Druhorozená (Správná volba)

Propletené životy

Tiruve, říše plná hustých zelených lesů,  rozkvetlých palouků a křišťálových jezer . Pokud člověk nemá mapy, nebo nezná cestu často se stává že zabloudí a pak už nedokáže najít cestu ven.  Všichni elfové tu žijí v poklidu a míru. Zásluhu na tom má můj otec, který vládne přísnou, ale spravedlivou rukou. S lidmi do kontaktu moc nepřicházíme, a když už ano, tak pouze z obchodních záměrů. Není to tak, že bychom s nimi nevycházeli, ale oni nevěří nám a my pro změnu jim. Mají z nás strach a respekt což je někdy oprávněně. Platí tu pro ně plno zákonů, které ale často porušují. Jedná se hlavně o pytláctví a kácení stromů. Jinak tu žijeme v poklidu a harmonii s přírodou. Nejenom, že máme špičaté uši a výjimečný zrak, ale máme taky silné pouto k přírodě. Stromy nám předávají energii, kterou potřebujeme. Zvířata se v naší společnosti necítí nijak ohroženě. Není to tak, že bychom se stravovali kořínky.  Lovíme nejčastěji ryby a když máme chuť na zvěřinu uděláme to co nejšetrněji k přírodě. Naše orientační schopnosti jsou nenahraditelné stejně tak jako vcítění se do druhých a rozpoznání jejich pocitů. 

Náš zámek se nachází hluboko v lese. Není ničím speciální, ale pro mě je nenahraditelný. Kolem dokola se nacházejí vesnice a městečka vystavená převážně ze dřeva. Některé domy jsou postavené v korunách stromů a přístup k nim je umožněn pouze cestou po žebříkách. Většinou tyto domy využívají vojáci a hlídkaři. Na hlavním náměstí se často konají trhy a slavnosti Ročních období. Naše země se nachází přímo ve středu těch ostatních. Stříbrná říše, Perleťová říše, říše Draků a říše Ztracených. Více míst si z hlavy nepamatuji musela bych se podívat do map.

Teď už zpátky k mému příběhu. Jmenuji se Arwen, tak jak už všichni víte. V letním období jsem oslavila své 20 narozeniny. Jsem druhorozenou dcerou našeho krále, to znamená, že mám starší sestru Nairu narozenou o pět let dříve než jsem já. To však není jediný rozdíl, který je mezi námi. Máme rozdílné matky. Když byly sestře dva roky její matka onemocněla a náhle zemřela. Otec si postupem času musel najít jinou královnu. Našel si tedy mojí matku, kterou také velice miloval. Ona si dvouletou dcerku rychle osvojila. Král byl šťasten, když se dozvěděl, že budou mít druhou dceru. Byla to šťastná a mezi lidmi oblíbená rodina. V den porodu, byla silná bouře mezi lidmi v království panovala nervozita a obavy a když zjistili, že královna zemřela při porodu, všem se obrátil svět naruby a to hlavně královy. Nezbývalo mu nic jiného něž se o dvě dcerky postarat sám. Neměl už sílu hledat  jinou ženu a královnu. Žil jen pro své dvě dcery, které se snažil vychovat tak jak nejlépe dokázal. Neměl jednoduchý život. V krátkém časovém období přišel o dvě milované ženy. Svého otce a krále obdivuji a jsem mu za vše vděčná. Přála bych si, aby si mohl dopřát více odpočinku. Někdy ho vídám na chodbách, jak jde do své ložnice a vypadá strhaně a unaveně. Je mi ho v tu chvíli líto...

  Naira je opravdu krásná a moc dobře to o sobě ví. Plno mužů o ni usiluje a skládají ji denně komplimenty. Její dlouhé blonďaté vlasy ji dosahují až k bokům. Zářivé modré oči jsou dominantou na jejím obličeji. Malý špičatý nos a plné růžové rty. Štíhlá postava, plný dekolt, útlý pas a dlouhé hubené nohy, které ji opravdu závidím. Na rozdíl ode mě, ona byla pro muže opravdu přitažlivou ženou. Neřešila nikdy moc starostí. Zajímala se především o nejnovější módu, často navštěvovala švadleny, nebo chodila se svými dvorními dámami na čajové dýchánky, kde rozebírali místí pomluvy. Do vlády otce se snažila nijak nezapojovat. Vsázela na to, že se zasnoubí s bohatým a urozeným mužem, který se o ni a o jejich zemi postará. Otec si to však nepřál a její rozhodnutí moc nepodporoval a tak spoléhal na to, že vládu po něm převezme druhorozená dcera.

 Já měla vlasy hnědé s délkou po ramena. Byly husté a věčně rozcuchané. Česala jsem je jen, když jsem našla hřeben. Snažila jsem se je nosit stále sepnuté jelikož mi vadily, když mi padaly do obličeje. Měla jsem jako sestra modré oči a plné rty. Na mé pleti bylo několik pih, nejspíš proto, že jsem svůj volný čas trávila venku na sluníčku. Postavu jsem neměla dokonalou spíš vůbec. Za své malé poprsí jsem byla vděčná, ale za co jsem nebyla vděčná byly moje široké boky a stehna. Na rukách jsem měla pár jizev, které jsem se snažila maskovat. Ty byly z boje nebo od práce se zvířaty. Teď si asi říkáte proč z práce a proč z boje? Tohle všechno patřilo do mého života, a to i když jsem byla princezna. Milovala jsem koně a lukostřelbu. Otec se to snažil tolerovat. Po těch letech pochopil, že jsem velice tvrdohlavá a stojím si za svým. Dokonce to byl on, který mi na trhu koupil můj první luk. Někde uvnitř byl rád, že má dceru a syna v jednom.  V dětství jsem měla plno přátel, ale postupem času jsem se začala uzavírat do sebe a o svých pocitech mluvila jen sama se sebou. Nepřála jsem si, aby otec musel řešit ještě moje problémy a navíc jsem před ostatními nechtěla působit jako slabá dívky.

Můj den vypadal asi takto. Vstala jsem jako obvykle velmi pozdě, a tak moje snídaně byla zároveň obědem. Když bylo dobré počasí jela jsem na vyjížďku s mým úžasným hnědákem, nebo jsem zkoušela nové způsoby střílení. Samozřejmě jsem se musela věnovat i povinnostem princezny jako byly hodiny etikety, historie, hraní na hudební nástroj a tanec. Když přišlo období dešťů, což bylo moje oblíbené, zašila jsem se v knihovně a vydržela jsem tam i celý den. Kdyby mě nenašly komorné možná bych tam strávila i noc. Milovala jsem všechny ty zamilované příběhy. Většinou jsem už všechny tyto knihy znala nazpaměť. Naše knihovna byla sice velká, ale knih s tímto žánrem bylo velice málo. Takhle jsem žila já svůj život do té doby než jednoho dne přišel otec dopisem a to přesněji s pozvánkou. Z jeho výrazu jsem poznala, že je více než nadšený a to bylo neobvyklé, protože si obvykle držel svůj klidný výraz bez emocí.

https://pin.it/7L7xiUP