Jeho kroky nás zavedly do nedaleké restaurace. Při průchodu skleněnými dveřmi mě přepadl pocit studu. Mé legíny a sportovní mikina moc nepasovaly ke zdejšímu formálnímu prostředí. Tonyho pohublé tělo zakrýval tmavě modrý svetr doplněný černými džínami. Havraní vlasy mu padaly do čela a stále se nepřestával usmívat.
Číšník nás dovedl ke stolu pro dva a mně začínalo docházet, že tu něco nehraje. „Kytka, večeře, neříkali jsme snad že to není rande?" trochu jsem zpanikařila, rande v domácím oblečení jsem si zrovna dvakrát nepřála. Navíc jsem se ještě nechtěla do něčeho takového pouštět.
Na mou otázku neodpověděl, pouze se usmál a cosi pošeptal číšníkovi, který v zápětí odešel.„Tak snad ti bude chutnat," pronesl, když před nás číšník položil dva velké talíře. Nebyla to velká porce, akorát jsem nezvládla identifikovat, co to na talíři leží. „Caponata" pronesl s úsměvem a pozdvihl nůž s vidličkou. „Caponata, v jakém jazyce to znamená dobrou chuť?" snažila jsem se vypadat chytře a tak jsem hádala od oka. „Asi v žádném, to je název pokrmu. Ale také ti přeju dobrou chuť" prohodil a nepřestával se smát. Určitě jsem samým studem zrudla.
Tony se pustil do výslechu, mezitím, co se mi výborný pokrm rozplýval na jazyku. Zásoboval mě otázkami a já mu na ně s radostí odpovídala. Hltal jedno mé slovo po druhém, stejně jako já hltala borůvkový koláč, který následoval po hlavním jídle.
„Počkej, takže se bojíš koní, protože to jsou velký zvířata, ale tvoje nejoblíbenější zvíře je hroch? To zní logicky," prohodil ironicky a z vážného výrazu přešel opět ke smíchu. „Vůbec jsi to nepochopil," pozdvihla jsem levý koutek úst do úšklebku a pokračovala dál ve svém vysvětlování: „Nebojím se koní, ale mám z nich respekt. A navíc tady u nás hrocha jen tak nepotkáš," uvedla jsem ho na pravou míru. ,,Za to koně tady mezi paneláky potkáváš každý den, co?" nepřestával se smát a já se začínala cítit lépe, více jistěji. Cítila jsem jak ze mě opadá strach a nervozita. Bylo mi s ním hezky, cítila jsem se příjemně. Mezi řečí jsem ho pozvala ke společnému dobrodružnému výletu na lodích a on kupodivu souhlasil. Sice souhlas nepřišel hned, trochu se nad tím pozastavil, ale když jsem dodala, že se jedná jen o dva dny, přikývl.
Doprovodil mě domů a kousek od domovních dveří se zastavil. Nic neříkal jen mi hleděl do očí. Tentokrát se ale neusmíval jako tomu bylo celý večer. Za pas si mě přitáhl blíž a něžně mě políbil. Ještě chvíli mě jeho ruce hřály, načež mi do ucha zašeptal: „Dobrou noc Elle," a bez čekání na mou odpověď odešel.
Za hlavními dveřmi se mé tělo zastavilo a já si v duchu zrekapitulovala celý večer. Bylo to rande!
Tak další díl je tu.
Líbí se Vám?
Jaký máte názor na Tonyho?
S pozdravem, TenPrcek ❤️🥰
ČTEŠ
"Volná"
Romance„Na co si stěžuješ?" Vždyť máš všechno, co jsi kdy chtěla?" „Všechno, co jsem kdy chtěla? Tak to nevím, zda jsem si někdy přála být skleněnou panenkou na poličce. Panenkou, která sama nemůže nic, aby se nerozbila". „Nevážíš si toho, jak se o tebe...
