Goddess of Winter

5. kapitola

Minulost

Loki byl spoutaný v řetěz ve kterých je, bude a byl spoutaný jeho syn Fenris. Celý od krve vyšel hlavou dolů a už se ani nesnažil vnímat okolí. Přistoupil k němu muž který ho do toho dostal, Svarog. Přelomil před ním Mimírovu kudlu a sklonil se na úroveň jeho hlavy. "stakkars mann, Loki. Jak se mu to mohlo stát. Vždyť jenom chránil dítě před jistou smrtí." Smál se bůh zlověstně a sarkasticky. "Mám pro tebe dobré zprávy. Odin vzkazuje že při konci světa si ještě být spoutaný užiješ, a že jsi propuštěn" náhle cvakly řetězi a Loki se po hlavě zřítil na zem, což ho téměř uhodilo do bezvědomí. "Nik-kd ji ne.. nenajdete" zašeptal a vykašlal krev. Svarog se zasmál a uznal "máš pravdu. My ne. Ani já ani Odin. Taky ti ale mám vzkázat že lovu se ujala tvoje sestřenka Skadi."

Současnost

Christie se posadila na kraj postele vedle jednorukého boha. "Proč zrovna já? Jsem nemocná?" Zeptala se tak nějak sama sebe nahlas. Bůh z ničeho nic vytáhl roh s medovinou a nabídl jí ho. "Pomáhá pročistit hlavu." Christie odmítla, pro bezrukého štěstí, jelikož ten všechnu vypil. "Začnu s tím že jsem Týr," "bůh války kterému fenri ukousnul ruku, tyhle příběhy znám." Týr se usmál a pokračoval. "Deje se to tobě jelikož jak řekla Hel, jsi lokiho dceřina." Christie zklopila hlavu. "Nevěřím. Dokažte mi to. Prosím." Týr se ještě víc usmál. "Můžeme použít tvoje střešní okno na transport nahoru?" Christie samozřejmě přikývla a hromutný bůh odhrnul modrou plachtu zakrývající stropní díru. Vzal náhle Christie za ruku a vyskočil i s ní na strop. "Stále nejsi přesvědčená, po tom co jsi potkala tři bohy, že Loki není tvůj fotřík?" Christie nevědíc jak zareagovat prostě mlčela, přičemž Týr zakroutil hlavou a napřáhl se. "Drž se pevně, pro někoho bez zkušeností to bude těžší." Řekl, a chytil ji za ruku tak silně že ucítila jak jí tlačí na kosti. "Heimdale, žádám tě abys otevřel Bifrost!" Zakřičel a před nimi se objevila duha. "To je, most mezi světy?" Vydechla s úžasem a Týr na duhu s úsměvem vstoupil. "Nespadni, tvé tělo by bylo rozprášeno po všech světech, nedívej se dolů, mohla by si zešílet, a necestujeme po duze, je to spíš něco jako portál? Jestli se to tak dá říct."
Christie tedy vstoupila za ním na úzký proužek barev a ucítila náhle zvláštní pocit. Lechtání ale zároveň neuvěřitelný tlak, jakoby létala. "Vidí nás někdo?" Zeptala se trochu ustrašeně přičemž následovala mohutného boha, který když začal mluvit uslyšela podivný šum. "Ne, teď už se nenacházíme na Midgardu, i když to tak vypadá." Christie nakonec v němém úžasu zmlkla a snažila se zabránit tomu aby se podívala dolů, naštěstí úspěšně.

Nevěděla jak dlouho šli, ale pouť byla vskutku zvláštní. Podrobnosti si také nepamatovala, věděla ale že se tlak a šimrání časem vytratili. Když se ocitli opět na pevné zemi, uskupila se kolem nich záře která ihned skončila, duha byla pryč. Zajímavým detailem ale bylo že teď byla noc. Vyšli kdesi uprostřed lesa, vedle něčeho co vypadalo jako základy budovy už nějakou dobu opuštěné budovy, nejspíš dřevěné chaty. Její pozornost ale přitáhlo třpitivé jezírko, nad kterým se snášela překrásná mlha. Znala to tu, nikdy tam však nebyla.
"Vítej u měsíčního jezírka." Opadl z Týrovi tváře úsměv. "Poznáváš to tu protože si se tady narodila." Mírně se pousmál a otočil se na zmatenou dívku. "Jsem vážně Lokiho dcera?" Podívala se poprvé bohovi do tváře s ustaraným výrazem. "No víš, není to tak dávno co se tvůj, otec.. seznámil s jednou moc, ehm, milou ženou. Nepamatuji si jméno ani panteon, ale jejich láska, Hmm..." Zapřemýšlel jak to říct a Christie jenom přikývla že ví co myslel. "No takže, víš kde teď jsme, jako na mapě země? Teda Midgardu?" Zeptala se Christie a v jejím tónu velmi vyzněla zvídavost. "Ho ho, děvenko, my jsme v nebi." Zasmál se hlasitě a Christie že vážně podivila. "V, křesťansk-" "nevyslovuj to na posvátné půdě!" Rozkřikl se náhle Týr. "Jejich samozvaný bůh nám převzal všechny lidi!" Naštvaně si odfrkl. "Jak to myslíš?" Zeptala se dívka. "Víš, panteon má jen takovou moc, jak na něj lidé vzpomínají, největší moc máme z uctívání. Když má třeba Loki, Thor a Odin miliony faninek, tak jsou silnější než třeba já nebo Vídar, na které se už skoro zapomnělo. Ano, máme však stanovené hranice minimální moci a kdybych chtěl, stále můžu dobýt celý Midgard za jeden den, i když to je taky složitější protože dneska už jsou tu, lidé, kteří prostě chrání svět před útoky, třeba tvé sestry Hel, mezi námi je to pěkná čub- víš co."
Christie Pou,e udiveně stála před dvou metrovým obrem a zpracovávala všechny informace které jí bůh dal. "Dobře, dobře, chápu to, tak nějak, ale v jakém nebi tedy jsme?" Zeptala se trošku vyděšeným tónem. "Hale, já ti ani nevím. Je to tu nebe starší než já, ještě když neexistoval Yggdrasil, tak strom života na kterém je tohle nebe už se dotýkal astrálních výšin. Je to tu staré a silné. Moc staré a noc silné. A je odsud tvá matka.