Druhorozená (Správná volba)

Turnaj - den první

Ráno jako každé jiné. Pro někoho velmi vzrušující den, pro mne spíš jako povinnost. Vstávám co nejdřív z postele abych mohla uskutečnit svůj plán. Všechno si nachystám na postel a začnu s převlékáním do pánské uniformy. Ještě přehodit kápy přes hlavu a mohu jít sedlat koně. Dnes se koná první kolo turnaje, které bude zahrnovat orientační jízdu přes lesy. Prvních deset jezdců, kteří trasu dokončí, se mohou kvalifikovat do dalšího kola. Mezi tou desítkou musím být i já. Nejsem šťastná, že musím lhát svému otci, ale pokud si nechci zkazit budoucnost tak mi asi nic jiného nezbývá. Žaludek mám nervy sevřený, snažím se přes chodby dostat co nejvíce nenápadně. Všude na zámku je již od rána rušno a tak moje šance jsou mizivé. Neohlížím se a pokračuji přímo do stájí. S pocitem, že mne nikdo nespatřil začínám vyvádět koně za stáj. 

Běžela, běžela tak rychle jak ji její staré klouby dovolily ,,Králi obávám se, že princezna Arwen chce znovu utéct. Právě jsem ji spatřila jak běží ke stájím"...vykřikla služebná směrem ke králi, který dojídal svoji snídani. Znovu ne, nemohl ji nechat opustit zámek. Měl ji moc rád a dělal to pro její dobro. Přál si aby mu jednou odpustila, ale věděl že je paličatá a nějakou dobu to bude trvat. ,,Arwen! Co tady děláš? Měla by jsi být teď ve svém pokoji a připravovat se na slavnostní zahájení. Jestli budeš všechno řešit útěky, přiřadím ti strážné" 

Tohle se nemělo stát. Všechno je právě ztracené. Když jsem uslyšela otcův hlas věděla jsem, že je zle. Myslí si, že jsem chtěla utéct. Kdyby opravdu znal můj plán, zuřil by ještě víc. Po jeho proslovu, jsem odešla do svého pokoje. Všechno už jsem vzdala a rozhodla se oddat všem těm přípravám. Neměla jsem sílu na další protesty a tak jen seděla na židli a nechala služebné pracovat. Po hodině příprav jsem se prohlídla v zrcadle. Nebyla jsem to ani trochu já. Měla jsem na sobě načechrané starorůžové šaty a ve vlasech zapletené květy. Je to tu... Kráčela jsem za sestrou se sklopenou hlavou. Na nádvoří se sešli všichni účastnící s doprovodem. Královu zahajovací řeč jsem nevnímala, vlastně jsem nevnímala vůbec nic. Stála jsem tam jako socha, úplně bez života. Probudilo mě sestry chichotání a šeptání si s dvorními dámami. Začala jsem se více soustředit na turnaj. Všichni začali nasedat na koně a přijížděli po jednom k nám, aby se představili. Poznala jsem plno z nich, toho arogantního prince z plesu, který okouzlil mou sestru, i ty ostatní princátka a dokonce i Sebastiana a jeho starostlivý pohled. 

,,Poprosím všechny do řady! Připravte se!".... pouhý výstřel směrem k oblakům odstartoval toto kolo. Dámy tleskaly a pánové vykřikovali jména svých favoritů. Tato trasa má několik, kilometrů, proto jsem se rozhodla přejít ke stolečku s nápoji a už jen čekala. Po několika dlouhých minutách, kdy jsem stihla vypít dost limonády, se na obzoru objevil první jezdec. Neznala jsem ho, ale hnal svého koně jak nejrychleji mohl a několikrát ho uhodil bičíkem. Už teď se mi tento muž zprotivil. Jako další vyjeli tři muži naráz. Poté princ Ivor se dvěma přáteli, Sebastian a poslední dva muži. Všichni dojeli do cíle v pořádku a dav lidí se k nim hrnul. Zbytek jezdců už věděl, že je příliš pozdě, a tak kráčeli z lesa krokem.... 

Večer se konala velká hostina s hudbou a tancem. Otec měl opět delší proslov a pak už se jen pilo a oslavovalo. Pořád jsem byla neklidná a často se ošívala. Měla jsem trému ze všech těch pohledů. Někteří na mě koukali jako na trofej, někteří pobaveně. Pohledem jsem vyhledala Sebastiana, který koukal zamyšleně do svého talíře. Neměl dobrou náladu, ale to ani já ne. Po pár tancích, do kterých jsem byla donucena jsem odešla do pokoje a hned usnula.

Šaty Arwen 

Šat Nairy