Druhorozená (Správná volba)

Turnaj - den třetí

Dopadající kapky na mé okna mě probudili z krásného snu. Byla jsem malou holčičkou, která si žila bezproblémový život po boku svých rodičů. Jednoho slunečního dne jsme se vydali na trh, v tom mě upoutal stánek se sladkostmi. Zběsile jsem tahala rodiče za ruce abych se dostala blíž. Spatřila jsem krabičky a v nich plno čokoládových bonbónu, některé z nich byly posypány oříšky a některé zas jen ozdobené sušenými květy. Tu lahodnou vůni jsem cítila tak intenzivně a moc si přála minimálně jeden z nich ochutnat. A to je vše co si pamatuji z toho krásného snu. Vstávám a zjišťuji, že na jednom z mích polštářů je mokrá skvrna od slin. I to se princeznám může stát, pousmála jsem se a vyřadila tento polštář ke špinavému prádlu. Po chvilce do pokoje přišli služebné a pomohli mi s oblékáním. Došla jsem si pro snídani, v kuchyni vyzpovídala pár kuchařek a navštívila stáj. U koní jsem se dokázala malinko ušpinit. Vyhřebelcovala jsem si koně a zkontrolovala staré zranění. Jelikož bylo venku mokro, tak i koňská kopyta byla mokrá a od bahna. Odnesli to trochu šaty, ale nic co by se nedalo zamaskovat. 

,,Dnes vás čeká předposlední kolo turnaje a už za dva dny se rozhodne o vítězích. Lukostřelba prověří vaše  schopnosti a do posledního kola postoupí čtyři nejlepší. Večer jste také všichni zvaní na slavnostní večeři provázenou hudbou a tancem." Dneska byl otcův proslov o něco kratší asi už mu došli nápady, pomyslela jsem si a vyprskla jsem smíchy. Když jsem se otočila, zjistila jsem, že na mě všichni doslova zírají. Arwen! Opět otcův zuřivý hlas a pohled, kterým sjel až na skvrny na šatech. Krucinál, vždyť já na to úplně zapomněla! Usmála jsem se s tím, že bych trochu zachránila situaci, ale moc mi to nepomohlo, takže jsem odcupitala se sklopenou hlavou do pokoje. Našla jsem své oblíbené tmavě zelené šaty, se zdobením a hnědým korzetem. Pospíchala jsem ze své komnaty zpátky do parku, když jsem uklouzla na posledních schodech a dopadla na kolena. Znovu jsem zaklela, ohlédla se jestli mě nikdo neviděl a i přes tu bolest se znovu rozběhla. Přeci jenom nechtěla jsem vidět otce znovu rozzlobeného. První kolo již bylo zahájeno, nenápadně jsem se přesunula k sestře a usedla vedle ni. Viděla jsem jak se všichni opravdu snaží, některým to šlo lépe a některým hůř. Věděla jsem, že Sebastian bude mít díky svému zranění velký problém správně natáhnout tětivu, ale zatím to zvládal dobře. V každém kole se terče posouvaly dál a některé z nich se i pohybovaly. Trvalo to docela dlouho než začali účastnící vypadávat. Nakonec zbyli opravdu pouze čtyři a tím se čtvrté kolo mohlo ukončit. ,,Do dalšího kola postupuje princ Ivor i Sebastian, vévoda Evan a vévoda Hanz. Dvorní dámy se chichotali a červenali. ,,Co si myslíte princezno Arwen o finalistech?" zeptala se mě jedna z dam. Musím uznat, že všichni čtyři jsou opravdu pohlední, ale to přeci není všechno! odsekla jsem a odešla zpátky do zámku. 

Na večeři jsem došla včas, což se tak často nestává. Neměla jsem dobrou náladu, protože jsem věděla, že si budu brzy muset vybrat svého nastávajícího a má svoboda bude zničena. Usedla jsem po boku Nairy a čekala na příchod všech zvaných. Jídlo se začalo nosit a zábava byla v plném proudu. Jediný kdo se nebavil jsem byla samozřejmě já a když jsem spatřila v blízkosti džbán s vínem prostě jsem nečekala a ochutnala. Nebylo to zrovna dvakrát dobré, ale věděla jsem, že to dokáže spravit náladu. Po pár sklenkách jsem začala cítit trošku radosti a adrenalinu, proto když pro mě přišel někdo tančit neváhala jsem a šla. Pár tanců stačilo a mě se začala motala hlava. Stále jsem ale měla potřeštěnou náladu a cítila se uvolněně. Najednou mou ruku uchopila jedna větší a táhla mě směrem ven. 

Stáli jsme venku a mě byla opravdu velká zima. Nedokázala jsem rozpoznat kdo přede mnou stojí, až když se naklonil blíž a vyslovil mé jméno došlo mi, že to je Sebastian. Bez ostychu jsem opřela svou hlavu o jeho rameno a zhluboka dýchala. Nejspíš cítil, že se chvěju zimou, a tak svůj plášť přehodil přes má záda. V tom se probudila ve mě opět ta soběstačná žena a já se postavila zpět před něj. ,,Nepotřebuji tvůj plášť, vlastně mi ani není zima" lhala jsem přes to, že jsem drkotala zuby. Vysmál se mi, chytl mě tak pevně za boky, že jsem nestihla nic říct a přitáhl si mě blízko k sobě. ,,Už brzy budeš moje!" zašeptal mi do ucha. Řekl to tak důrazně a majetnicky, což se mi samozřejmě nelíbilo a já začala protestovat. Chtěla jsem se od něj odtáhnout, ale díky alkoholu v krvi jsem byla mnohem slabší a bezbrannější. Přišla na mě únava a já věděla že se dlouho neudržím na nohách. Sebastian to tušil a vzal do náruče vstříc mým komnatám. Místnost byla osvícena jedním svícnem, ale i  v tom šeru se zorientoval, našel postel a uložit mě do ní. Nevím co mě to popadlo, ale mé ruce ho nechtěli pustit ze sevření a když se opět přiblížil, měla jsem obrovské nutkání ho políbit. Sebastian se déle neudržel, odkryl mé vlasy a na můj krk začal pokládat své rty tak jemně, že to nebylo skoro cítit. Zrychleně oddechoval a najednou v tom přestal. ,,Takhle ne Arwen, zítra mě budeš za to nenávidět, chci aby sis svůj první polibek pamatovala." odešel....

Už teď jsem věděla, že nadcházející ráno nebude vůbec příjemné, usnula jsem.....

https://pin.it/3kwozS7