Druhorozená (Správná volba)

Hrdost

Služebné mi připravily světle modré šaty a několik doplňků. Moje zraněná noha se těžko vešla do střevíčku a tak jsem se rozhodla jít v otevřené obuvi. Díky dlouhým šatům nebylo nic poznat. Je čas! Musím se urychleně přesunout ke společnému obědu. Už teď je otec velmi rozzuřený, nemohu si dovolit nepřijít. Dokulhala jsem ke dveřím, které byly otevřené pro všechny hosty. Nenápadně jsem přešla do sálu a zasedla ke stolu vedle Nairy. Během chůze jsem se snažila nedat najevo žádnou bolest. Nestála jsem o zbytečné otázky a projevy soucitu. Oběd proběhl velmi poklidně. Sestra neustále konverzovala s okolím a otec seděl mlčky stejně jako já. Jídla jsem se sotva dotkla a už se těšila až se vrátím do pokoje, kde budu zase sama. Před odchodem jsem si stihla prohlédnout všechny hosty. Většinu tvořili účastníci turnaje, dvorní dámy nebo důležití lidé z království. Nechtěla jsem si přiznat, že hledám Sebastiana, ale bylo tomu tak. 

Je odpoledne a já se opravdu dost nudím. Napadne mě, že bych mohla navštívit svého koně a zkontrolovat mu zranění. V převleku jsem zmizela z pokoje a došla ke stájím. ,,Noha vypadá v pořádku a vidím, že máš zase plno energie" oznámila jsem svému koni. Hodila jsem mu jedno červené jablko do žlabu a rozhodla se přesunout jinam. Procházím zahradou, když v tom uslyším pisklavý smích a sestry hlas jak volá mé jméno. Hraje s dvorními dámami nějakou hru a chce abych se připojila. Na tohle vážně nemám náladu, ale obávám se že mi nic nezbude. Všichni se baví zatím co já umírám nudou. Hrajeme házenou s míčem už nějakou dobu. Naira se chystá k hodu, ale místo toho pouští míč a začíná se upravovat. Otočím se abych zjistila jaký důvod to má. Na prašné cestě skrz zahrady se objeví několik princů. Vypadá to, že jedou z lovu. Sestra vyběhne i s ostatními na cestu, aby prince uvítala. Nestojím o to a tak jdu raději hledat míč, který se někam odkutálel. Po několika minutách hledání to vzdávám. Zůstala jsem v zahradě sama. Došlapuji opatrně na nohu a kráčím zpět k zámku. 

Něco bílého leží několik metrů od mě. Díky svému výjimečnému zraku poznám, že je to ten ztracený míč. S radostí zrychluji krok a kdybych mohla tak běžím. ,,Arwen ! Co to zase vyvádíš?" Zastavím se a otáčím se za tím hlasem. Sebastian? Kdo jiný by to mohl být a kdo jiný by si troufl mě oslovit jménem, pomyslela jsem si. Rychlím krokem se rozešel a já se sklopenou hlavou a červenajícími tvářemi čekala. Připadala jsem si jako malé dítě. ,,Máte zraněnou nohu a i to vám nebrání pobíhat sama po zahradách?" Odvážila jsem se mu podívat do očí ,,Jak jste mě našel?" byla to první otázka co mě právě napadla. ,,Přijížděl jsem z lovu a spatřil jsem vás jak ten míč hledáte. Několik princů bylo zklamaných, že jste je se sestrou neuvítala." Protočila jsem očima a znovu se rozešla. ,,Přišlo mi to zbytečné a nepodstatné" odsekla jsem... ,,Kdyby jste byla má, očekával bych to od vás pokaždé co bych se vracel z cest." Usmála jsem se a odpověděla ,,V tom případě jsem ráda, že vaše žena nejsem a ani nebudu." Koutek úst se mu zvedl a jeho oči ještě více ztmavly. ,,Doprovodím vás zpátky, ať se vám to líbí nebo ne." Tentokrát moje tváře nebyly rudé rozpaky, ale vztekem. ,,Nejsem malé dítě, a navíc to zde znám lépe než vy." Došla jsem pro míč, který jsem sebrala a bez ohledu na Sebastiana za zády vyrazila zpátky. A protože bych to nebyla já kdyby se nic nestalo, zvrtla jsem si poraněnou nohu. Nechápu jak to dělá, ale opět mě stihl zachytit a já nespadla. Přehodil si mě přes rameno jako bych nic nevážila a kráčel si k zámku. Samozřejmě jsem protestovala, ale bylo mi to k ničemu. A to jsem mu chtěla poděkovat, po tomhle incidentu může na nějakou omluvu a poděkování zapomenout vždyť mě nese jako pytel brambor. Taková potupa. 

Před branou mě pustil. Nevím proč, ale z očí jsem mu vyčetla obavy. Svým pohledem sjel na mou nohu a já věděl o co tu jde. ,,Nemusíte mít starosti, díky vaší péči mě noha nebolí" opověděla jsem v ironii. Zase ten jeho úškleb, nepatrná úklona a pak zmizel. Večeři jsem si nechala donést do pokoje a potom usnula. 

Další dny utekly neuvěřitelně rychle a nastal den, kdy se konalo první kolo turnaje.....