Amica | HP

• 44 •

Tušil, že se Harry z Remova sevření vytrhl a zmizel vstříc nebezpečí. Nedokázal mu v tom ovšem v tomto stavu zabránit. Vlastně nedokázal dělat vůbec nic. Po chvilce napjatého ticha se všichni vrátili do boje a on mohl být jen rád, že mu ostatní kryli záda, jelikož v tomto stavu by opravdu žádným kletbám neuhnul. Naopak by bylo možné, že by se jim spíše schválně vystavil. Nechápal, kde se to v něm bralo, tušil ovšem, že hluboko v srdci pro tuto slečnu choval mnohem větší náklonost, než by si dokázal přiznat.

A právě tato náklonost se na něm v tomto momentu až bolestivě projevovala. Bledý obličej zrzky byl celý smáčený jeho slzami, neboť nedokázal své čelo odtrhnout od toho jejího. Slzám nedokázal bránit, i když měl pocit, že musel již dávno přejít přes jejich limit. Zmučeně se nadále tiskl k jejímu nehybnému tělu a opravdu neplánoval, že by se měl v nejbližší době odtrhnout.

Po dalších několika trýznivých minutách ruch okolo utichl. Smrtijedi se jako na povel stáhli a místnost se ponořila do nezdravého klidu. Ostatní členové Řádu se postupně shromáždili kolem zmučeného Siriuse a se smutkem v očích tuto hroznou scénu sledovali. Dora si konečně nechala vážnost situace připustit k srdci a se slzami kutálejícími po tvářích poklekla vedle zdrceného muže. Svoji dlouholetou přítelkyni uchopila za studenou ruku, po které ji začala nepatrně hladit a rozvzlykala se naplno.

Remus, který mezi tím nenápadně obhlédl situaci ve vedlejším sále se k ostatním vydal svižným krokem. Svého přítele a kamarádku opatrně uchopil za ramena, a i přes to, že mu slova nešla přes jazyk, nadechl se.

„Siriusi, musíme zmizet. Je tu Ministr a bystrozorové." Pokusil se jej nenásilně od mrtvého těla odtáhnout, to se mu ovšem nepovedlo. Těžce si povzdechl a pohledem hledal pomoc u ostatních. Nikdo se ale neměl k tomu, aby mu pomohl. Na to byl pohled na zdrceného muže až moc intenzivní a bolestivý.

Remus ale věděl, že nesmějí otálet. Kdyby aristokrata bystrozoři jen spatřili, dopadla by dnešní noc ještě hůř, než by si každý dokázal připustit. Proto se s těžkým srdcem chopil tentokrát obou jeho ramen a o něco silněji se jej pokusil postavit na nohy.

„Nech mě být Remusi." Oponoval mu aristokrat bezbarvým hlasem a snažil se děvče znovu silně obejmout.

Remus mu ovšem opět bránil. „Tichošlápku, já chápu, že nechceš. Opravdu ale musíme zmizet." Pokusil se jej znovu přemluvit jemným hlasem.

„Ne..." Pošeptal tiše a pohladil dívčinu bledou tvář. Nedokázal se od ní odpoutat, opravdu ne. Svojí rukou jemně putoval od její tváře, přes krk až k místu, kde se jí přes bílou košili prosákla krev po místě zásahu. Bellatrix se povedlo zrzku zasáhnout přímo do srdce.

Jeho ruka na onom místě zůstala. Svůj uslzený obličej však tentokrát položil na její hrudník. V hrobovém tichu se ozýval jen jeho přerývavý dech a tiché vzlyky Nymfadory vedle něj. Tak moc si přál, aby jen spala. Tak moc rád by si představoval, že ji právě teď svírá v objetí jen při spánku. Tak moc rád by si představoval, že se nechává ukolébávat jejím pravidelným oddechováním, když mu omylem usnula v klíně na gauči po několika sklenkách vína. Nic z toho ale nebyla pravda.

Když v tom...

„Tichošlápku..." Remus jej znova opatrně zatahal za rameno.

Sirius konečně nabyl pořádného vědomí a vykulil oči. „Ne!" Utnul jej.

Remus a ostatní jen nechápavě pozorovali, jak se od Kate odtáhnul a rozklepanou ruku opatrně více přitiskl na její srdce. Měl snad halucinace? Oblbnul si přáními jeho mysl? Sirius se bez dechu opět sklonil k její hrudi, následně k ústům a málem se překvapením zajíknul.