• 9 •

610 35 0
                                    

Byla sobota odpoledne téhož týdne. Daleko od Bradavic v kuchyni na Grimmauldově náměstí 12 seděli dva staří dobří přátelé. Ostatně jako každý víkend od té doby, co se Sirius vrátil. Tentokrát jejich rozhovor neobvykle vázl. Vždy si měli co říct, ale dnes byl již jmenovaný muž neobvykle zamlklý. Něco ho trápilo, sžíralo. A Remus merlinžel nevěděl co. Nechápal, co je to za období. Před dvanácti lety dokázal svého přítele prokouknout okamžitě. Stejně tak i ze začátku prázdnin. Ale od příchodu... no ano. Od příchodu Kate přicházely samé neobvyklé změny. Teď do svého přítele neviděl, ale tušil, nad kým přemýšlí. Jen nevěděl, v jaké spojitosti. Co se stalo? Už, už se nadechoval, aby onu otázku vyřkl nahlas, jenže je vyrušilo zaťukání. Tichošlápek před ním sebou trhl, následně mu nadějně zajiskřilo v očích. Rychle se postavil, přešel k oknu a pustil malou černou sovičku, která přeletěla na stůl, kde se i následně posadila. V zobáčku držela menší obálku, na které se krasopisem neslo právě jeho jméno. Tento rukopis ještě neznal, ale dovedl si ho přiřadit k jedné nízké nazrzlé čarodějce.

Zdravím tě ty otravnej, nesnesitelnej, starej (dokázala bych ještě dlouho pokračovat) Blacku.

Ano, uznávám, že jsem se pořádně nerozloučila, proto také píšu. Omlouvám se. Pozdravuj ode mne prosím Rema s Dorou.

Druhá věc, kvůli které píšu jsi merlinžel ty. Harry mi předal tvůj vzkaz. Co ovšem nechápu je skutečnost proč bych zrovna já (úžasná a milá osoba) měla psát tobě Blacku. Věřím, že tě o všech novinkách informuje Harry, tak co jiného bych ti měla vzkázat asi tak já?

O té odporné růžové Umbridgeové, která sedí skoro vedle mě jsi už slyšet musel. Obávám se, že po tom, co provedla už první školní den, nebude tento rok zdaleka tak klidný, jak bychom si přáli. Ta ježibaba je dohozená přímo od ministra, nevím, proč se zrovna on chce angažovat do chodu Bradavic, ale věřím, že půjde o návrat Voldemorta – čemuž on nevěří.

Hodiny zatím vedu v klidu, vypadá to, že jsem u některých studentů dokonce oblíbená. I když po tom, co mě viděli se normálně bavit se Severusem většina nervózně klopila hlavy. Díky Merlinovi do konce týdne zjistili, že mě přátelství s ním nijak nemění. Vlastně mi to i doneslo nějaké ty plusové body u některých normálních Zmijozelských. Někteří se na mne od té doby mračí ještě více. Je mi jasné, že tě tvůj kmotřenec určitě také informoval, jak probíhala jejich vůbec první hodina se mnou. Lhala bych, kdybych řekla, že mě nemrzí, jak se Draco chová. Ale dalo se to čekat, projít výchovou Luciuse neznamenalo nic jiného. Jen doufám, že se jednou umoudří.

Jinak nemám co jiného dodat. Žádám tě o odpověď na moji předešlou otázku, jelikož na ni opravdu sama nepřijdu.

Užívej si nudu Blacku,

nejúžasnější Kate.

Když muž s tváří posetou jizvičkami spatřil široký úsměv svého přítele, jeho domněnka se potvrdila. Ze strhaného vězně, kterým byl ještě před dvěma měsíci se najednou stal muž vyzařující energií. Byl za něj šťastný, konečně se jeho příteli do života opět dostává štěstí. Nejprve v podobě jeho kmotřence, následně očividně jedné milé čarodějky, která se úplně lišila od jeho dřívějšího vkusu. Ne že by byla Kate ošklivá, byla velice okouzlující, ale co si budem, dříve měl zájem spíše jen o slečny s nižší dávkou inteligence. O to více jej těšilo, že Sirius nejspíše konečně dospěl a dostal rozum.

Amica | HPKde žijí příběhy. Začni objevovat