Druhorozená (Správná volba)

Vzniklá bouře

,,Teď by se slušelo mi poděkovat za záchranu tvého života princezno....."  ,,O tvojí pomoc jsem se neprosila, měla jsem situaci pevně pod kontrolou." Podíval se mi hluboko do očí. Bylo velice zřejmé, že lžu. Ruce se mi potily ani do očí jsem se mu nemohla podívat. Najednou mi to došlo! ,,Jak víš, že  že...." Ušklíbl se, a mou větu doplnil ,,Že jsi princezna? To je přeci patrné" Zhluboka jsem se nadechla a odpověděla ,,V tom případě mám na tebe prosbu. Uděláme dohodu. Ty nikomu neřekneš co se tu stalo a já ti za oplátku dobře zaplatím." Čekala jsem, že mojí nabídku ihned přijme. Překvapil mě, když se zeptal ,,Copak ty nechceš, aby byl viník potrestán!" Měl pravdu, ale já jsem věděla, že by z toho byl mnohem větší problém a trest by padl i na mojí hlavu. ,,Souhlasíš s nabídkou?" odsekla jsem. ,,Nechci tvoje peníze. O tom co se stalo pomlčím, ale pamatuj si, že mi dlužíš laskavost, kterou mi v budoucnu splatíš". Přikývla jsem a rozešla se pryč. Ještě naposled jsem se ohlédla. Pořád stál na stejném místě a pozoroval mě tak, jako predátor pozoruje svoji kořist. Naskočila mi husí kůže a já svůj krok zrychlila. 

Před vstupem do sálu jsem se značně upravila. Otisky na mém krku nezamaskuji, takže budu doufat, že si toho nikdo nevšimne. Stoupla jsem si opět na stejné místo blízko zdi. Vyhledala jsem pohledem otce i sestru. Oba se v davu bavili s královskou rodinou. Ani si nevšimli, že jsem tam nějakou dobu nebyla. O trochu víc jsem se uklidnila, ale v mé hlavě se pořád mísily myšlenky o tom co se před chvílí stalo, o tom jak mě pan neznámý zachránil, o tom že neznám jeho jméno ani původ a o tom, že jsem s ním uzavřela nebezpečnou dohodu, která se mi může vymstít. 

Po další hodině zírání do prázdnoty ke mě doběhla sestra se zprávou, že odjíždíme domů. Tomu říkám nejlepší zpráva večera! Přepadla mě obrovská únava. Jen tak tak jsem došla ke kočáru. Celou cestu domů panovalo ticho. Všichni byli vyčerpaný. Sestra měla po celou cestu na tváří malý úsměv a otec hleděl z kočáru do zatemněné krajiny. 

Do postele jsem se dostala za pomocí služebných. Vysvlékla jsem si své nádherné šaty, natáhla jsem si košilku a ulehla do peřin. Celou noc jsem se převalovala po posteli a nemohla usnout. Svoji nespavost jsem dávala za vinu měsíci v úplňku a těm tmavým záhadným očím, na které jsem stále myslela. Avšak důvod jsem neznala, nechtěla jsem si připustit, že bych se mohla zamilovat. Cizí muž, o kterém nic nevím, i přes to ve mě zanechal pocity, které jsem doposud nepocítila. Něco mezi zvědavostí, pohrdavostí a zájmu ? O něj? 

Vzbudily mě paprsky slunce. Je ráno? Spíš čas oběda. Vstala jsem a nechala si připravit lázeň. Navlékla jsem se do jednoduchých béžových šatů a seběhla do kuchyně. Pozdravila jsem naše kuchařky, které si již zvykly na moje časté návštěvy, vzala jsem si jablko a hrníček černého čaje. Den se vlekl pomalu a já ho trávila ve svém pokoji s knihou v ruce. Nemohla jsem se na nic soustředit a to mě přivádělo k varu. U večeře jsem se sešla s otcem i Nairou. Tušila jsem, že přijde debata o včerejším plese. Musela jsem vymyslet nějakou skvělou lež. První vyprávěla sestra o tom, jaký je skvělý společník princ Ivor. Bylo to dlouhé a vyčerpávající vyprávění. Sestra musela zmínit všechny detaily jejich konverzace. Otec se zmínil, o královské rodině a o tom, že společně řešili nějaké záležitosti, které nám samozřejmě nesmí říct. Přišla řada na mě a já pronesla pár vět o tom jaký krásný zámek to byl a jak jsem se seznámila s jinými princeznami. Bylo to překvapující, ale opravdu tomu uvěřili a nikdo se na podrobnosti neptal. 

Po večeři jsem odešla do pokoje a začala přemýšlet nad tím, jak se zbavit všech myšlenek týkajících se jeho. Na okno dopadla první kapka a po chvíli se strhl liják. Lekla jsem se hromu, který přišel hned po té. Bylo to dlouhá bouře. Zítra bude potřeba zkontrolovat okolí zámku, zda se nic nepřihodilo.....

https://pin.it/11ne7iU