Polokrevná

Kapitola I. U NÁS V TÁBOŘE

To si jdu jednou na konci září kolem jezírka, když najednou na mě někdo volá:,,El, ona přijela!" Jen jediný člověk mě takhle oslovuje. Tonny. Když mi dojde, co na mě vlastně volal, rozběhnu se k Vrchu Polokrevných. A tam nahoře stojí moje nejlepší kamakádka s taškou přes rameno, Rachel Elizabeth Dare. Ona běží ke mně a já k ní. Dlouze se obejmeme. Určitě si říkáte jak to, že se já 12ti letá holka od Athény kamarádím s tak důležitou osobou pro celý tábor. No odpověď na tuto otázku je prostá.

Jako 10ti letá se díky satyrovi Vilburovi dostanu do tábora Polokrevných. Pošlou mě do Hermova srubu, protože se ke mně můj božský rodič ještě nepřihlásil.
A tam mě najde Rachel schoulenou
v klubíčku. Sedne si ke mně. Neříká nic. Ale mě to uklidní víc, než kdyby něco řekla. Poté se mě zeptá na jméno. Odpověděla jsem: ,,Ellisabeth Clarke.",,Rachel Elizabeth Dare," řekla mi na to. ,,Elizabeth?"zeptám se. ,,Jo." Pak jsme daly do řeči
a povídaly si asi hodinu. Nejprve to byl velmi trhaný hovor se spousty tichými chvilkami, ale později jsem si myslela že o Rachel snad vím úplně všechno. Ale mýlila jsem se

Zpět do přítomnosti: Jdeme spolu do její ,,jeskyně". Vejdeme dovnitř a já uvidím ten ráj. Já to tam mám ráda a Rachel taky. Ta si odložila
tašku na postel a já si sedla na svůj tyrkysový polštářek a začaly jsme se bavit o všem možným. Především o její škole a otci, jelikož v tábože Polokrevných je vše skoro stejné.

Večer

Celý tábor se hrne k jídelně. Já si sednu ke stolu Athény a Rachel ke stolu Apollóna. Přede mnou se objeví to, na co jsem mám zrovna chuť. Pravé italské lasagne. Obětuju část svého jídla bohům a pak si sednu ke stolu. Začnu jíst. Najednou si vedle mě někdo sedne. ,,Annabeth?"
řeknu nahlas a málem se zadusím těstovinou:,,Neměli jste s Percym přijet až o pár dní později?"

,,Jo měli ale na Harvardu bylo volno." Ano Percy a Annabeth nešli studovat na vysokou školu v novém Římě ale dostali se na Harvard. Páni!

Po jídle se jde k táborovému ohni. Zpívají se písně a oheň září nádhernou oranžovou barvou.
Na konci jedné z písní Cheirón zatleská a všichni ztichnou: ,,Já
s prétori tábora Jupiter jsme se dohodli, že uskutečníme další vyměnný pobyt. Jak většina z vás ví, spočívá to v tom, že deset táborníků od nás pojede na nějaký čas do tábora Jupiter a naopak. Ti kteří pojedou, určím zítra. Rozchod." A tak se odeberu do svého srubu. Po chvilce jsem usnula.

Jako každému polobohovi se mi zdají sny: Ocitla jsem se u táty v bytě.
Ve snu jsem sice nic slyšela, ale já moc dobře věděla, co řekl. Poté mi začal ukazovat plán. Podal mi kuklu
a černý kostým. Já si to oblékla a vyšli jsme z domu. Sen se proměnil.

Bylo to ten samý den ale o pár hodin později. Vraceli jsme se z neúspěšné loupežné akce domů.

Jediné, co jsem viděla, byla kulka, která letí do tátova břicha a pak jenom tátu ležícího nehybně na zemi.

Najednou se probudím. Posadím se na své posteli, ale rychle si zase lehnu, protože zahlédnu Annabeth, jak vychází ze dveří. Asi vím kam jde.
K Percymu. Radši to nebudu řešit.

Začínala se mi v hlavě přehrávat scéna, co se odehrála pár dní potom, co tátu zastřelili.

Byla jsem v diagnostickém ústavu
v New Yorku pro děti a nezletilé. Seděla jsem naproti policistovi. Skoro jsem slyšela, jak křičím: ,,Proč jste ho zabili?" Ten pitomý policajt mi na to odpověděl: ,,Nechtěli jsme ho zabít, spletli jsme si ho se sériovým vrahem." ,,Táta nikdy nikoho nezabil!" Policista mojí poslední větu ignoroval a začal si ověřovat údaje:
,,Ellisabeth Anastázie Clarke, 10 let, datum narození 9.5. 2009, otec Daniel Clarke, matka nezvěstná..." nenáviděla jsem své druhé jméno. Poté mě poslali do pokoje s mřížemi. Byla jsem tam sama.

Scéna najednou zmizí a já znovu usnu. Naštěstí se mi nic už nezdálo.

Ráno už v polospánku uslyším kolem sebe ruch. Otevřu oči a vídím, že většina mých sourozenců je již
na nohou. A tak tedy vstanu. Zamířím do koupelny. Převléknu se, vyčistím si zuby a učešu si vlasy. Poté běžím do jídelny na snídani.

Po snídani se odeberu pod Vrch Polokrevných. Tam je skoro celý tábor, který poslouchá Cheirónovu řeč:,,Vůdcem výpravy bude Percy Jackson a Annabeth Chasse. Dále pojedou: George Davis, Zack Pellar, Jane Kelly, Lian Darwin, Carol Mason, Adam Hans, Ellisabeth Clarke..." Já? Zeptám se sama sebe a už dál kentaura neposlouchám.

První kapitola mého prvního příběhu je na světě.
Kapitoly nebudou vycházet pravidelně, ale budu ráda za každé přečtení. Pokud se vám bude příběh líbit, určitě sdílejte, komentujte nebo hvězdičkujte.

Vaše Lamma🦙♥️