Amica | HP

• 14 •

Toho týdne Kate již nepřišla sova s odpovědí na dopis z pondělka. A chápala proč. Brumbál totiž hned po jejich menším srazu v ředitelně vyhlásil na sobotu večer schůzi Řádu, na které se zaprvé pořeší věci, které se od poslední schůze udály a zadruhé jen všem sdělí informace o novém Bradavickém problému. Proto si také po obědě na chodbě odchytla Nebelvírskou skupinku ve složení čtyř zrzků, jedné knihomolky a jednoho chytače s otázkou, zda něco nepotřebují vzkázat nebo poslat dospělým. Jinak její sobota vypadala naprosto normálně, po obědě opravila pár esejí, strávila pár chvil v kufříku, navečeřela se a pak vyrazila do lesa k testrálům. Ti její společnost vítali, nechali se drbat za křídly a nad nějakou pochoutkou také nepohrdli.

Tímto způsobem v lese jako pokaždé dokázala vydržet spoustu času. Ano, už se stmívalo. Což znamenalo, že může být tak po půl osmé. Půl osmé. No ano, půl osmé! Zděšeně vyskočila na nohy a jako vyplašený testrál pelášila směrem k hradu, aniž by si všimla jedné zásadní věci. Albus ji znal snad jak nikdo jiný. Opět díky Merlinovi a všem ostatním bohům pro ni nechal zpřístupněnou jak ředitelnu, tak letaxovou síť.

Do již plné kuchyně na Grimmauldově náměstí krbem vpadla velice neelegantním způsobem. Tou dobou byly všechny ostatní záležitosti probrány a čekalo se jen na ni. Proto se hned po vpádu na její udýchanou osobu stočilo několik páru očí. Některé se smály, některé mračily a jedny lehce nechápavě sledovaly. Ihned se na všechny omluvně zakřenila a vykročila směrem ke svému volnému místu.

„Říkala jsem, že příště s dvacetiminutovým zpožděním." Pohlédla na své imaginární hodinky na zápěstí a nevinně zamrkala. S culením vyplázla jazyk na mrmlajícího Moodyho a došla až ke svému místu. Na to se Severus hned postavil, ale v jeho plánovaném gestu jej něco zarazilo.

„Vedeš nám nového člena Kate?" Zeptal se se stále zaujatým pohledem Albus, sekundu na to mu začal cukat jeden koutek. Jmenovaná se začala nechápavě otáčet na všechny strany, nikoho nového ale nezahlédla. Podle pohledů ostatních usoudila, že i oni netuší o čem to ředitel mluví. Až když ji něco polechtalo za krkem sebou překvapeně trhla. Rukama tam několikrát zašmátrala a po chvíli i se slabým smíchem hladila pro všechny, i ji, zneviditelněného tvorečka.

„Děkuji vám Albusi, asi bych na něj přišla až ve sprše." Zachechtala se a v doprovodu vykulených očí se s pomocí lektvaristy posadila. Mládě polovida v tu chvíli přelezlo na stůl a s opatrným pátravým krokem vyrazilo směrem k černovlasému aristokratovi, který ovšem stále překvapeně sledoval Severuse. Netrvalo to ani sekundu a kuchyní se začal ozývat hlasitý jekot. To proto, že všem známému bývalému Bradavickému Casanovovi onen stále neviditelný tvoreček přelezl do klína. Jekot musel být nejspíš i pro polovida nepředvídatelná skutečnost, protože se okamžitě zviditelnil a překvapeně koukal do vyděšeného obličeje naproti němu. Zatímco Sirius vyděšeně oddechoval, Kate dostala záchvat smíchu. A když myslím záchvat smíchu, tak myslím opravdový záchvat smíchu. Smála se tak hlasitě, až se nemohla pořádně nadechnout, slzy jí po tvářích tekly proudem a aby udržela stabilitu, musela pevně svírat rameno druhého černovlasého v místnosti. I jemu a ostatním v místnosti pobaveně škubaly koutky. Jedním z důvodů byl stále vyděšený aristokrat a druhým neskutečně nakažlivý smích mladé profesorky.

Uklidnila se až v tu chvíli, když za ní mláďátko radši přelezlo zpět a jejím tělem začalo protékat nepříjemné chvění. To se ale snažila potlačovat, takže i s klasickým škubnutím se stálým úsměvem pohlédla do vražedných očí majitele domu. Jakoukoliv hádku ale zarazilo naštvané odkašlání.

„Co je tedy tak důležitého, že tu opět musíme čekat, než sem Scamandervá donese svůj zadek." Zavrčel podrážděně Alastor směrem k vševědoucně se ušklíbajícímu Brumbálovi. Všichni se nejprve podívali na něj a pak na ředitele. Jen Severus věděl oč se jedná.