The Lost Number [Stranger Things]

17. Kapitola

"Povídej." Řekla jsem a přišla blíže k ní.
"Fred k ní chodil taky. Prý tvrdil, že slyšel nějaké zvuky..." Slova Max se mi rozplívala. Znovu jsem uslyšela ten zvuk. Šla jsem chodbou za roh. Uviděla jsem na stěně hodiny.
"Co to..." Řekla jsem potichu. V tom mi někdo sáhl na rameno. Lekla jsem se.
"Paige, co se děje?" Stál za mnou Steve.
"Já jenom..." Podívala jsem se zpátky, ale ty hodiny tam už nebyli.
"Ale nic, měla jsem pocit, že něco slyším." Šla jsem zpět za ostatními.
"Prostě měli slyšiny. Pronásledovali je jejich nejtemnější skutky, nebo tak něco."
"Takže Vecna je doháněl k šílenství..." Řekl Dustin. Vecna je temný mág, čaroděj. Je to postava z jejich hry, D&D, ale jeho vlastnosti sedí na pravého Vecnu, proto ho tak pojmenovali.
"Jaké slyšiny?" Zeptala jsem se.
"Prý to začalo zvuky starých hodin, nebo co. Pak k nim promlouval."
"Aha.."
"Prostě jim lez do hlavy."
"Přesně tak." Něco jsme zaslechli.
"Někdo jde! Musíme od sud."
Řekli jsme a rozdělili jsme se. Já šla s Max.
"Max pojď!" Řekla jsem, protože se zastavila a dívala se na stěnu.
"Max!" Chytla jsem jí za ruku a utíkali jsme k východu.

Ráno jsme šli k Dustinovi. Ještě jednou jsme si prošli co víme. Max byla celou tu dobu potichu.
"Max? Co se děje?" Zeptala jsem se jí.
"Slyšela jsem ty hodiny, viděla jsem je. Když jsme byli ve škole...." Řekla.
"Cože?" Řekl Steve.
"Ale to není to nejhorší. U Chrissy a Freda to začalo bolestí hlavy. U Chrissy týden, u Freda šest dní. Mě bolí hlava pět dní." Řekla. Chytla jsem se za hlavu.
"Bože!" Řekl Steve.
"Ne, ne, ne! Ne! Prostě.... Nesmí tě dostat!" Řekla jsem. Byla jsem ve stresu. Nejen z toho, že si Vecna jde pro Max, ale taky z toho, že si jde i pro mě. Nechtěla jsem jim to říkat, nechtěla jsem celou situaci zhoršovat. Max je na tom hůř, mě hlava bolí jen dva dny. To je málo na to, abych se strachovala o sebe. Teď je hlavní postarat se o to, aby Max nedostal.
"Mluvil jste někdo s Nancy a Robin?" Zeptal se Dustin.
"Jo, prý se snaží o tý kletbě zjistí víc."
"Co Eddie?" Zeptala jsem se.
"Je furt schovanej." Odpověděl mi Dustin.
"Možná by jsi měla jet za ním." Řekl Steve.
"Cože? Ne! Nemůžu teď jen tak odejít.."
"Eddie ti věří, Paige. Tobě a Dustinovi. Někdo by s ním teď měl být." Řekla Max.
"Nemůžu tě teď jen tak opustit. Můžeš umřít!"
"Já to zvládnu Paige, ano? Slyšíš mě? Zvládnu to." Chytla mě za ruce. Klepaly se mi, ale to už delší dobu.
"Dobře. Hodíš mě tam prosím?" Podívala jsem se na Steva.
"Jasně, jdu nastartovat auto." Otočila jsem se zpět na Max a pevně ji objala.
"Nemůžu o tebe přijít... Najdeme způsob, jak tomu zabránit. Slibuju..." Řekla jsem jí.
"Bude to dobrý, Paige." Odtáhla se ode mě a usmála se na mě. Rozloučila jsem se s ní i s Dustinem a šla za Stevem, aby mě odvezl za Eddiem.

Vešla jsem do té kůlny, kde se Eddie schovával.
"Eddie?" Řekla jsem, protože jsem ho nikde neviděla. Když jsem se otočila, tak stál za mnou.
"Bože!" Lekla jsem se ho.
"Promiň, nechtěl jsem tě vyděsit."
"Tohle už mi nedělej!" Řekla jsem a on se zasmál. Přidala jsem se k němu.
"Jsem rád, že jsi tu." Řekl a usmál se. Úsměv jsem mu oplatila, ale hned mi zase z tváře spadl.
"Co se děje?"
"Jde o Max..."
"Co se stalo?"
"Jde po ní Vecna a.." čekal co dál řeknu, byl ale překvapený, když jsem řekla, že Vecna jde po někom dalším.
".. Nechci ji ztratit." Po tváři mi stekla slza. Eddie ke mně přešel blíž.
"Ona to zvládne, určitě se najde způsob, jak tomu předejít." Řekl. Objala jsem ho, což ho tak trochu překvapilo, ale nakonec mě taky objal.
"Díky Eddie."
Chvíli jsme si povídali. Znám Eddieho vlastně už od začátku roku, ne že bych se s ním nějak extra bavila, ale z vidění. Teď je to jiné. Když jsem ho poznala, tak byl úplně jiný, než jsem očekávala. A byla jsem ráda.
"Jsem ráda, že jsme na sebe v tom lese narazili, protože by jsme se asi jinak nebavili."
"Taky jsem rád." Usmál se na mě a já mu úsměv oplatila. Ucítila jsem příjemné teplo v tvářích a uvědomila jsem si, že se červenám. Eddie si sedl blíže ke mně. Vládlo ticho, jen jsme se na sebe dívali. Když v tom mě Eddie políbil. Ale jen krátce. Zaváhal. Chvíli jsem nevěděla, jestli je to správná věc. Ale čím víc jsem nad tím přemýšlela, tím víc jsem věděla co k Eddiemu cítím. A tak jsem ho znovu políbila. Náš polibek byl tentokrát delší. Až nakonec vzrostl v něco víc.

Leželi jsme vedle sebe. Eddie mě hladil po vlasech. Podívala jsem se na něj s úsměvem. Najednou jsme ale zaslechli policejní sirény, a tak jsme se rychle oblékli a já se podívala z okna.
"Jedou sem! Musíš od tud zmizet!" Řekla jsem a otevřela zadní vchod kůlny.
"A co ty?!"
"Po mě nejdou. Běž!" Eddie stál a díval se na mě.
"Jdi už!" Řekla jsem o něco hlasitěji a on poslechl a běžel pryč. Jen tak tak jsem stihla zavřít dveře, když v tom dovnitř vešla policie.
"Zdravím šerife!" Řekla jsem.
"Zase ty Paige?"
"Je to tak."