The Lost Number [Stranger Things]

6. Kapitola

Jen jsme seděli na židlích a čekali co bude dál. Steve a Robin se pokusili dostat pro nůžky, als let protože byli na jezdících židlích, tak spadli. Po nějaký době se Rusáci zase vrátili.
"Kampak jste cestalovali?" Řekl s menším smíchem a jeho muži zvedli Steva s Robin.
"Takže váš přítel potřebuje doktora a my tu jednoho máme." Řekl a do místnosti vešel zase nějakej muž. Na stůl si rozložil nějaké věci. Do ruky vzal jehlu a napustil jí nějakou tekutinou.
"Počkat co je to?" Zeptal se Steve.
"Hlavně se nehýbej."
"Ne počkat!" Řekl Steve, ale on mu tu jehlu píchl do krku. Pak přešel i ke mně a Robin. Poté zase odešli.

"Robin? Jak se cítíš?"
"Já? Fajn. Co ty Paige."
"Tak nějak uvolněně." Najednou jsme se začali všichni smát.
"Ti idioti si popletli drogy." Řekl Steve se smíchem. Smáli jsme se a nešlo přestat. Najednou přišli do místnosti.
"Je tu něco směšného?"
"Upřímně? Všechno." Řekla jsem a stále jsme se smáli.
"Pro koho pracujete?"
"Pro Ahoy."
"Ví někdo že jste tady?"
"Ne."
"Jo, Dustin to ví."
"Steve!" Napomenula ho Robin.
"Dustin Henderson."
"Steve!"
"Dustin Henderson? A kde ten Dustin teď je?"
"Pryč a stoprocentně už sem jede policie a budete mít po srandě." Zase jsme se začali smát. Uslyšeli jsme nějaké zvuky. Rusáci odešli to prověřit. Zanedlouho jsme uslyšeli kroky.
"Dustine!" Řekl Steve nadšeně.
"Ježiši, ti tě zřídili." Řekl Dustin a rozvázal nás. Když jsem měla konečně volné ruce, tak jsem se snažila sundat si ten divnej obojek z krku, ale nešlo to.
"Tak jo musíme odsud zmizet." Řekl Dustin a odvedl nás pryč.
"Pojďte! Dělejte!"
"Co to s nima je?" Řekla Erika když nás viděla.
"Co já vím?"
"Jsou snad na drogách?"
"Já nevím Eriko!" Řekl Dustin. Rusáci nás pronásledovali. Dostali jsme se konečně zpět k tomu výtahu ve skladu. Vyjeli jsme nahoru.

Schovali jsme se v kině ve Starcourtu.
"Seďte tady a koukejte se na film!" Řekl Dustin a my si sedli na sedačky.
Dustin s Erikou seděli na druhé straně řady a něco řešili. Pak Dustin někam odběhl.
"To mě neba." Řekla jsem a zvedla se. Steve a Robin šli se mnou a odešli jsme ze sálu. Venku jsme se napili z pítka. Pak jsme se podívali na sebe. Běželi jsme na záchody, udělalo se nám zle a zvraceli jsme. Udělalo se mi lépe. Znovu jsem se snažila sundat si obojek, mezitím co si Steve a Robin povídali.
"Sakra!" Řekla jsem a bouchla rukou do zdi kabinky.
"Paige? Jsi v pohodě?"
"Spíš ne." Opřela jsem se o stěnu kabinky a přitáhla si kolena k hrudi. Opřela jsem si hlavu o kolena. Byla jsem zoufalá, ten obojek, nebo ať je to co chce, prostě nešel sundat. Steve podlezl kabinky až ke mně.
"Hale, jsem tady, nejsi sama." Podívala jsem se na něj a pevně ho objala. Po chvíli jsme se od sebe odtáhli.
"Přijdeme na to jak to sundat."

Šli jsme do středu Starcourtu.
"Kde sakra jste?! Všude vás hledáme!"
"Klídek kámo, jsme tady." Řekl Steve. Když jsem se otočila ke vchodu, nevěřila jsem svým očím. Byla tam El a ostatní. Dokonce i Hopper, Joice a ještě byl s nimi nějaký chlap. Rozeběhla jsem se k El a ona ke mě. Objali jsme se.
"Všude jsme tě hledali." Řekla El
"Jsem tady." Pak jsem přešla k Hopperovi. Taky mě objal.
"Co to máš na krku?"
"Taky by mě to zajímalo, ale nějde to sundat." Hopper si prohlédl můj obličej.
"A co to máš na tváři?" Poukázal na modřinu.
"To nic. Jak jste ale věděli kam jít?"
"Dustin nám zavolal." Řekla El. Otočila jsem se na něj a usmála se. Pak jsem k němu přešla.
"Promiň za naše chování. To rusáci, byli děsní." Řekla jsem a objala ho.
"V pohodě." Řekl Dustin a usmál se na mě, má fakt roztomilý úsměv.
"Tak pojď půjdem domů Paige." Řekl Hopper.
"Jo hned půjdu." Řekla jsem a otočila se na Steva. Pohladila jsem ho po tváři.
"Bolí to pořád?"
"Už ne. Bude to dobrý Paige, neboj se."
Řekl a políbil mě.
"Tak jo, ahoj."
"Ahoj."
Otočila jsem se na Hoppera. Stál tam se skoro otevřenou pusou a El to samé. Přešla jsem k nim.
"Na co tak koukáte?" Řekla jsem s menším smíchem.

Nasedli jsme do auta. Zase jsem se snažila sundat si ten obojek z krku.
"Sakra! Sakra! Sakra!" Řekla jsem a bouchla do sedačky.
"Hej, hej, v klidu, jo?" Řekl Hopper.
"Já... Chci to je  sundat. Nejsem pes!" Řekla jsem a zase se to snažila nějak sundat, ale marně.
"Počkej, kouknu na to. Proč ti to bepomhl sundat Steve?"
"V tom spěchu, jak jsme utíkali, nebylo kdy."
Hopper se podíval na obojek.
"Počkej." Vzal do ruky nůž co měl za opaskem a pokusil se něco udělat. Najednou to cvaklo a obojek mi spadl z krku. S úsměvem jsem se podívala na Hoppera.
"Děkuju." Řekla jsem a víc se usmála.
"Nemáš za co." Řekl a nastartoval auto.

Lehla jsem si po sprše v čistém oblečení na poslet.
"Konečně." Řekla jsem s úsměvem. El se na mě podívala.
"Co ta tvář?" Poukázala na modřinu.
"Nic."
"Hezky se ti vybarvila."
"Vypadám aspoň drsně ne?" Řekla jsem se smíchem. El se taky zasmála.
"Takže, ty jsi teď se Stevem?"
"Jo. Už to tak bude." Řekla jsem s úsměvem. Najednou zazvonil telefon. Šla jsem to zvednout.
"Ano?"
"Paige? Tady Steve."
"Steve! Ahoj."
"Ahoj, chtěl jsem ti jenom říct. No..."
"Ano?"
"Jestli by jsi zítra nechtěla přijít k nám? Naši nebudou doma a já myslel že by jsi tu mohla přespat."
"Zítra?" Ohlédla jsem se na Hoppera. Jen se na mě usmál.
"Myslím si že by to mohlo být fajn. Určitě přijdu."
"Tak jo, super. Vem si plavky, budou se ti hodit."
"Tak jo, měj se."
"Ty taky."
Vrátila jsem se do pokoje.
"Takže? Máte rande?"
"Asi? Zítra u něj přespím."
"Ty jedeš Paige!" Řekla El a skočila mi kolem krku.