Deadly Kiss [HS]

25

! PRVNÍ ČÁST DOUBLE UPDATU!

Arabella Ross

Co jsem to proboha udělala?

Co jsem to proboha dopustila?

Celá tato situace je špatná, moje chování je špatné. Cítím se zvláštně a hlavně provinile. Nechala jsem ho, ať si se mnou teoreticky dělá, co chce, a ještě k tomu se mi to líbilo.

Líbilo se mi, jak mě líbá. Líbilo se mi, jak se jeho rty dotýkaly kůže na mém krku. Líbily se mi jeho doteky. Líbila se mi jeho přítomnost.

Kdybych měla vyjmenovat vše, co se mi na včerejším večeru líbilo, strávila bych tady celou věčnost. Nedokážu se z toho pořád vzpamatovat. I přesto, že se tohle všechno odehrálo před několika hodinami, mám pořád pocit, jako kdyby se to stalo před minutou.

Na kůži stále cítím jeho rty, jeho doteky. Cítím jeho přítomnost, dokonce i jeho kolínskou. Rozprostřela se po celém mém pokoji a nedá se jí zbavit. Dokonce i moje košile, ve které jsem v noci spala, je cítit jeho kolínskou. Cítím ho, stále ho cítím a nedokážu se toho pocitu zbavit.

Možná ani nechci, ale měla bych. Měla bych zapomenout na to, co se včera stalo, protože to stejně nic neznamenalo, z jeho pohledu určitě. Nechci si dělat iluze, hned jakmile se potkáme, bude se na mě dívat jinak. Zase mě bude pozorovat tím svým chladným pohledem, ze kterého mám takovou husí kůži.

Nyní, už převlečená do normálního oblečení, se přetočím na druhý bok a očima se zastavím na balkóně. Jakmile tak učiním, vzpomenu si na všechno, co se včera odehrálo. Na každé slovo, které jeho ústa opustila. Každý polibek, který mi věnoval.

Ráno, když jsem se kontrolovala v zrcadle, našla jsem na krku nové modřinky, tentokrát ještě více výraznější než ty předchozí. I na stehnu jsem jich pár objevila, ale naštěstí nejsou příliš výrazné. Pod červenými šaty stejně nejsou moc vidět, sukně je trochu delší, takže právě proto.

Z mého hlubokého přemýšlení mě probere klepání a známý mužský hlas, který už tak dobře znám. Zayn.

"Hej, krásko, nechceš jít dneska s náma na oběd?" Zeptá se. "Když je dneska ten volný den, říkali jsme si, že toho nějak využijeme.

Chci odmítnout, ale když nad tím zapřemýšlím, proč bych vlastně nešla? Budu s kluky trávit víc času a třeba se o nich něco konečně dozvím. Ráda bych je poznala blíž a rozhodně mi to i prospěje.

"Jasně, proč ne."

"A jsi nachystaná? Chceme už totiž jít." Řekne po chvíli.

"Jo, jsem. Můžeme jít klidně hned." Rychle se zvednu z postele a zadívám se na sebe do zrcadla. Když zjistím, jak v katastrofálním stavu jsou mé vlasy, ze zápěstí si sundám černou gumičku, kterou si následně sepnu vlasy do vyššího drdolu. Ofinu si upravím tak, abych nevypadala jako příšera z hororu a ještě si v rychlosti přetřu rty leskem. 

Zaslechnu další klepání, následně Zaynův hlas. "Jsi tam ještě? Nebo jsi jenom nevěděla, jak mě odmítnout a utekla balkónem jinam?"

Nahlas se zasměju. "Jenom si upravím vlasy a jsem hned u tebe."

"Dobře. Jenom jsem se chtěl ujistit." Dodá a dál mlčí.

Naposledy se prohlídnu v zrcadle a když jsem konečně spokojená s tím, jak vypadám, koutkem oka zahlédnu modřinky na krku. Nemám rozpuštěné vlasy, takže teď víc lákají pozornost. Možná bych je měla ještě trochu překrýt make-upem, to už se ale zase ozve Zayn. "Než ty se upravíš, stihnu se oženit, vystudovat vysokou a mít tři děcka."