Uprostřed stál velký bar, celý osvětlený a kolem se hemžily davy lidí. Na podiu hrála kapela s mladou holčinou uprostřed, která plnila roli zpěvačky. Vedle ní se kymácel kytarista, jasný holkař už od pohledu a za ním se schovával černovlasý bubeník. Vypadal jako sympatický kluk, žongloval s paličkami a pro sebe si pobrukoval text písně. Hudba hrála tak nahlas, že nebylo slyšet vlastního slova.
Mé tělo se rozhodlo protlačit davem a následovat Abby blíže k baru. „Dvakrát Moragana s colou prosím" zakřičela Abby na blonďatou barmanku. Natáhla ruku pro dvě skleničky a postrčila mě směrem od baru do víru lidí, vlnících se do rytmu svižné písně. Má pozornost směřovala k malé, ale skoro plné skleničce, abych ji v zápalu tance neupustila.
Když to vypadalo, že se kapela blíží ke konci písničky, všimla jsem si dvou dívek a jednoho chlapce, kteří mířili naším směrem. Statečně jsem upila velkou část ze skleničky a podívala se na Abby. Ta tleskala a křičela na kapelu, když v tom ji někdo zaklepal na rameno. Prudce se otočila, ale její vyděšení hned opadlo. Přivítala se s nimi a potom se obrátila ke mně. „El to jsou moji kamarádi Emma, Terka a Dan" ledabyle jsem jim podala ruku a pokusila se o úsměv. „Abby ty už nemáš pití!" pronesl malý, blonďatý kluk a vzal nás kolem ramen. Poté na moment zmizel a když se objevil, vrazil nám do ruky skleničky s bílou tekutinou. „Co to je?" zakřičela jsem mu do ucha. „Ochutnej" zašklebil se a zvedl svou skleničku k těm našim, abychom si přiťukli.
Abby kamarádi se usadili na sedačce daleko od baru a od ostatních lidí. Mně nezbylo nic jiného, než je následovat. „Tak už nám řekni, co to pijeme" prohodila Abby směrem k Danovi a přátelsky ho loktem dloubla do boku. „Vodku s perlivou vodou a citrónem" zasmál se a pozvedl skleničku. „Ah dietní skinny bitch," snažila jsem se vypadat chytře a dle Danova výrazu se mi to povedlo.
Abby uprostřed debaty, kterou jsem skoro ani neslyšela, ukázala na prázdnou skleničku. „ Jak je tohle možný, ty to snad vylejváš?" sykla jsem nechápavě. Moje sklenička byla skoro plná. Zrovna kapela přestala hrát a vystřídaly ji písničky pouštěné z reproduktorů. „Trochu se uvolni Elle, kopni to tam" chytla skleničku a posunula ji blíž k mým rtům. S nádechem se má víčka sklopila dolů a já vypila na ex zbývající drink. „No vidíš ani to nebolelo", uculil se Dan a tím mě trochu povzbudil k dalšímu drinku. „Abby zajdu nám pro pití," ochotně jsem se nabídla, neboť jejich klábosení jsem stejně skoro neslyšela. A jak se ukázalo, Abby toto mé gesto plně uvítala a jen zakřičela:„Děkuju, pak půjdu já ". Popadla jsem skleničky jako zkušený profík a zamířila k baru.
Podařilo se mi umístit sklo na prázdný barový stolek vedle pultu, ale kvůli mému malému vzrůstu se mi nepodařilo nic objednat. „Haloo, prosím" mé hlasivky se snažily o naprosté maximum toho, co umí, ale marně. Nikdo mě nepustil a barmanka si mě také nevšimla. Pokusila jsem se posunout na druhou stranu pultu a znovu zakřičela „Prosím dvakrát vodku se sodovkou," uskutečnila jsem svůj poslední pokus, protože už mi začínala docházet trpělivost.
„Cože jsi to chtěla?" zaslechla jsem najednou něčí hlas. Otočila jsem se a vedle sebe spatřila vysokého, černovlasého kluka s obrovským úsměvem na tváři. „No Morgana s colou, já nejsem v tomhle moc zběhlá" došlo mi, jak je celá situace směšná a začala jsem se cítit trochu zahanbeně. Mé oči sledovaly špičky jeho černých, značkových bot. V tom jsem se podívala na své kecky koupené v supermarketu. Když jsem konečně zvedla hlavu a chtěla se mu podívat do očí, odešel. Asi pro něj nejsem dost dobrá, proběhlo mi hlavou. Budu muset zopakovat moje marné a trapné pokusy o koupi pití svépomocí.
Znovu se mé tělo natlačilo na dav u baru a snažilo se prorvat skrz, když v tom mě někdo vzal za ruku a zatáhl zpátky. „Hele, už jsem tam skoro byla", rozčíleně jsem zakřičela a otočila se na danou osobu. Přede mnou stál ten samý černovlasý kluk se dvěma skleničkami. Jednu z nich mi podal a z druhé upil. Byl mi nějaký povědomý, určitě jsem ho už jednou někde spatřila.
„Jsi tu sama?" zeptal se a já zavrtěla hlavou. „Mám tu někde kamarádku, sedí se svými kamarády támhle, asi bych tam měla jít," rozhodla jsem se naši debatu ukončit. „Počkej, ty někam spěcháš?" vzal mě za ruku a otočil zase zpátky k sobě. „Ne, ale měla jsem přinést pití i kamarádce, takže bude asi naštvaná. Vsadím se, že už tam někde hudruje, že kvůli mně je vyschlá jako Aralské jezero". zamumlala jsem, takže v tom rámusu to snad ani nemohl slyšet. „Co prosím?" podíval se na mě nechápavě a začal se smát, zdá se že mě slyšel. „No já studuju zeměpis, odsekla jsem výmluvně se studem ve tváři. Když jsem nervózní, mluvím samé nesmysly, navíc u toho určitě vypadám hloupě.
„Ach tak. Mimochodem, já jsem Tony", naklonil se ke mně, abych ho slyšela. „Já jsem Elle," přistoupila jsem na jeho seznamování. „Tak na zdraví Elle", pozvedl skleničku a ťukl si se mnou. „Už musím jít. Budeš tu ještě?" dokončil svá slova a mávnul na někoho za mnou. Hlava mi kývla na souhlas. „Dobře, já si tě najdu" šibalsky se na mě usmál a odešel.
Tak je tu další díl. Snad se líbí 🥰
YOU ARE READING
"Volná"
Romance„Na co si stěžuješ?" Vždyť máš všechno, co jsi kdy chtěla?" „Všechno, co jsem kdy chtěla? Tak to nevím, zda jsem si někdy přála být skleněnou panenkou na poličce. Panenkou, která sama nemůže nic, aby se nerozbila". „Nevážíš si toho, jak se o tebe...
