Amica | HP

• 4 •

Nevěděla, jestli se začít smát vtipu, který ještě před chvílí vypustil z úst, nebo začít brečet, jelikož tušila, že toto vtip není. To nemůže být pravda, vždyť to nemůže zvládnout! Učit, ona? To nemůže ten Brumbál myslet vážně. Po této pronesené větě celá ztuhla a s vykulenýma očima hleděla přímo do těch pomněnkových, které na ni trpělivě shlížely.

Ukázala si doprostřed své hrudi. ,,Já?" Vydechla přiskrčeně, doufala, že se přeslechla. Čaroděj jen trpělivě pokýval hlavou, stále vyčkával na její odpověď. ,,To... to nejde, vždyť to nemůžu zvládnout." Začala vyšilovat, zajela si rukama do teď díky rozrušení fialových vlasů a stále doufala, že je to celé jen špatný vtip. Frustraci po chvíli vyměnilo uvažování a srovnávání si pro a proti. Bylo jí jasné, že ať odpoví kladně nebo záporně, stejně nebude mít na výběr. Proč si to tedy ještě víc znepříjemňovat?

,,Asi nemám na výběr, co?" Vysoukala ze sebe nakonec a odevzdaně shrbila ramema. Ředitel zase kývl hlavou. Nemůže už konečně něco říct?

Po chvíli byla nejistota ta tam. Místo ní se v zelených očích objevily rošťácké jiskřičky a sebevědomí. Vlasy nabraly červeno oranžové vyzývavé barvy a za doprovodu uličnického výrazu pohlédla na všechny přítomné studenty.

,,Tím pádem se máte na co těšit děcka." Pravila s tajemným úsměvem a natěšeně přihlížela radostnému jásotu, který vypukl hned co Nebelvírům došlo, že na jejích hodinách je žádná poprava nečeká. Kdo by nechtěl mít za profesorku přítelkyni, která vám je ze všech stran sympatická a hlavně - nebude Nebelvíru odečítat zbytečné body!

To se samozřejmě přestalo líbit jedinému Zmijozelovi v místnosti. Pohrdavě shlížel na všechny radostné tváře a beztak si plánoval, že jim za to ve škole strhne body. Jeho opovrživého šklebu si všimla i Kate, která mu konejšivě stiskla rameno.

,,Ale notak Seve, na Zmijozelské budu milá, pokud teda budou oni milí i na mě. Víš, že mi na kolejích nezáleží." Pravila klidně a čekala až na ni otočí svůj onyxový pohled. ,,Tak tomu tak věřím." Ozvalo se někde z chumlu studentů. Snažila se skrýt úsměv, ale podle výrazu jejího kamaráda odtušila, že se jí to nepovedlo. ,,Je tam někdo, koho znám? V nějakém ročníku je i mladý Malfoy, tuším?" Jen stroze přikývl hlavou, i když byl vevnitř už dávno obměkčený konejšivým úsměvem, který na něj vysílala. ,,S tím by to přece mohlo jít, pokud teda není až moc jako jeho otec." Dodala a ani nestihla pořádně zaznamenat jeho měnící se výraz, když se zase ze strany studentů ozval hlasitý smích.

Nutně podotknout, že většina dospělých jen s úžasem hleděla, jak na věčně jízlivého lektvaristu mladá dívka působí. Bylo až neuvěřitelné, jak rychle mu povolily zatnuté čelisti, když ho s důvěrným a upřímným hlasem uklidňovala. Normálně byste si řekli, že po jejím dotyku bude ještě více podrážděný, ale opak byl pravdou. Ta dívka byla něco jako lektvar na jeho pošramocenou duši a krvácející srdce, o kterém většina lidí neměla tušení, že existuje. Když odjela, byl ještě více jízlivý než normálně. A většinu této nálady právě schytalo ono zlaté trio a zbytek Nebelvíru. Jenže když byla zpět, měl pocit, že tu má důvod, proč nadále přežívat. Každý věděl, že se Severus nikdy nezmění, na to to měl všechno až moc v povaze a špatná minulost tomu moc nepomáhala. Jenže když ho viděli v přítomnosti drobné čarodějky, nemohli si nevšimnout jeho části duše, kterou nikdy nedával najevo a zuby nehty ji držel hluboko v sobě. Snape nebyl zlý, bylo ale málo lidí, kteří ho viděli v jiném světle. Bylo jen málo lidí, kteří v druhých uměli hledat krásu, a ještě míň lidí, kterým tu svoji ukázal.

,,Kate upřímně, nevím, kdo ze Zmijozelů na tebe bude milých..."  ,,...to je pravda, ti tě odsoudí už jen kvůli tomu, z jaké jsi koleje." Ozval se Fred s Georgem a ostatní jen souhlasně přikyvovali. Hned ze začátku jí bylo jasné, že to tak lehce nepůjde, ale byla člověk, který se chytá i té nejmenší naděje a nevzdává se. Nechtěla hned ze začátku svůj vztah se Zmijozelskými zahodit. Samozřejmě si od nich nenechá shazovat autoritu, ale nechce na ně být hned od začátku nepříjemná úplně bezdůvodně.

