Goddess of Winter

4 kapitola

Z výtahu vystoupila vyčerpaná a vystrašená Christie tak nějak smířená s realitou toho že se zbláznila. Zamířila si k poslednímu bytu odemkla vešla, zhodila mikinu, kabelku a šla do kuchyně. "Podívejme se kdo přišel." Usmála se na ni naštvaně matka. "Kde si byla celé odpoledne!? Vždyť si odešla tak v jedenáct a v jedenáct se vrátila?! Tak kde si byla?" Christie se posadila k malému stolu a unaveně odpověděla že v Central Parku, přičemž začala pít z láhve vody kterou si tu nechala a nevzala si ji do parku. "Takže sis jen tak vyšla bez pepřáku bez něčeho jako jdu ven maminko, vrátím se v noci!?" Christie už toho pro dnešek měla plné zuby. Nechtěla se hádat. "Měla jsem nůž a řekla jsem to tátovi." Dopila pití a zvedla se směrem ke svému pokoji. "Kam jdeš? V pokoji späť nemůžeš." Zakřičela na ní matka. "Ale můžu, trhlicha čerstvého vzduchu mě nezabije." Svářečka za sebou než štíhlá vyslechnout další argument a bez sprchy bez oběda padla do postele.

Pred dvaceti lety:

Mohutná postava se objevila před chatkou u měsíčního jezírka. Byl to slovanský všeotec, Svarog, vládce slunce a bohů. V ruce svírající pevný železný meč otevřel dveře. Stáli tak dvě postavy a dítě, novorozeně. Svarog se nejdřív upřel na muže, nebyl to nikdo jiný než Loki. Stál tam a držel svoji Milenku Devanu a jejich maličkou dceru za sebou. V ruce svíral smrtící dýku, kterou si kdysi Mimír vyříznul oko. "Nech ji být Svarogu. Nejsi přece vrah aby si zabil dítě!" Svarog, který byl bez čehokoliv co by zakrývalo jeho horní část těla se začal smát tak mohutně že se jeho kosti otřásali. "Já že nejsem vrah? Hloupý Loki! "knulle datteren din også!" Svarog s mohutným výkřikem udeřil mečem po Lokim, ten odstrčil rodinu do bezpečí a těsně vytvořil kopii zeleného magického štítu které používá Ullr. Udržel meč tak dlouho dokud nevytvořil iluzi sebe a sám odskočil pryč, mezitím co jeho iluze byla pod tíhou meče zničena a rozpadla se na prach. Svarog vytáhl meč a jedním máchnutím udeřil do lokiho. Bůh byl vymrštěn z chýše, která se rozpadla a dopadl na tvrdou zem. Měl raněné boky ale zasáhla ho pro něj naštěstí tupá strana. Jakmile uviděl Svaroga který se vynořil z ruin tak na něj seslal kouzla, stará a temná která užívali stáří obři. Prabůh byl proti nim odolný, zpomalili ho ale natolik aby pod rouškou noci Loki poslal Devanu a jeho dcera na loďce po jezeře do Midgardu. Když se tak stalo, stál sám na štěrkovém pobřeží, a za ním se opět vztyčil mocný bůh. "Nezabiju tě" usmál se Slovan. "Avšak zjistím si, kde tu holku najdu, a až ji najdu, rozdrtím její malou lebku a ty se budeš dívat." To Lokimu dalo pouze o důvod víc nenávidět svého nepřítele a rozběhnul se proti němu, s dýkou v ruce.

Současnost

Christie se opět vzbudila do kruté reality kterou pro ni poslední dva dny připravili. Tentokrát se normálně vyspršila a převlékla. Bylo ještě velmi brzy a tak se mohla vyplížit z bytu a jít si koupit už teď velmi vytoužený oběd který ještě že včerejška postrádala. Cestou popřemýšlela, ale nic jí nedávalo smysl a ani by nemělo. Vážně musela začít šílet. Zastavila se v Subwayi, koupila si ranní menu, dvakrát, najedla se a vrátila se domů, kde již čekala nevrlá rodina, jelikož matce se rozbil toustovač a tatínek se nevyspal. Zalezla si tedy do studeného pokoje přehodila přes sebe kabát, vzala si knížku a četla.

Neuplynuli ale ani dvě hodiny a uslyšela hlas. Nebyl to Thor, Loki nebo snad Hel, byl to mužský hlas, plný hněvu. Zavřela knížku a vykoukla na chodbu, ale nikde nikdo, rodiče si dělali svoje. Opět se posadila když náhle vedle ní někdo seděl. Ryšavý bůh který postrádal pravou ruku. Pil mezitím medovinu a sledoval při tom Christie. "Panebože" vylekala se a spadla na zem, nůž se také postavil nabídl jí ruku která mu zůstala aby se zvedl a pověděl, "Je nás vlastně víc."