Deadly Kiss [HS]

43

Arabella Ross

Phoenix. Nemůžu uvěřit, že tady doopravdy jsem.

Srdce mi bije jako o závod jen z představy, co všechno tady budu moct navštívit. Co všechno tady na mě čeká.

"Ari, na co čekáš? Jdeme!" Zakřičí na mě Charlotte z venku.

S úsměvem na tváři a srdcem pomalu až v krku se vydám ven z autobusu, kde na mě Charlotte společně s Adamem čekají. Jakmile se ocitnu venku, vlasy mi pročeše lehký vánek, který mírně ochlazuje vzduch. Víčka přivřu k sobě, abych si užila tento moment a zhluboka se nadechnu. Pak přistoupím k Charlotte, která vší tou nedočkavostí přímo září.

Kufr si postavím vedle toho jejího v případě, že by chtěl spadnout. To se totiž stává docela často, protože je trochu poničený. Kdo by se ale divil, když ho vlastním už několik let? Bylo by spíš zvláštní, kdyby byl v perfektním stavu.

Charlotte se na mě s nadšením zadívá. Ruce mi položí na ramena a mírně s nimi zatřese. Z ničeho nic ale přestane, na tváři se jí objeví zděšený, až mírně šokovaný výraz. 

"Kdo ti to udělal?" Prstem ukáže k části krku, která se celou dobu ukrývala za mými vlasy.

Nechápavě se nejprve podívám na ni, pak k místu, kde její oči směřují. Nic ale nevidím.

"Co myslíš?" Zeptám se nechápavě.

Charlotte si z kapsy vytáhne telefon a zadní foťák namíří k místu, které tak zděšeně pozoruje. Vyfotí pár fotek a následně mi je ukáže. Zděsím se, když zahlédnu sytě fialové modřinky, zdobící můj krk. Ihned si vzpomenu, co je to způsobilo. Nebo spíš kdo.

Harry.

Zabiju tě, Stylesi.

"Arabello Ross!" Vykřikne. "Koho z kapely jsi ohla, ty ďáblice!"

"Lottie, ticho!" Ruku jí položím na ústa, aby nemohla dál mluvit.

"Řekni mi, kdo ti to udělal!" Zamumlá přes ruku.

Naštvaně ji jí odstraním z úst a počkám, až se trochu uklidní. Což taky moc nevyšlo.

"Nebo ne, nech mě hádat!" Ruce mi opět položí na ramena. "Byl to Louis, že? Všimla jsem si, jak si spolu povídáte, a jak se spolu pořád smějete."

Těsně vedle, Lottie.

"Ne, to nebyl." Vyvrátím její domněnky.

Ona pustí moje ramena. "Tak kdo teda? Liam?"

"Ne."

"Zayn?" Povytáhne obočí.

"Ne."

"Tak kdo?!" Teď už opravdu křičí.

"Proboha, je to Harry!" Šeptnu tak, aby mě slyšela jenom ona.

Adam nám naštěstí nevěnuje žádnou pozornost, protože zrovna něco fotí. Mám takový pocit, že tím fotoaparátem míří na budovu hned vedle našeho hotelu.

Charlotte se odmlčí. Nevěřícně mě pozoruje a u toho má otevřenou pusu dokořán. "To si děláš srandu!"

Záporně zákroutím hlavou.

"Máš na výběr z celé kapely a vybereš si zrovna Harryho? Toho nejhoršího?" Ruce rozhodí do vzduchu, jako kdyby tím chtěla poukázat na to, jak je Harry špatný.

"Holka, ty se konce tour nedožiješ." Řekne a opět se zadívá na můj krk, který je pokrytý viditelnými modřinkami.

Děkuju za informaci, kterou už vím, Charlotte. Ale jsem ráda, žes mi to připomněla.