,,A upřímně, Malfoy je zrovna poslední člověk, který by s tebou chtěl vycházet." Dodal Harry, tentokrát se mu dostalo souhlasného přikývnutí i od manželů Weasleyových a Remuse. A když s tímto souhlasil i vlkodlak, věřila tomu. Nemohla neříct, že byla zklamaná, protože si byla víc než jistá, proč se tak mladý blonďák chová.

,,Takže je ten malej až moc jak Lucius?" Odtušila. Nepotřebovala ani souhlasné kývnutí ze strany Remuse, aby svému tvrzení věřila. Ten chlapec nemohl dopadnout jinak, když prošel výchovou zrovna od Luciuse. Byla si jistá, že Narcissa, i kdyby chtěla, proti tomu nic neudělala. O to víc ji zaráželo, že se s tím nesnažil něco udělat Severus, jakožto jeho kmotr.

,,A co se hodin Péče o kouzelné tvory týče, jsem si jistý, že po tom, co předvedl minulý rok s tebou nebude vycházet už vůbec." Zasmál se Ron a ostatní, tentokrát i Sirius, se k němu přidali. Tohle ji velmi zaujalo, byla si totiž jistá, že jestli udělal mladý Malfoy nějaké problémy, muselo se to všechno obrátit proti Hagridovi. S pozdvihnutým obočím vyžadovala vysvětlení. A tak se dalo zlaté trio do líčení celé situace, kde blonďák urazil hypogrifa, simuloval zranění, jak se dostal Hagrid do problémů a jak díky Klofanovi zachránili Siriuse. Vše se zájmem poslouchala, děti se překřikovali, jak každý chtěl vylíčit i ten nejmenší detail. Také si nemohla nevšimnout naštvané zatínání svalů Mistra lektvarů, když se dostalo na část příběhu, ve kterém figuroval i on. Samozřejmě se nedivila, že vynechali celou část s vlkodlakem. Nikdo nevěděl, že ona ví.

Nahlas zaúpěla a složila si hlavu do dlaní. S tichým dodatkem ,,To je blbec...", který nejspíš nebyl tak tichý, protože se část osazenstva hlasitě rozesmála, pohlédla na Severuse, od kterého se ozývalo naštvané vrčení.

,,Bohové Severusi, i přes svoji hrdost musíš uznat, že urazit hypogrifa je prvotřídní mudlovina." Znovu zaúpěla, toto chování jí šlo proti srsti. Chudák Klofan byl odsouzený k smrti jen kvůli takové blbosti, takovému nezodpovědnému chování a naparování. To musí uznat přece i on, že jeho kmotřenec udělal hloupost. ,,Takže říkáte, že vám mladý Malfoy dělá naschvály?" Konstatovala, bylo jí už teď jasné, že se s tím pokusí alespoň něco udělat, ať uspěje jakkoliv.

,,Ale ať nám dělá naschvály jakékoliv, není to tak strašné. Nejhorší je, jak nazývá Hermionu." Pravil Ron, všichni se zastavili v pohybu a pohlédli na Miu. Ta jen smutně sklopila oči a začala si hrát s prsty na rukou. Kate se v hlavě začaly rojit různé nadávky, kterými by mohl malou čarodějku nazývat. Ale nechtělo se jí věřit, že blonďák došel až tak daleko.

,,Jak ti říká Mio?" Zeptala se opatrně. Už z chování ostatních vycítila, že tomu, čemu nechtěla věřit, je pravda.

,,Mudlovská šmejdko." Hermiona upřela své smutné čokoládové oči do těch zelených. Kate, i když to merlinžel čekala, vyděšeně zalapala po dechu a vykulila oči. Zaryla prsty do stolu, napřímila se, jak kdyby spolkla pravítko, zatnula čelisti, a i s nahněvanými blesky v očích vyhledala onyxové oči. Vlasy jí plápolaly nebezpečnou rudou barvou, koutkem oka sledovala ztuhlé obličeje třech starých Nebelvírů - Remuse, Siriuse a Albuse. Jedině ti tři, společně s ní totiž věděli, jak skončilo přátelství lektvaristy s drahou Lily. Věděla, že pokud se takto někdy malý Malfoy o Hermioně zmíní před ní, nenechá to být. Ještě více ji naštvala ta očividná skutečnost, že s tím její přítel nic nedělá. Severus do svého pohledu snažil vložit omluvu, ale bylo mu jasné, že mu toto Kate jen tak neodpustí. Věděl, že tentokrát překročil hranici. Věděl, jak moc toto oslovení nenávidí. Ať chtěl nebo ne, jeho tělo nad ním přebralo velení. I před všemi ostatními ukázal kousek své slabosti a jako před tím Black, zahanbeně sklopil pohled. Měl ale štěstí, že většina lidí u stolu sledovala, jak se z věcně milé dívky stala po zjištění onoho faktu nahněvaná plápolající louče. Jen bystrá Mia a Brumbál zpozorovali chování profesora lektvarů.

Mudlorozená čarodějka si byla od tohoto momentu jistá, že s příchodem Kate přijdou i hezčí časy.

Zdravím všechny u další kapitoly!

Silně doufám, že i tato další část příběhu vás donutila tu se mnou stále být a společně nadále proplouvat dějem.

Jako vždy jsem vděčná za jakékoliv komentáře, které tu zanecháte.

Všem, kteří se rozhodli nadále tento příběh číst srdečně děkuji,

Zee ♡