...

19 0 0
                                    

Přeju si aspoň na moment být někým jiným, úplně kýmkoliv. Kdyby byl svět správný, mohla bych alespoň na chvíli předstírat, že jsem někdo jiný. Alespoň na chvíli bych předstírala, že jsem hezčí, chytřejší, zábavnější a ve všem lepší krasavice. Kdybych byla ona, zaujala bych někoho, kdo by od začátku používal laskavost a věrnost, aby mě získal, místo zasraných her a lží. Užívala bych si všechna překvapení a nečekaný výlety, místo strachování se z další katastrofy a možná jednoho dne bych byla úplně šťastná. Ten někdo by si vážil moji důvěry, nevzal by ji, nerozprášil na popel a pak se na to nevychcal.
Ale já nejsem tahle dokonalá krasavice, jsem já a být mnou neznamená nic.
Všechny představy o budoucnosti, bílé šaty, prťavý ponožky se zvířátkama, všechny druhy kravin, který mě dřív nutily opakovaně zvracet, se mi protočí za očima a mám pocit závrati, když jsou odhozeny do míst, kde se ničí budoucnost.
Pravda, že si ze mě opakovaně dělali prdel za zády, že všichni okolo věděli věc, která mně jako jediný unikala, mě donutí se zatřást. Celá se třesu, moje vnitřnosti se kroutí, stává se z nich ledovec.
Přeju si, abych na to mohla říct něco, co nebude znít zoufale, úplně cokoliv. Moje oči pálí, potřebuju vyplavit nějakou emoci, zatímco prožívám tohle mini zhroucení. Místo toho jsem zmrazená jako kus ledu. Jediná tříska tepla vychází z několika povzbuzujících slov. Nestačí to, pořád jsem mrazivá a třesu se. Jsem zmrazená a vždycky jsem ten chlad nenáviděla.
Jsem nasraná na sebe, že jsem naivní kretén, co věří lidem, jsem nasraná, že očividně nejsem dobrá tak, aby se mnou někdo vydržel a jsem nasraná na život, že jsem od něj znova dostala přes držku.

Guide to happinessWhere stories live. Discover now