Ach, jak příšerná jsou rána opilců, proběhlo mi hlavou, když se má těžká víčka konečně rozhodla otevřít. Hlava mi třeštila, jako by na ni spadl obří kámen. Navíc můj bolehlav ještě umocnilo vibrování telefonu na nočním stolku. POŘÁD BY JSI MĚ CHTĚLA VIDĚT? CO TAKHLE KAFE V BRISTON COFEE? T.
Malý okamžik jsem civěla na displej telefonu, než mi došlo, že by to mohl být ten kluk ze včera. Nevím jestli ho chci znovu vidět, přeci jen jsem byla omámená alkoholem, když mi jeho osoba zaslepila všechny smysly. Tak jsem se pokusila sesmolit výmluvnou esemesku.
Moje břicho se začínalo zlobit, za nedostatečný přísun surovin a v novém domě nebylo skoro nic poživatelného. Proto mou povinností bylo zajít na nákup, i když to v mém aktuálním fyzickém i psychickém stavu znělo téměř nereálně.
Chvíli mi trvalo, než se moje nohy rozhodly udělat odvážný krok z postele. Nakonec jsem popadla oblečení, které leželo na židli a v rychlosti nacupitala do koupelny. Užívala jsem si kapky horké vody, které dopadaly na mou kůži. Miluji ten pocit, ale bohužel všechno jednou končí.
Nasoukala jsem se do věcí a vyrazila do obchodu. K mému štěstí nebyl moc daleko, takže jsem bez větších problémů trefila.
U stojanu jsem si dovolila uzmout nákupní košík a vydala se na sebevražednou cestu davem. Nejspíš byly zrovna slevy, jelikož lidi vyváděli jako šílení. Kradli si oblečení z košíků a předbíhali se u váh na ovoce. Prostě hrůza, už abych byla pryč. Zdejší ruch mé hlavě příliš nepomáhal, proto jsem se rozhodla trápení ukončit a najít regál s vodou na zapití pilulky proti bolesti.
Hledala jsem čistou vodu mezi velkým množstvím barevných lahví. „Hledáš vodku se sodovkou?", ozvalo se za mnou. I při mých ještě zpomalených reflex mi došlo, že je to narážka na včerejší večer. Proto nebylo takovým překvapením, když jsem za sebou spatřila Tonyho. „Vtipný", pronesla jsem ironicky a dodala:„sleduješ mě snad?". „Spíš mám náhodou cestu kolem. Rád zachraňuju dívky v nesnázích, proto jsem přišel na pomoc", rozesmál se a mé rty se také lehce zvlnily do úsměvu. „Pokud nemáš komplexní lék na kocovinu, tak se obávám, že se naše cesty zase rozdělí", přistoupila jsem na jeho slovní hru. „Myslím, že by ti prospěla pořádná snídaně a kafe", kývl hlavou směrem k východu a mě to znělo celkem jako dobrý nápad.
Koupil mi kafe a taštičky z listového těsta u pouličního stánku a společně jsme vykročili k mé nové adrese. „Takže ty studuješ zeměpis?" zeptal se se zájmem a pokračoval dál ulicí podél vysokých paneláků. Překvapilo mě, že si to pamatuje. „Ano, vlastně zeměpis s češtinou, učitelství pro druhý stupeň v Aspenu", prohrábla jsem si vlasy. „Takže budoucí učitelka, jak roztomilé", pozvedl koutky do mírného úsměvu a zahnul za roh. „A co děláš ty, kromě hraní v kapele?". „To je trochu složitější. Nechceš mi raději říct něco o sobě? Co ráda děláš? Co máš ráda? Kdy ti začíná škola? Co jsi studovala předtím?" odvětil mile. „Páni, začínám si připadat skoro jako na pracovním pohovoru nebo na policejní stanici" můj pokus o vtip byl doprovázen smíchem. „Tak jak jinak tě mám poznat? " pronesl trochu nejistě. „Všechno chce svůj čas," podívala jsem se mu do očí a zdálo se, že mě pochopil. Tony působil klidně a vyrovnaně.
„Takže jsi na koleji nebo máš v Aspenu byt?" zahlaholil do ticha, když už se v nedohlednu objevil náš byt.„Jsem bohužel na koleji" odvětila jsem otráveně. „Oni ty koleje nemají moc dobrý viď?" zeptal se zasvěceně. „Nemají, ale byt jsme s kamarádkou nesehnali," řekla jsem potichu a začala zpomalovat. „Já tam mám volný byt, kdybyste chtěli," pronesl jako by nic a zastavil vedle mě. „To je vtip ne?" pronesla jsem nevěřícně, byla by to až moc velká náhoda. „Dal bych vám ho za slušnou cenu," mírně se usmál a stále mi věnoval svůj pohled. „Už nemluv, nebo si začnu myslet, že sním," odvětila jsem pobaveně. „V klidu si to nechte projít hlavou" nasadil znovu svůj pohodový úsměv a dodal:„Doufám, že tě ještě někdy uvidím Elle". Má hlava lehce kývla a na to má maličkost zalezla do vchodových dveří.
Tak je tu další díl, snad se líbí. Už by to mělo být zajímavější než úvodní díly 🥰😊
ČTEŠ
"Volná"
Romance„Na co si stěžuješ?" Vždyť máš všechno, co jsi kdy chtěla?" „Všechno, co jsem kdy chtěla? Tak to nevím, zda jsem si někdy přála být skleněnou panenkou na poličce. Panenkou, která sama nemůže nic, aby se nerozbila". „Nevážíš si toho, jak se o tebe...
