Funny Story

Pilot

Začala sotva zima a za oknem bylo vidět partu teenagerů, jak hází plechovky od energy drinků, které ještě stihli naplnit sněhem, po plotě starého pana Flotze. Pan Flotz byl přezdíván jako zkažený Vánoční duch. Mně spíš připomínal toho zeleného skřeta, co nenáviděl Vánoce, ale popravdě byl takový pobledlý a bez přítomného výrazu. Často nosil černé oblečení a svých pár bílých vlasů měl schované pod kloboukem, který možná frčel před dvěma staletími.
Sedím na svém fleku u okna s horkým šálkem čaje a pozoruji, co si ta dnešní mládež nevymyslí. Jsem zvědavá, jak dlouho jim to bude procházet, než na ně vlítne s holí a bude vyhrožovat, že zavolá policii nebo na ně možná rovnou vytáhne pistoli ze své sbírky. Toho starého pána jsem přestala brát vážně, možná se to nabízí si to o něm myslet, když má u sebe nejen jednu střelnou zbraň, ale není nebezpečný. Naopak bych o něm řekla, že je neškodný. Je jako pes, který štěká, ale nekouše.
Když jsem kolikrát šla po ulici, nemohla jsem si nevšimnout, jak jeho vrstevnice a obdivovatelky vychvalují jeho sbírku mrtvého hmyzu, který má prý ve sklepě uchovaný již od od svého mládí, kdy chodil na lov motýlů. Z mého zamyšlení mě probudil křik mé nejlepší kamarádky.
,,Samantho! Kde vězíš? Já myslela, že jsi mi něco slíbila."
A mám po před-vánočním klidu. Zrovna jsem si začala to zírání z okna náramně užívat, ale rozrušená Becky si žádá pomoc.
,,Máme ještě tolik času. Otvírají až za dvacet minut." Snažila jsem se ji trochu uklidnit. Becky stála ve dveřích do obýváku ve svém světle modrém kabátku, který byl celý od sněhu, a probodávala mě pohledem.
Jak jsem mohla přeslechnout cvaknutí kliky a jejího náhlého příchodu? Možná byla chyba jí dávat moje záložní klíče od bytu.
Dělala jsem, že jsem si jejího výrazu nevšimla a snažila se změnit téma.
,,Nedáš si čaj? Venku mrzne a než půjdeme, tak se můžeš na chvíli ohřát." Mojí velkorysé nabídce nedokázala odolat. Sundala si kabát a pověsila si ho na věšák v chodbě. Já dala vařit vodu v konvici, mezitím jsem stále hleděla z okna. Přisedla si na gauč a sledovala, kam se to pořád dívám. Vždycky, když jsem se nudila, tak jsem doufala, že uvidím syna pana Flotze. Pohledného Robina Flotze. Při pohledu na něj mám pokaždé chuť zapomenout na moje fiktivní oblíbence. Nepřeháním, když o něm říkám, že vypadá jako kdyby vypadl z dívčího románu. Párkrát jsem se zamyslela i nad tím, jak by vypadaly naše děti. Vypadá opravdu jinak a působí i jinak, než jeho otec. Starý pan Flotz je protiva a bývá často hrubý nejen na sousedy, ale jeho syn je naprostý gentleman a milý, velkorysý mladý muž. Samozřejmě, že nejsem jeho jediná obdivovatelka a pochybuji, že ho jediná vyhlížím z okna. Nebýt jeho, tak zvažuju, jestli by nebylo moudřejší se přestěhovat do jiného sousedství. Becky je padlá na hlavu, pokud si myslí, že jsem na starší a okukuju starého Flotze.
,,V televizi běží furt to samé. Znáš to, občas se venku dějí zajímavější věci, než v kterýmkoli pořadu v televizi."
,,Například?" Becky se na mě tázavě podívala. Měla naprosto odlišný názor na drzé a nevhodné chování puberťáků, kteří trpělivě vyčkávají, jestli se náhodou neobjeví starý a rozzuřený pan Flotz a nebo ještě lépe - jeho syn.
Slila jsem vroucí vodu do kočičího hrnku s pomerančovým čajem. Hrnek s čajem jsem podala Becky, zároveň jsem přemýšlela, zda-li mám říct Becky o Robinovi, protože ona nemá tušení, že starý Flotz má syna a pak by už věděla, proč tak ráda zírám z okna.
Becky sem nechodí často, ale když už mě poctí svou návštěvou, tak sem chodí nerada. Myslí si, že jsem si vybrala byt na dosti depresivním místě, kde je vůbec zázrak, že někdo tudy projde.
Náhodou se tady dějí i zajímavé věci. Sem tam někdo spadne do příkopu, nebo zakopne o kořeny stromu v zemi. Navíc zdejší vysázené stromy lemující chodník jsou bez listí po celý rok. Připomínají stromy z hororových filmů a já naprosto zbožňuji Upíří Deníky a různé seriály s podobnou atmosférou.
,,Jinak už víš, co mu koupíš?" Snažila jsem se opět změnit téma, aby mě za chvíli nezačala kárat, jak to má ve zvyku. Je o tři roky starší a někdy se chová jako moje máma, ale ta ani neví, že už dobrý dva měsíce nebydlím v Praze, protože odletěla s dcerou svého přítele do Egypta a málokdy mi odtamtud zavolá. Žije teď naplno, ale já ji to nezazlívám.
Becky vytáhla mobil z kapsy u džínů a začala mi ukazovat pár nápadů, které si uložila do galerie, protože moc dobře ví, že moje sousedství trpí na slabé připojení k internetu.
,,Doufám, že víš, co děláš, protože tohle jen tak neseženeme a já v sobě nemám dost kofeinu na dlouhý nakupování do noci." Utrousila jsem. Protočila očima a uklidila mobil zpátky.
,,Já vím a máš pravdu, ale pochop, že to musí být něco speciálního. Tohle budou naše první společně strávené Vánoce, Sam."
Povzdychla jsem si. Doufala jsem, že ho pro zlepšení dne uvidím, ale to bych nesměla jít nakupovat večer, kdy se vrací zrovna z práce ve svém černém autě. Tak snad příště, ikdyž mě bude trochu mrzet, že taky neuvidím naštvaného Flotze, kterému divem vzteky nepraskne žilka na čele.
Odložila jsem už poloprázdný šálek na stůl a šla se přichystat do svého pokoje na nákupní horečku.
Neřešila jsem, co mám na sobě a jak moc budu vyčnívat vedle Becky, ale já si při nákupech potrpím na pohodlném oblečení a teď mám na mysli svoje růžové tepláky především, teplý bavlněný svetr s medvídkem Pú a samozřejmě jsem si trvala i na svých červených sportovních teniskách. Na sebe jsem ještě hodila teplou koženou bundu a kulicha s bambulí. Palčáky taky nesměly chybět.
Becky už stála u dveří od bytu se svou kabelkou. Jen jsem se divila, že při pohledu na mě neměla žádné připomínky. Třeba se už smířila s tím, že ona je tady ta přes módu.
Těžko se mi loučilo se svým bytem, který stejně zase za pár hodin uvidím, ale jsem introvert a přelidněná místa, jako jsou nákupní centra, jsou pro mě něco příšerného, ale co bych neudělala pro Becky.
Spíš by mě dřív zavraždila, než bych z toho stačila vycouvat.
Becky vyšla první ven a já jen s povzdechem zamkla dveře od bytu.
Do čeho jsem se to jen nechala přemluvit...

Kdybych jen měla tušení, že se chystám mimořádně ztrapnit před někým, u koho jsem si chtěla alespoň zachovat dobrou pověst a image...