Goddess of Winter

8. kapitola

"Týre, měli by sme vypadnout!" Vyděšeně vykřikla Christie a Týr se k ní obrátil. "Je to past!" Zařvala a les se začal hýbat. Něco v něm bylo, a približovalo se to. V tu chvíli Christie ztuhla děsem. Volalo jí to. Chtělo jí to. Přesto se nechtěla vzdát. Vytrhla se z pocitu mdla a vytasila dýku. Zacouvaka k bohovi a ten již připravený se sekerou v ruce a štítem na pahýlu pravé ruky čekal na útok. "Nevím jestli půjde zavolat heimdala, zkus to Christie!" Christie přikývla a otočila se na oblohu, náhle ale obloha zmizela. Nebesa zahltil obrovský černý mrak. "Černobog! Zahalil nás a uvěznil nás tu!" Vykřikla a Týr se ještě víc rozzuřil. Já toho bastarda rozsekám! Stromy se náhle rozkrnuly a vynořila se bestie nevídaných rozměrů. Nejméně pět metrová obluda byla vytvořená z masa, kostí, dřevin a mechu, místo hlavy měla lebku čehosi co připomínalo démona, a z očních důlků jí vylézali mrtvý červi. Pařáty měla některé z kostí a jiné že dřeva, každopádně Týr věděl jedno, byl to démonický bůh. Bestie se proti nim rozbehla a Týr vykryl její útok pařáty štítem. Otočil sekerou a když po něm bestie zasápala znova, zaseknul se přímo do masa na její levé ruce, rychlím škubnutím ji zlomil ruku, i přesto se ale zbytek držel na pahýlu kosti. Lešij zařval ohlušujícím řevem a mírně odhodil oba bohy. Christie však pokračovala s tím co začala, snažila se rozbít okno, které bylo zamčené a navíc bylo z téměř nezničitelné ho dřeva. Sekala a bodala, pant se ale ani nehnul. Týr náhle odnum vedle ní, jak ho bestie skolila švihem zdravé ruky. Vypadla mu z ruky sekera a ihned si stvořil novou. Christie se napřáhla pro tu originální a vzala jí těsně před tím než tam dopadli zbytky bojová štítu. Jedním máchnutím však naštěstí zámek rozbila, a nečekaně zbytek dřeva vyrvala z pantů holýma rukama, skla se ani nedotkla, avšak přesto sklo zmrzlo a rozbilo se.
Obrátila se tedy na bojujícího přítele, Týr byl již zraněný na boku, avšak podarilo se mu bestii useknout ruce. lešij teď zacouval a začal se regenerovat. "Týre! Rychle!" Zakřičela na něj Christie a sama si hodila sekeru dovnitř a ještě rychleji ji následovala. Netrvalo to pár vteřin a Týr byl vevnitř s ní. Octli se uprostřed staré opuštěné chalupy, veškerý nábytek byl pryč, kromě jedné postele a židle ke které byla přivázané hnědovlasá žena. "To je tvoje matka!" Dodal Týr a přešel k ženě. Přeseknul provazy jenom aby se přesvědčil že žena je v kómatu. "Nebi mrtvá." Dodala Christie která klidně přistoupila k nim. "Co lešij?" Otočil se náhle Týr, jen aby se přesvědčil že monstrum se nedokáže dotknout chaty. "Jmenuje se Devana, myslím." Řekla Christie a udiveně si prohlídla matku. "Mám jí dát facku nebo, jak jí vzbudím?" Týr se usmál a zatřásl s bohyní. "Haló, Devano?" Zatřásl ještě silněji a oba spatřili jak se osobě začali otevírat oči. "Nech, nechte mě!" Řekla a pomalu je otevřela celé. "Kdo? Kdo jste?" Zeptala se již méně ospale a prohlídla si je oba. "Christie?" Napřáhla k ní náhle ruku. "Christie!" Pokusila se zvednout ale klopýtla, naštěstí jí Týr zachytil. "Jak ses, sem dostala?" Zeptala se a posadila se zpátky do nepohodlného křesla. "Nemáš být, v Americe?" Týr se na obě ustaraně podíval a začal. "Rád se s vámi setkávám, slečno Devano, ale máme tu pár problémů. Prvním je že jistý, lešij, nám jde po krku, a druhou věcí je že se odsud nemůžeme dostat, ten Černobog nám jaksi zablokoval oblohu." Dořekl Týr naštvaně a Devana se ihned otočila na svoji dceru. "Stín nás jenom tak neopustí." Zapřemýšlela. "Jestli je to tak jak říkáš, Černobog už informoval Všeotce. Lešije nezvládnu, ani Černoboga, jsme tu uvězněni." Týr jen tak tak zadržel nadávku a vyhlédl z okna. Lešij netrpělivě vyčkával v temnotě, vrhajíc stín přes celou chalupu. "Dobře, potřebujeme se zbavit lešije." Začal a na pahýlu ruky se mu opět zjevil speciální štít. "Máte nějakou zbraň?" Otočil se na Devanu, která s Christiinou pomocí vstala. "Pod postelí mám luk, nikdy mu nedojdou šípy." Dodala a vzpřímila se, gestem Christie ukázala že už nepotřebuje podepírání. "Můžu zkusit tu bestii zpomalit, vy mezitím najděte cestu. Dávejte si pozor, stíny lesních bohů se vás pokusí zmást, držte se štěrkové pěšiny." Sklonila se pro luk a když ho vytáhla tak z něj setřela prach. "Černobog měl podezření jakmile jste předevčírem dorazili." Christie se náhle udivila. "Jsme tu první den..." Devana se ironicky zasmála. "Rujána je podivné místo. Pro ty kdo nejsou zvyklí i smrtonosné. Každopádně teď to tu bude hlídat, bude tu nejspíš také." Zamračila se a otevřela dveře. Lešij se ihned ohlédnul, avšak věděl že s ní nic nesmůže. "Dobrá" podívala se na Christie. "Co potom?" Zeptal se náhle teď už klidný Týr. "Jestliže najdeme cestu, ty přežiješ a vypadneme z lesa, budeme mít na krku všechny vaše slovanské bohy." Devana se na dceru usmála, přistoupila k ní a objala ju. Christie jí objetí opětovala a podívala se na Týra, který si zatím bohyni nějak neoblíbil. Poté se ale Devana otočila na vousatého boha. "S trochou štěstí se dostanete od Černoboga dostatečně daleko, a vyvoláš Bifrost." Usmála se a natáhla tětivu ve které se objevil šíp. "Jdem?" Otočila se ke dveřím a trojice vyběhla ven. Čekající lešij se ihned vrhnul po Christie, dostal však pouze šípem do oka a sekerou do ruky. Jedním máchnutím odhodil Týra a zařval na Devanu, která již připravovala druhý šíp. Christie se mezitím dostala na kraj mítinky. Našla konec lesa a našla i začátek cesty. "To bylo lehký. Týre?" Otočila se a uviděla boha jak k ní přiběhnul. "Tvoje matka je celkem drsná." Zasmál se a podíval se na cestu. "Zůstaň vedle mě." Dodal výrazně a vykročil, ihned se však zastavil, stál před ním Černobog.