After the rain

13. kapitola

Seděli jsme v místní restauraci, kde jsem pronajala salón. Mamka si přála posezení s těmi nejbližšími. Zůstala tam Val se Samem, nějací vojáci, které mamka znala ještě z dob, kdy byla s tátou a jeho nová rodina. Opravdu nevím, jak se k ní chovat. Je to zvláštní situace. Cizí člověk, a přitom by to mohla být moje další máma. Prapodivný.

„Kristy, chtěla bych ti poděkovat za celý ten obřad. Tvoje mamka říkala, že jsi to celé zorganizovala ty. Bylo to krásné," řekla, a přitom mi přátelsky zmáčknula ruku.

„Nemusíte mi děkovat. Takhle by si to přál," řekla jsem. Chtěla jsem pryč. Neměla jsem náladu řešit nevlastní mámu a její touhu spřátelovat se.

„Omluvte mě, musím říct obsluze, aby začala nosit jídlo na stůl," řekla jsem ve snaze utéct na toaletu.

Ještě jsem se otočila, abych se podívala, jestli se na mě neustále dívá nebo je zaměstnaná něčím jiným. Naštěstí rozjímala nad jídlem. Otáčela jsem hlavu nazpátky, když v tu chvíli do mě někdo narazil. Byl o dost větší, takže jsem solidně odletěla. Na podpatcích se mi balanc držel velmi těžko. Naštěstí mě ten někdo chytl za zápěstí a záhadou se mu podařilo mě vrátit do vertikální polohy. Ruku mi neustále držel přitisknutou u jeho hrudi. Jako by se čas zpomalil. Zvedala jsem zrak nahoru, abych pohlédla na svého zachránce. Toby. Dech se mi zrychlil.

„P-promiň," zakoktala jsem.

„Ty promiň, čuměl jsem na manžetový knoflíček a nevěnoval pozornost cestě," řekl držíc mě u sebe.

„Nebudu tě zdržovat," řekl a byl na odchodu.

„Počkej," křikla jsem a otočila se zpátky na něj.

„Ano?"

„Mohla bych s tebou mluvit?" řekla jsem. Kývl mi na souhlas.

„Tady ne, můžeme jít na chvilku ven?"

„Určitě, vezmu Achilla, nevadí?"

„Vezmi i Binga, prosím," řekla jsem. Oba potřebovali ven. Venku pofukoval chladný podzimní vítr. Už se opravdu ochladilo. Babí léto bylo nenávratně pryč. Ovinula jsem si kolem sebe černý svetr, který jsem si vzala z věšáku. Nějaký čas mezi námi bylo ticho. Jen jsme na sebe mlčky hleděli.

„Byla bych moc ráda, kdyby sis vzal Binga," řekla jsem a koukla do země. Hnali se mi slzy do očí, ale brečet jsem nechtěla. Tak jsem se zhluboka nadechla a slzy zahnala.

„Já mu nedokážu dát to, co potřebuje. A ty jsi výborný v tom, co děláš. Táta by byl z tebe nadšený. Vím, že by ses mu líbil a... Bingo potřebuje někoho, jako byl on," řekla jsem.

„Jsem dobrý v tom, co dělám, protože mě to naučil tvůj táta," řekl. Tohle mi vyrazilo dech. Šokem jsem zírala s otevřenou pusou. Tohle jsem netušila.

„Ty si ho znal?" řekla jsem.

„Znal, poslední roky mě zaškoloval. Neustále o tobě mluvil,"

„O mně?" Toby jen přikývl na souhlas. Nechápala jsem. Musela jsem couvnout a opřít se o zeď. Bylo toho prostě příliš. Pořád jsem tomu nemohla uvěřit. Oni se znali. Trávil s ním víc času než jeho vlastní dcera.

„Proto si ho musíš vzít," řekla jsem rozhodně.

„Nemůžu."

„Proč?" pokrčila jsem rameny a svraštila obočí.

„Protože odjíždím," řekl. Ajo. Úplně jsem zapomněla na tu misi.

„Zkoušky si už měl?" nechápala jsem. Byla jsem mimo, ale že by to takhle letělo.

„Jo, museli to uspíšit. Nebyl..."

„Nebyl jiný psovod," dokončila jsem za něj větu.

„Kristy ty to zvládneš. Máš v sobě oheň tvého táty. Jsi zaříkávač psů. A Bingo to s tebou zvládne. Navíc, kdyby cokoliv tak mi zavolej a já ti pomůžu. Nebudu asi na mobilu neustále, ale jakmile to bude možné, jsem tu pro tebe."

„Nemůžu si zvykat, že by tu pro mě někdo byl," řekla jsem a chystala se na odchod. Chytl mě za předloktí a přitáhl k sobě. Dělilo nás od sebe sotva pár centimetrů.

„Teď třeba ne, ale jednou to pochopíš," řekl. Dal mi pusu na čelo. Držel mě delší dobu, než bylo doopravdy nutné. Odtáhl se a podíval se mi do očí.

„Dávej na sebe pozor, prosím," šeptla jsem a zmizela v davu.