Amica | HP

• 24 •

Tak jak majitel domu předpokládal, opravdu byl pokoj, který momentálně patřil slečně Scamanderové, nejvíce prosvětlený v celém domě. Mohly toto tvrzení potvrzovat právě hřejivé sluneční paprsky, jenž začaly Mrzimorku lechtat po tváři. Ty ji začaly totiž vytrhávat z poklidného spánku. Ač jí podvědomí říkalo, že je víkend a může se v přikrývkách vyvalovat, jak jen chce, nutkání jít na záchod ji ale přemohlo. Tak tedy líně otevřela očka a až si zvykla na světlo v místnosti, teprve až teď si uvědomila, že je v pokoji, který opravdu nezná. Nějak jí totiž při probouzení nedošlo, že se včera nestihla dopravit domů. To, že se nachází v domě Blacků jí došlo ihned – to jak se dostala z obýváku sem se rozhodla raději nijak nezjišťovat – ovšem musela uznat, že to v dopise s vyklízením místností nejspíš myslel opravdu vážně. Dokonce ho začala i podezřívat v tom, že tento patřil přímo jí nebo Doře. Vše bylo totiž sladěné do světlých barev, na stěnách bylo vylepeno dokonce několik plakátů s náčrty kouzelných tvorů. Obsáhlá polička s knihami byla zaplněna především literaturou, kterou nikdy nepohrdla a na pracovním stolku se vyjímalo několik bloků a všemožně barevných psacích potřeb i brků. Šatní skříň musela být nejspíš zatím prázdná, jediné kousky oblečení, které se tu nacházely, byly na židli – to usoudila, že je tu nejspíš ještě zapomněl. A nakonec, povlečení přikrývek, do kterých byla zamotaná, se vyjímalo příjemně žlutou barvou.

S menším úsměvem, jak moc si na tom dal černovlásek záležet, ať už to mělo patřit komukoliv, se vydala ke dveřím. Opatrně vykoukla a snažila se v hlavě zmapovat, ve které části domu že se to nachází. To zjistila skoro okamžitě, jelikož o pár dveří vedle právě vylezl Sirius z koupelny.

Nad celým tímto zjevem musela překvapeně a lehce pobaveně povytáhnout obočí. Black byl totiž oblečený v teplácích a volném triku a co víc, vlasy měl svázané do culíku! Celé to podtrhovalo prozpěvování a spokojený úsměv, se kterým se, nevšímajíc si pobavené zrzky, houpavým krokem vydal přímo jejím směrem. Kate nedokázala jinak, než si celý tento zjev pořádně vrýt do paměti. Viděla ho totiž vždy přinejmenším alespoň v košili a vždy s rozpuštěnými vlasy. Toto byla nevídaná změna.

Musela mu nakonec vkročit do cesty, jinak hrozilo, že by ji opravdu přešel bez povšimnutí. S cukajícími koutky lehce zaklonila hlavu a pohlédla mu do očí. Jeho mírného šoku, který ale po pár sekundách zkušeně zakryl, se musela ušklíbnout.

„Nějaká dobrá nálada, že by ještě to včerejší víno?" Povytáhla s neskrývaným šklebem obočí ještě o trošku výš místo pozdravu.

„Prozradil bych ti, že by to mohlo být i něčím mnohem hezčím, ale rozmyslel jsem si to." Oplatil jí škleb s jiskřičkami v očích. To, že mu ještě kapky vody ze svázaných vlasů stékaly do obličeje a postupně se vsakovaly do trika, to ho nejspíše netrápilo. A Kate tím směrem určitě pohled nesklouzl, ne!

„Raději se nebudu ptát, co to něco je... ještě bych tě mohla obvinit z drogového dealerství." Pokroutila nad ním s naoko pohoršeným výrazem hlavou. Z jeho upřeného pohledu na její maličkost si raději snažila nic nedělat a ignorovat všechna ošívání, která vyvolával.

„Hmm, pokud bych nad tím uvažoval takto... mohlo by se to jednu stát drogou, které bych se nedokázal zbavit." Zamyšleně pokýval hlavou a ještě jednou si prohlédl její vtipný rozcuch a pomačkané šaty, na kterých svým pohledem také zůstal. „Nachystal jsem ti oblečení na židli, snad ti bude, abys nemusela být stále v těch šatech. Můžeš použít koupelnu, jestli chceš. Jdu nám zatím připravit snídani." Dořekl vše, co měl na srdci. Jelikož mu stále stála v cestě, jemně ji chytil za bok, natočil na stranu a znovu si prozpěvujíc mířil ze schodů dolů nejspíše do jídelny.