Druhorozená (Správná volba)

Dlouhá noc

V  pokoji jsem strávila pouze pár minut. Byla jsem nesvá z  celé té situace. Rozhodla jsem se že si pročistím hlavu  a vyjedu na projížďku. Ve stáji jsem si půjčila plavou kobylu a rozjela se směr les. Procválali jsme několik luk a po úzké lesní cestě jsme se dostali až do samotného středu. Kráčeli jsme klidným krokem a na chvilku se zastavili. Měla jsem pocit, že s námi se zastavil i celý svět, vítr přestal narážet do korun stromů, zpěv ptáků utichl a jako kdyby voda v potoce zamrzla. Byla jsem tu sama a měla čas uklidnit mou mysl. 

Cesta zpět probíhala v klidu, zámek už jsme měli na dohled. Cválali jsme po posledním palouku, když v tom kobyla ucukla a mě tím vyhodila ze hřbetu. Ležela jsem na zemi a adrenalin mi proudil žilami. Musela se něčeho leknout, ale čeho, to už asi nezjistíme. Tryskala zpátky k zámku a já začala proklínat její nevyzpytatelnou povahu. Zkusila jsem se postavit na nohy, ale nešlo to. Na levou nohu jsem nemohla došlápnout. Co teď budu dělat? Nejsem tak daleko od zámku, mohla bych to dojít, ale obávám se, že má noha s tím souhlasit nebude. Sedla jsem si na zem a rozhodla se, že počkám. Třeba někdo pojede okolo a pomůže mi. ,,Arwen ty jsi ale naivní elfka."  

Sedím tu už dlouhou dobu a pozoruji oblohu, která začíná nabírat tmavé barvy. Vzápětí několik kapek  dopadlo na moje vlasy a já věděla, že je zle. Zkusila jsem se odplazit pod nejbližší strom. Šaty byly od bahna a potrhané. Začala mi být opravdu zima. Zavírám pomalu víčka blíží se večer a já se to snažím celé zaspat....... V dálce něco uslyším. Bude to nějaký jezdec a blíží se opravdu rychle. To by mohla být má naděje. Moc síly už nemám, ale otevřu oči a rozhlédnu se kolem sebe. ,,Je tohle sen nebo..?" Jezdec seskočil z koně a blížil se ke mě. Přes zmoklé vlasy, které jsem měla nalepené na obličeji jsem nerozeznala kdo to je. ,,Pomůžete mi prosím? Splašil se mi kůň a já..." Doběhl až ke mě a chytl za loket. Teď mi došlo  kdo přede mnou stojí. Sebastian. ,,Princezno? Jste v pořádku? Nemůžu uvěřit, že jste tak nezodpovědná. Všichni ze zámku vás hledají." Hned mi došlo, že otec musí zuřit a až dorazím domů potrestá mě. ,, Jela jsem jenom po okolí nemohu za to, že ta kobyla je šílená." ,,Ta šílená kobyla, jak vy říkáte, mě za vámi dovedla.  A teď vstaňte, odvedu vás zpátky" Sundal si plášť zatím co já se snažila postavit, tak aby nic nepoznal, avšak noha selhala a já se řítila k zemi. Jeho paže mě včas chytly a  už nepustily. Svůj plášť obmotal kolem mých ramen a se starostí v očích mě vzal do náruče. I přes to, že jsem byla slabá začala jsem protestovat. ,,Zvládnu jít po svých, nejsem žádná bezbranná dívka!" odsekla jsem. ,,Víte, že jste ta nejtvrdohlavější žena, kterou jsem kdy poznal? Ani teď si nenecháte pomoct?" Došli jsme ke koni, kde mi Sebastian pomohl do sedla. Jeli jsme společně a déšť stále neustával. Byla jsem opravdu unavená, což mě donutilo opřít svou hlavu a jeho hruď a během chvilky jsem tvrdě usnula. 

Světla, rozruch a plno hlasů kolem. To vše mě přinutilo otevřít oči. Lékař, pobíhající služebné a rozzlobený otec. Na sobě jsem měla suché oblečení a zraněnou nohu v obvazu. Otec poslal všechny za dveře, aby si se mnou mohl promluvit. První mi vynadal, poté mi vše zakázal a nakonec  odvětil ,, Rozluč se se všemi tvými koníčky, které jsem ti doposud toleroval. Tvůj budoucí manžel ti tohle tolerovat nebude! Začni se chovat jako pravá princezna Arwen. Už nejsi dítě." Odešel a já propukla v pláč. 

Zahalené ráno v mlze, v posteli jsem chtěla zůstat co nejdéle. Neměla jsem náladu s kýmkoliv mluvit. Jedna ze služebných přišla se snídaní do mého pokoje. ,,Mám pro vás dobrou zprávu princezno! Král brzy ráno nechal vyhlásit, že celý turnaj se o pět dní posune, kvůli vašemu zdraví. Chce abyste byla přítomna u všech soutěží a u společných večeří." Nevím jestli je to zrovna dobrá zpráva, ale alespoň se zotavím a můj plán se tím nepřekazí. ,,Počkej chvíli!" Vykřikla jsem... ,,Kdo mě včera donesl do mého pokoje?" čekala jsem co řekne, i když odpověď jsem znala. ,,Princezno, to bohužel nevím, našli jsme vás ležící na posteli. Král pátrá po vašem zachránci, ale zatím bez úspěšně." 

Vím, že to byl Sebastian, možná nechce aby se to král dozvěděl. Třeba je to pouhý sluha některého z princů, nebo že by on sám byl princ? Tím pádem je zde, aby se ucházel o mojí nebo sestry ruku. Ať je to jakkoliv nechci se vdávat. Určitě je jako ostatní muži, jde mu jen o společné noci a aby zplodit syna. Mé sny se vypaří a já zůstanu jako vězeň v jeho zámku, to je ta lepší varianta. Nebo se zasnoubím s mužem, se surovcem a celý život pro mě skončí. Takové šílené myšlenky mi probíhají hlavou. Strach z neznáma. Přemýšlím nad tím opravdu horlivě a ani si neuvědomím, že je čas oběda.