Don't Give Up On Me (KMTLY III.)

•7. Kapitola•

„Dobře, beru zpět. Bylo to strašný,“ vypadlo z blonďáka, jemuž po filmu všechna zábava a úšklebky z tváře vymizely.

Ještě aby ne, když při tom filmu řval jako malá holka ještě víckrát než já a pohled si vždy bránil tou krabicí od popcornu, který většinu vyžral on.

„Příště na žádný horror nejdem!“ upozornila jsem ho předem se zdviženým prstem v uličce, kterou jsme ze sálu vycházeli a odhodila prázdnou krabici od popcornu do koše. „Mohli jsme jít třeba na Muže se železnou maskou, kde hraje ten úžasný hollywoodský herec Leonardo DiCaprio, ale ne my jdem místo toho na nějakou asiatku, která všechny zabíjí!“ rozhodila jsem na něj rukama a jen vzpomínka na ten její ksicht mi naháněla mráz po zádech.

„Muž se železnou maskou? To mi něco připomíná,“ zamrmlal si pro sebe, ale já to slyšela taky a podle jeho bledého pohledu jsem poznala, že si na něco vzpomněl. „Ale už rozhodně s tebou souhlasím, že ten film sranda nebyla,“ dodal a zakecal to své mluvení sám pro sebe.

„Příště mě víc poslouchej a věř, co je dobré a co ne,“ vyšla jsem s ním ven do tmy a zimy, co i přes léto v Londýně panovala. Štěstí však bylo, že nepršelo a my tak mohli jít společně pěšky po ulici.

„Takže bude příště?“ dal svou ruku na má záda a donutil mě zastavit. Ihned jsem se zadívala do jeho očí, kde to jiskřilo a rty mu oplýval samolibý úsměv.

„No... nebylo to zas tak strašný. Teda až na ten výběr filmu, díky kterému budu mít samotná doma pěkné halušky,“ uchechtla jsem se, ale moc dobře jsem věděla, že až vstoupím dovnitř temného domu, tak se už smát nebudu.

„Jsi sama doma?“ zvedl se mu koutek úst vzhůru a v kukadlech mu s obrovským nadšením zablýsklo.

„Jo,“ přikývla jsem a nemohl mi ujít pohled na to, jak se šťastně pousmál s převalením jazyka do brady.

Jsou dvě možnosti. Buďto je šťastný za to, jak moc budu trpět anebo myslel na něco, z čeho se mi zrychlovalo bití srdce.

„Tak to bys rozhodně neměla být sama,“ přemístil ruce na mé boky, po kterých mi přejel s úšklebkem na rtech a potvrdil, že to byla ta druhá možnost.

„Zveš se sám ke mně domů?“ povytáhla jsem na něj překvapeně obočí s úsměvem na rtech.

„Ne, jen ti navrhuji, že bych ti mohl dělat společnost,“ přiblížil se ještě blíž a zahleděl se mi hluboce do očí.

„Dobře. Kdo by přeci jen odmítnul samotného Draca Malfoye?“ pousmála jsem se a něco mi říkalo, že jsem to rozhodně neříkala poprvé.

„Nikdo,“ pustil mé boky, abych mohla jít s ním dál.

Ruku při té cestě obmotal kolem mých ramen stejně jako v kině a já se alespoň trochu víc cítila v bezpečí před nějakou blbou Samarou.

„Ale ani na krok se nepřiblížím k tomu mudlovskému vynálezu, je ti to doufám jasné?“ vypadlo z něj a jeho slovy mě zaskočil. Vlastně jen jedním.

„Mudlovskému?“ nechápala jsem, co to slovo mělo znamenat, i když mi to něco říkalo. Ale bohužel jsem si nemohla vzpomenout.

„Kurva,“ zanadával si, když mu došlo, co vyslovil. „Teda... chci říci, co?“

„Co znamená mudlovskému?“

„To jsem neřekl,“ zapíral s kroucením hlavy a kráčel se mnou nadále noční cestou, kdy na nás svítily pouze pouliční lampy.

„Jo, řekl.“

„Ne?“ nechápavě na mě s přimhouřením oka pohlédl.

„Jo?“ vrátila jsem mu s jistotou, že jsem se nepřeslechla.