Don't Give Up On Me (KMTLY III.)

•3. Kapitola•

« Pohled Isabelle »

„Jaká byla včerejší směna?“ ptala se po ránu má sestra Caroline, která mě donutila vstát z té rozehřáté postele, z které se mi dnes absolutně nechtělo. „Všimla jsem si, že jsi přišla dýl než obvykle.“

„Jo, byl tam jeden...,“ přemýšlela jsem nad oslovením, jaké mu mám vlastně dát. „...kluk.”

„Kluk? Dívala ses mu na průkaz, kolik mu je, že ano?!“ podivila se blondýna sedící na snídani přímo přede mnou.

„Zas tak mladý nebyl. Byl rozhodně starší než já,“ vzpomněla jsem si hned na toho kluka s platinovými vlasy, který mi přiváděl podivný pocit do těla.

Připadalo mi, jak kdybych ho odněkud znala, ale nedokázala jsem si vzpomenout odkud. Navíc to, že znal mé jméno bez toho, aby se mi podíval na jméno na zástěře, mi taky přivedlo mnoho otázek. I když mohl si toho všimnout v mé nepozornosti, což bylo vlastně jediné rozumné vysvětlení k tomu všemu.

„A dal mi dost velký dýško,“ dodala jsem s pohledem do palačinek, v nichž jsem se ďoubala vidličkou.

„Kecáš!“ zasmála se tomu Care. „Takže mladej, bohatej... byl hezkej?“ zajímala se ihned a já nad ní musela protočit očima.

„Jo celkem jo. Měl takové platinové vlasy a-“ nestačila jsem to doříct, jelikož mě utlumil zvuk tříštějící skleničky od mého druhého sourozence.

„Ksakru, Tony jsi v pořádku?“ přiběhla k němu Care, která se dívala, jestli se nepořezal, když ji rozbil, zatímco on pozoroval mě nečitelným pohledem.

Nechápala jsem sice proč, ale rozhodně se mi ten pohled ani trochu nezamlouval.

„Měla bys jít už do práce,“ přikázala mi najednou bloncka u Tonyho a snažila se mu zastavit krvácení.

„Mám ještě čas,“ odporovala jsem po pohledu na hodiny.

„I tak si myslím, že bys už měla jít,“ pohlédla letmo na mě, aby zjistila, jestli jsem ji uposlechla nebo ne.

„Fajn, vždyť už jdu.“

„A Isabelle!“ zařvala ještě Care předtím, než jsem vyšla z hlavních dveří. „Drž se od něj dál,“ poradila mi chladnějším hlasem, jenž byl u ni neobvyklý.

Vždycky všechno brala s humorem, takže chladnost a vážnost nebyla její blízká stránka.

„Proč?“ zajímala jsem se, jelikož mi na tomhle všem začínalo něco smrdět.

Pochybuji, že byla náhoda, jak Tony rozbil skleničku ve stejnou chvíli, kdy jsem toho kluka začínala blíže popisovat. Nebo to zase zasahuje jen má paranoia.

„Čím míň budeš vědět tím líp,“ použila jednu z nejhorších odpovědí, jaké mohla.

Než aby mě však odradila, tak mě spíš ještě více navnadila k tomu, abych zjistila, kdo ten záhadně bohatý kluk s podivným jménem byl.

Něco mi říkalo, že on nebyl jeden z těch obyčejných pošuků, co k nám vždy do baru zavítali.

• • •

„Ahoj, Izzo,“ uslyšela jsem večer hlas, v který jsem celý den doufala, že zas zaslechnu.

„Ahoj, Dra...?“ zamyslela jsem se nad jeho jménem, co mi přesně v té chvíli vypadlo z hlavy.

„Draco,“ dořekl to za mne s pobaveným úsměvem, když si odvodil, že jsem to jeho jméno zapomněla.

„Jo, Draco,“ přikývla jsem a doufala, že si tohleto neobvyklé jméno už pro příště zapamatuji. „Takže co si dáš?“