Zakázané vztahy zvířat a jiných bytostí

2.

Když jsem Agnes v jednom okamžiku viděl vystřelit z brašny a zmizet uličkou vlaku ze dveří na mně neznámou stanici, myslel jsem si, že mám vidiny, že mi je zase čtrnáct a kradu tátovi Asentru a Rivotrily, abych se ve škole sjel, přežil vlastní existenci. Nakonec, když mi došla vážnost situace, že je moje kamarádka pryč, už ji neuvidím, mi jen začalo silně jebat. Začal jsem ji mírně nenávidět. Proč vyskakovala? Karel mi spokojeně ležel u nohou a spal. Ničeho si nevšiml. Vzpamatoval jsem se až o dvě stanice později. Vzbudil Karla a na nejbližší zastávce jsme vystoupili. Divil jsem se, že na to nic neříká, mohl být rozespalý... občas se mi ale zdálo, jako bych si jen vymýšlel, že ke mně moji přátelé mluví. Mají sice lidské hlasy, pro své osobnosti charakteristické, jenže s občasným mňoukáním a štěkáním nedokážu určit, co jsou vlastně za bytosti, jestli jsou vůbec skuteční... Nejspíš jsem si zapomněl vzít léky, rozjímal jsem po cestě zpátečním vlakem. Když jsme dorazili na místo činu, jako první jsem si v trafice koupil kolu a z kapsy, kde vím, že mám všemožné léky, jsem si dal tombolu a jeden oranžový oválný spořádal. Otočil jsem se se záměrem vyjít z metra a k mému překvapení - boží smilování - jsem spatřil Agnes sedící na vršku schodů, shlížející na nás jako anděl smrti. V tu chvíli jsem jí všechno odpustil.
,,Mohlas mi říct, že třeba potřebuješ na malou a," použiji výraz ze svého strašně střízlivého mládí, ,,nemuselas dělat brikule..." stoupáme za ní po schodech.
,,To vám to trvalo," ušklíbla se a k mému zdešení, se stočila jako Dívka s perlou na molu a vyrazila na ulici.

Škoda, že nejsem hluchý, protože jinak by mi bylo hned jasné, co se mi Agnes hodinu nazpět v bytě tou svou malou tlamičkou bez rtů - přesto svůdnou - snažila povědět. Chci na tu párty, říkala mi. A tak jsme teď stáli před naším stálým klubem Nobody, já s přetrvávajícím zmatkem a přicházejícím nadšením, že zase uvidím Max (nikdy to neskloňujeme, kdyby rodiče poslouchali), Agnes potěšená svým vlastním pygmaliónem a Karel totálně nasranej.
,,To bych radši viděl Ester," odfrkne si.
,,Dočkej času, huso," na to Agnes. Chci ji zvednout a strčit do brašny na další pašování dovnitř, jenže ona se mi vysmekne a razí si cestu k vyhazovači s občanským průkazem v tlamičce. Chlap ji bez okolků vpustí. Agnes nám zamává a zmizí. I kdyby byla člověk, - což netuším - může jí být v lidských letech maximálně čtrnáct. (Když jsem později tu občanku viděl, zjistil jsem, že je asi tak pravdivá jako ty věci, které denně vidím.) Takže jakožto mladistvá - v červnu slavila své kočičí dva roky - nemá v klubu, co dělat. Jako kočka si bohužel očividně nemůže pomoc, miluje noc. Spává přes den uvelebená na parapetu jako slunečnice nastočená bělostným bříškem ke světlu. Je Karlovým přesným opakem. Ne, že by neměl rád Slunce nebo chození ven, ale jeho představa se skládá spíš z miliardy let dlouhých procházek lesy a obdivování fenek jiných lidí. Miluje ženy. Je gentleman, nejdřív ostýchavý, ale jakmile mu slečna propadne... Agnes má s jarním obdobím také zkušenosti, přestože je tak mladičká. Pokládal bych to za pedofílii, ale zvířata jsou jako lidé z dob králů a svateb ve dvanácti dívčích a třiceti mužových letech. Jenže její případ nebyl zvlášť dobrovolný, řešit ho nechce, proto ho neřešíme.

