším. To říká ten, který nikdy nemiloval. Ten, který měl víc holek než ponožek ve svém šuplíku. Neodpověděl, pouze mě obešel a vzal do ruky karton vína. „Už nic brát nemusíš," řekl neutrálně a vyšel ven.

Zamířila jsem do svého pokoje sdělit Abby Tonyho nabídku. I když se mi teď nic řešit nechtělo. Byla jsem trochu naštvaná a celá rozhozená z rozhovoru s tím egoistou. Pokud se tomu vůbec dá říkat rozhovor, možná bych to spíš měla pojmenovat jako konflikt nebo urážka s odpovědí.

V seznamu jsem našla číslo Abby a pohodlně se posadila na postel. Hovor byl zahájen téměř okamžitě. Sdělila jsem své kamarádce štědrou nabídku od bubeníka z klubu. Jak jsem tušila, tak se jí nabídka nezamlouvala. Společně jsme se dohodli, že raději zůstaneme na kolejích. Závěrem rozhovoru byl můj slib, že s ní a jejími přáteli pojedu pozítří na vodu, do začátku semestru zbývaly tři týdny.

Když jsem potvrdila své domněnky, přišla ta těžší část úkolu, a to sdělit naše rozhodnutí Tonymu. Vypadal jako celkem milý a hodný kluk, takový simpaťák. Jakmile jsem odeslala zprávu adresovanou jemu, obratem mi přišla odpověď: Nic se neděje, nechceš jít aspoň chvíli na vzduch? Za 10 minut jsem u tebe.

Mohla jsem ho odmítnout, ale stejně tu byl takový hluk, že se nedalo nic dělat. Čerstvý vzduch mi jen prospěje, navíc jsem potřebovala nějaké rozptýlení po konverzaci s Aronem.

Tak se má maličkost oblékla a vyšla ven z pokoje. Cestou ke dveřím jsem si všimla Arona, jak mluví s nějakou slečnou v červených, upnutých šatech. On si mě nejspíš taky všiml a neznámou dívku si přitáhl za pas blíže k sobě. Dělá jako by mi něco takového mělo vadit. Pokud mi chce ukázat, že je žádaný, tak mě to nezajímá. Jen to potvrzuje obraz sukničkáře, který jsem si o něm udělala. Stejně jsem trochu cítila rozhořčení, ale snažila jsem se ho ze všech sil potlačit.

Za dveřmi už na mě čekal Tony. Černé, upravené strniště mu přidávalo na věku a doplňovalo jeho hubený obličej s jemnými rysy. Celkově byl velmi štíhlý a díky jeho výšce mě bolelo za krkem, když se mi zachtělo podívat se mu do očí. „Co rádi dělají hezké holky, jako ty?" snažil se mi zalichotit a otevřel dveře od svého auta. Asi bych s ním neměla nastoupit, ale on rozhodně nevypadal jako někdo, kdo by mě chtěl unést.

Tak je tu další díl, koho máte zatím raději? Arona nebo Tonyho?
Váš Prcek ❤️