willow✔️

29.

Od té noci, jako by dny ubíhaly mnohem rychleji a přelévaly se v týdny a týdny nádherného počasí a skvělých zážitků. Trevor dělal, jako by se v tu noc nic nestalo. Jako kdybych nezačal panikařit z tak prosté věci, jako byl sex. Čekal jsem, že na to někdy dojde řada, že k tomu nakonec vyjádří svůj názor, až se mu to rozleží v hlavě. Ale ani po třech týdnech se o tom nezmínil a já to uvítal s vřelou náručí. Nechtěl jsem se o tom bavit. S nikým. Bral jsem to jako svoje psychické selhání a dodnes mě ve snech honí noční můra z toho, že až to bude chtít znovu uskutečnit, zblázním se. Že znovu zpanikařím a všechno skončí. Jemu dojde trpělivost a bude po téhle letní romanci.

Čím víc se blížil konec léta, tím víc mě ujišťoval, stejně jako ostatní, že létem to neskončí. Že my dva se budeme vídat i doma tak často, jak jen to bude možné. Zprvu jsem mu pořád nevěřil. Myslel jsem si prostě, že to říká jen kvůli tomu, aby mě nezranil, jenže čím víc jsem zkoumal pevné rysy jeho tváře, když mi to sděloval, tím víc se moje důvěra začala zvětšovat. Svá slova myslel smrtelně vážně. A já to v Greyshieldu nakonec hodlal podstoupit. Hodlal jsme podstoupit tu těžkou zkoušku, která nás tam čekala, ale kupodivu jsem se jí nebál tolik, jako na začátku.

S Richardem jsme si vybrali stejnou knihu a dali si záležet na tom, kdo z nás dvou ji přečte víc. Samozřejmě, že vyhrál a to o celé dva dny, protože když máte kluka – jestli tak Trevora oficiálně neoficiálně mohu nazvat – pak je těžší se na něco soustředit. Na cokoliv jiného, než na něj. Obzvlášť, když se před vámi večer producíruje schválně nahý. Tedy ne úplně, nejintimnější partie stále zahalovaly boxerky všech barev (některé více průhledné, jiné méně), ale i tak to můj mozek rozehřívalo k nepoznání.

Ta rouška tajemství přede všemi, ať se to týkalo mé sexuální orientace, psychických problémů či Trevora, zkrátka praskla dřív, než jsem chtěl. Tedy, samozřejmě ne přede všemi – stále jsem si nebyl jistý, jak by rodiče reagovali a Trevor se stále bál reakce svého otce (navíc bylo ještě brzy jim všechno takhle sdělit) – ale většina, včetně Garryho, už o tom věděla. Poslední článek naší party nereagoval nikterak překvapeně. Sdělil nám, že to tušil už od poutě, kdy jsme se k sobě výrazně měli. Jak se zdálo, nikomu z nich to nevadilo a během těch tří týdnů jsme utužovali všichni společně vztahy.

Bylo to, jako houpat se na houpačce hodně vysoko. Zčásti vás pohlcoval strach z toho, že se utrhnou lana té houpačky a vy spadnete z té největší výšky. Z části jsem si ale byl jistý, že nikdo z nich by o tom rodičům nepověděl. Livie, i když byla na drby jako dělaná, si potrpěla na soukromí. Na své vlastní i na to svých nejbližších. A jak už nám několikrát vysvětlila, my spadáme do té kategorie.

Jednou večer jsme si sedli v obýváku do kruhu. V ten den silně pršelo, venku panovala bouřka a všichni, včetně rodičů, jsme se modlili, aby neuhodila do nejbližšího stromu. Byl by to hodně velký průser. Livie byla doslova pohlcená strachem a co nejvíc se mačkala k Richardovi, který ji kupodivu nechal. Pak z ní prostě jen vyšlo pár slov, které jsem si vzal k srdci.

„Na začátku jsem to tady přímo nesnášela. I vás všechny jsem nemohla vystát," mluvila potichu se zrakem upřeným do země. „Jenže od toho táboráku všechny ledy mezi náma roztály a já už vlastně ani nechci jet domů."

A ač jsem to neřekl nahlas, bylo to, jako by mi četla z duše. Ano, sice na začátku jsem nebyl tím výletem nadšený, ale byl jsem rád, že vypadnu z Greyshieldu co nejdál to jde a užiju si léto někde v postranní velkoměsta. Jenže teď se mi domů nechtělo, protože jsem tady našel všechno, co jsem kdy chtěl. Našel jsem kamarády, kteří byli ochotní bojovat po mém boku. Moji rodiče se začali zajímat. Od té poutě se snažili hodně. Na každém kroku mě hlídali a snažili se, abych se cítil co nejlépe. Nejednou se během té doby stalo, že za mnou oba přišli do pokoje a prostě si jen povídali.