,,Náš" klub, narvaný lidmi, kteří buďto seděli u stolů a popíjeli či jinak užívali lehké a těžší drogy, nebo se svíjeli v prostoru, bavili se, balili se, dnešním večerem slavil - což jeho vzhled nijak neovlivnilo, jak jsem si všiml - k příležitosti nějakého čerstvě schváleného zákona, o němž jsem neměl valné vědomosti.
Jakmile jsem uviděl Max, srdce mi pumpovalo, tuším, úplně stejně, ale cítil jsem se jako smyslů zbavený. U jejích (je mi divné o ní takhle mluvit, ale jinak to s jejími rodiči nejde) nohou leželo vodítko, její fenku Ester jsem zatím nikde nezahlédl. Ona sama popíjela u toho kulatého stolu pro šest, což mě vyděsilo - asi na někoho čeká. Náhle se z davu vynořila Agnes i s Ester. Šťastné setkání nejlepších přátel.
,,Očividně," prohodila Agnes k Max, ,,mají oba dlouhý vedení."
Konečně si mě Max všimla, vstala a objala mě. Byla mou tajnou přítelkyní už čtyři roky. Věděl jsem, že je ta pravá, ale vzít jsme se nemohli. Ze spousty důvodů. Posadil jsem se s ní do srdce toho půlkruhového sedadla a naše zvířata nás podivně lidsky obklopila - nikdo je od stolu nevyhazoval. Až teď jsem si všiml, že zásoba alkoholu pro všechny už je na stole.
,,Snad jsme vás natypovaly dobře," informovala nás Agnes, že objednala.
Přiťukli jsme si.

Po dvou hodinách jsem nemohl uvěřit, že tam ještě sedím, že někde neležím zkrárovanější a mrtvý.
,,Nechceš kabát, Es?" prohodí s opilým, domýšlivým úsměvem Karel, ,,Dost tu táhne."
Agnes zrovna pije, a jak přitom protočí oči, je úžasně krásná. To to Karel snad nevidí?
,,Vim, že jsem se už ptal, ale kolik jsi to chtěla dětí? Tehdá to bylo? Když jsme spolu chodili," rozjímá Karel.
,,Chtěla jsem jich osm," odpoví Ester.
,,Páni! Osm! A co že jsem ti na to řekl?"
,,Jenom dvě. Prosila jsem o pět. Šest."
,,Už vím! A já na to: čtyři max, lásko."
,,Pak jsem řekla, že si tě nevezmu."
,,A rozchod!" bouchne Karel do stolu, ,,A teď? Kolik bys jich chtěla?"
,,Osm."
,,Možná bych se nechal přemluvit..."
,,Ona tě nemá ráda!" vykřikne konečně Agnes.
,,Ale ty jo," usmívá se Karel.
Agnes se zamračí, vstane a odkráčí do nitra tance. Karel chce honem vstát, ale zarazí se a ještě pronese k Ester: ,,Promiň za to divadlo. Musím si bejt jistej, že to cejtí stejně." A odběhne Agnesiným směrem útěku. Ester se zamyslí, napije se a odejde přesně opačným směrem. Zůstaneme s Max sami. Zahledí se na mě a já si toho konečně všimnu.
,,Pláčeš," vyhrknu.
,,Moji rodiče," promluví, ,,zjistili to."
,,Maxi," musím ho (do hajzlu s rodiči) uchlácholit.
,,Přestaňme se vídat," říká přesně to, co jsem čekal a nechtěl slyšet, ,,bude to tak snažší."

Rozchod je sice konec světa, ale všechno se posrat nemusí, takže musím najít svoje zvířata. (dal jsem si spoustu léků z kapsy na léky, proto takove genialni nazory)
,,Možná bych tě milovala, kdybys póřád nejel po svý bejvalce, doprdele, mojí nejlepší kámošce, a víš co? Až se Kája uráčí zase klepat na moje dveře - nevím, třeba dostane hlad - řeknu mu: Bábovka došla! A nikdy tě do sebe nepustim!" Agnes. Bábovka je jediné jídlo, které umí uvařit, a i když sám Karel zvládne stěží vajíčka, dobírá si jí. Zůstanu za rohem.
,,Panebože! Ester mě dávno nezajímá." rozčiluje se Karel, ,,A tu bábovku mi uděláš, ty mrcho!"
Snad si dělá legraci? Očividně ji to obměkčilo, protože sklíčeně vyhrkne: ,,Víš, že to vypadá jako by ses jí chtěl skrze mě pomstít...?"
,, A ty tomu věříš?" Asi už ji drží v náručí. To je vhodná doba pro vpád. Taková bezpečná zóna.
,,Ke mně!" zavolám. Karel je hned u mě a Agnes k nám líně kráčí, oba se usmívají.
,,Brzy půjdem domů. Jen najdu Maxe," oznámím a všichni vyrazíme do hlavního sálu klubu. Půlnoční špička. Deset lidí na metr čtvereční. Na baru se ptám po hnědovlasém, vysokém bělochovi s šedýma očima. Barmanka má plno práce, a tak při čekání zachytím obrazovku nad lahvemi.

Schválení zákona o mezidruhovém manželství zvířat.

Spadne mi brada. Karlovi koleno na zem. Žádá Agnes o ruku. Dalším z důvodů, proč jsme se s Maxem nevzali, bylo, že to není povolené. Jak mohli schválit manželství zvířat, ještě mezidruhové, dřív než homosexuálů, ty vole?