Aféra

*1*

Ahoj,

vím, že pauza byla dlouhá, ale představuji vám nový příběh. Samozřejmě jak jinak, než ve čtvrtek. 😁 Budu se snažit vydávat pravidelně, tak snad to klapne.

Doufám, že Vás to bude bavit!
Mějte se fajn, Ronneek

,,Now the day bleeds into nightfall and you're not here to get me throught it all. I let my guard down and then you pulled the rug, I was getting kinda used to being someone you loved." 
Lewis Capaldi - Someone you loved

Ráno vyřídila korespondenci a vrhla se na přípravu jedné obzvlášť zamotané normy, která byla tak složitá, že si musela napsat dva pergameny poznámek, aby věděla, o co přesně má jít. Nestěžovala si. Práce jí aspoň rychleji ubíhala a když ji přestal bavit jeden spis, sáhla po druhém.
Netušila, kolik času uběhlo, když se ozvalo klepání.
,,Dále!" Zvolala od stolu a zvedla oči od spisu.
,,Ahoj," zazubila se na ni Ginny, která právě strčila hlavu do dveří.
,,Merline, to už je tolik?" Podivila se a rychle zkontrolovala čas na náramkových hodinkách.
,,Ano a myslím, že kdybych si pro tebe nedošla, stála bych venku ještě dlouho, nemám pravdu?" Zeptala se a naklonila hlavu na stranu.
,,Promiň, úplně mi to vypadlo," zkoušela to ještě zachránit. Složila spis, nacpala ho do kabelky a věnovala své kamarádce úsměv.
,,Nebereš si práci domů, že ne?"
,,Jen výjimečně," zalhala honem.
Ginny nedůvěřivě povytáhla obočí.
,,Musím to dodělat co nejdřív, dost na tu novou normu spěcháme," řekla nekompromisně a Ginny protočila oči.
,,Fajn."
,,Co chceš dneska dělat?" Zeptala se, aby ji odvedla od tématu.
,,No, myslela jsem, že bychom se mohly podívat po vánočních dárcích."

,,Jak se má Ron? Jestli jsem to dobře pochopila, tak jeho jméno padlo při zmínce o funkci nového vedoucího oddělení."
,,Dobře. Řekla bych, že si nestěžuje, ale sama víš, jaký je. Ministerstvo ještě nezveřejnilo oficiální vyjádření, zatím ani nevyšla informace o výměně na vedoucím postu. Až to uveřejní, jmenování proběhne za pět týdnů, takže do té doby bude narůstat nervozita, ale pak ho to přejde," usmála se.
,,Myslíš, že na to má?" Zeptala se se zájmem.
,,Rozhodně. Přála bych mu to. O vedoucí pozici stojí, dost často o tom mluvil."
,,Jen pak bude mít ještě méně času. Proto Harry končí. Chce být víc doma."
,,To chápu," usmála se vlídně. Nezmínila se, že už takhle se téměř nevídají, i když spolu bydlí.

Hermiona dorazila domů v povznesené náladě. Vánoční nákupy v říjnu byly skutečně nesrovnatelné s nakupováním v prosinci nebo koncem listopadu. Zdaleka nebylo všude tolik lidí a mohly si v klidu užít nakupování, aniž by do nich někdo strkal nebo jim snad bral věci z rukou. Ginny potřebovala koupit i dárek pro pana Weasleyho a Hermiona ji, jako každý rok, brala do mudlovských nákupních center. Méně ji ovšem potěšilo zjištění, že navzdory tomu, že bylo docela pozdě, byla doma sama. Zase. Nakoupené věci pečlivě schovala, kdyby Rona zase napadlo dárky hledat a uvelebila se v křesle. Vzala si spis a snažila se do něj začíst. V duchu přemítala, kdy naposledy přišel domů dřív, než v půl jedenácté. O něco později slyšela bouchnout dveře. Bylo jedenáct.
,,Ještě nespíš?" Zeptal se, když vešel do obývacího pokoje.
,,Ne, čekala jsem na tebe. Přinesla jsem ti čínu, ale bude už studená." Ron se usmál.
,,To jsi hodná, vážně, ale já už jsem jedl."
,,Aha," odtušila a sledovala, jak vybaluje papírovou krabičku s jídlem a se zájmem ji otvírá. To, že byl po jídle mu nezabránilo vrhnout se na porci, jen tempo měl pomalejší, než s prázdným žaludkem.
,,No, já se půjdu umýt," řekla a vstala.
,,Mmm," zamručel a ládoval se jídlem. Uklidila spis a odebrala se do koupelny. Seděla ve vaně a přemýšlela, co je horší. Jestli to, že si jí nevšímá nebo fakt, že už ji to nepřekvapuje. Už jako malá tušila, že ty pověstné pohádkové lásky existují jen v knihách, stejně ji ale zaráželo jeho chování. Choval se k ní se stejnou samozřejmostí jako k jakémukoliv nábytku, co měli. Přišel domů a ona tam vždycky byla, stejně jako stůl, postel nebo skříň. Byli mladí, měli být šťastní, nespoutaní a zamilovaní. A přes to se zdálo, že spolu snad žijí aspoň třicet let.

Hermiona všechny pokusy o nápravu úplně vzdala před několika měsíci. Tehdy se ho ještě ptala, jak se měl, jaký byl jeho den, co dělal. Jenže když jí pořád odpovídal jen: ,,Fajn, vždyť to znáš.", přestalo ji to bavit. Když na něj natěšená čekala v posteli a on ji políbil na čelo s omluvou, že je utahaný, respektovala to. Vydržela tohle půl roku, pak to přestala zkoušet. Přišlo jí strašně ponižující se mu nabízet a být neustále odmítána. Když na něj vyrukovala a chtěla vědět, co se děje, bylo to vždycky stejné.
,,Neděje se nic! To nemám nárok bejt unavenej? Jasně, ty děláš v kanceláři, takže o mojí práci nemáš ani tušení!"
Vyčítal jí to neprávem. Neptala se ho snad tisíckrát, jak se má? Jaký měl den? Nezvala ho na oběd? Jenže on si na nic z toho nikdy nenašel čas. Naštvaná vylezla z vody a osušila se. Možná se dřela ručníkem až moc, protože na několika místech jí vyskočily červené flíčky. Oblékla si pyžamo a lehla si do postele. Sama.