Don't Give Up On Me (KMTLY III.)

•6. Kapitola•

„Nemám páru. Ve filmech se nevyznám. Vyber něco ty,“ nechal to na mě a moc mi to neulehčil. Jsem hrozně nerozhodný člověk, proto jsem to vzala z opačného a lehčího konce. Vylučovací metodou.

„Takže na kruh zaručeně nejdem, nesnáším horrory a chci se bezpečně bez žádných mých šílených představ dostat domů,“ informovala jsem ho vážně, jelikož můj bratr Tony na tom byl a díky tomu nespal celou noc. Takže já, která měla pokoj vedle něho a do kterého mi pořád lezl, jsem nespala taky.

„Co je horror?“ svraštil obočí a mě udivilo, že nevěděl, co to je. Tak jako desítky dalších věcí, který byly pro všechny ostatní běžné.

„Něco co nechceš vidět,“ zkráceně jsem mu sdělila a studovala další filmy na seznamu.

Ale to bych si měla všimnout, že ten blonďák už nebyl vedle mne, ale u pultu, kde objednával lístky přesně na to, kam jsem nechtěla.

„Hej, co to děláš?“ přiběhla jsem za ním, když pověděl objednávku prodavačce.

„Řekla jsi, že to nechci vidět. A já se rozhodl, že chci. Navíc mi nemohlo uniknout, jak se toho filmu štítíš,“ zašklebil se a tím jsem svého mluvení nahlas litovala a věděla, že to nedopadne dobře.

Dneska zemřu. Zemřu strachy. A když ne tady nebo cestou domů, tak doma, kde budu sama. Nebo dříve zabiju jeho. Jisté však je, že někdo umře.

„Chcete k tomu popcorn?“ nabízela prodavačka s úsměvem věnovanému Dracovi a stejně jako ostatní nemohla z něj oči spustit.

Chodit na rande s hezkým klukem je za trest. Chce ho doslova každá jiná. Ksakru, co bych dala za to, aby v tom černém obleku vypadal méně atraktivně a nepřitahoval všechny ženského a možná i mužského pohlaví.

„Jistě,“ kývl blonďák, avšak neodpoutal svůj pohled ani na sekundu od mého vražedného, nad nímž se šťastně šklebil.

„Chcete slaný nebo sladký?“

„Sladký. Ona určitě potřebuje trochu osladit život,“ zazubil se na mne a rukou se opřel o pult.

„Ne, slaný,“ nesouhlasila jsem s jeho názorem a prodavačka se zarazila, která se už chystala splnit jeho požadavek. „Věř mi. Sladký popcorn je hnusný,“ zasvětila jsem ho, protože nevypadal, že by se v popcornu vyznal.

Nechápu, kdo vymyslel ten sladký. Chutná to hrozně a k takovému filmu jsem chtěla aspoň dobré jídlo, kterému se budu věnovat.

„Tak teda slaný,“ odsouhlasil prodavačce.

„A velký,“ dodala jsem s nahranným úsměvem, než se dokázala dále na to zeptat Draca, s kterým se chtěla rozhodně hodně bavit.

A já i když jsem si to nechtěla přiznat, jsem trochu žárlila. Fajn, možná trochu víc.

Když nám dala věci na pult, tak už jsem si chtěla vytáhnout peněženku, abych aspoň něco zaplatila, ale on mě předběhl.

„To já tě pozval na rande. Na to nezapomínej,“ odsekl dříve, než jsem stačila na to něco říct a podal mi ty lístky, zatímco on si nesl popcorn, který začal ještě před vstupem do sálu jíst.

„Myslím, že tě za ten výběr filmu zabiju,“ neušlo mi, když jsme procházeli uličkou k příslušnému sálu, kam jsme měli podle lístku jít.

„Proč? Zní to nevinně,“ nadhodil si popcorn nad hlavu a následně ho chytl při chůzi do úst.

„Jak malej...,“ proběhlo mi v myšlenkách nad jeho chováním.

„Nevinný?“ zasmála jsem se výběru jeho slov. „Horror je žánr filmu, který tě má vyděsit a díky kterému po večerech nebudeš spát. Nevinný je přesný opak horroru.“

„Ou,“ vypadl mu na chvíli úšklebek z tváře a nahradil ho zaražený výraz, ale po pár sekundách přemýšlení ho nahodil zas zpátky. „Bude aspoň sranda.“

„Huh? Sranda. Jo úplná,“ protočila jsem očima a vydala se do sálu, kde už sedělo pár lidí.

V ten moment mi došlo, že jsme seděli v předposlední řadě, což znamenalo, že budem vidět na celý obraz. Jedno z nejhorších míst, co jsme na horror mohli mít.

„Vážně jsi musel vzít místa v zadu?“ obořila jsem se šeptem a ohlédla na něj dozadu, když šel za mnou tou uličkou k místům, co byly přesně uprostřed té řady.

„Ta prodavačka říkala, že jsou nejlepší,“ bránil se, když si dosedl hnedka vedle.

„Ne, to teda nejsou!“ sykla jsem k němu a bála se toho, že se začalo stmívat. „Na horror rozhodně ne!“

„Ale no ták, nebuď takový posera. Přeci to nemůže být zas tak strašný,“ hodil na mě pár kousků popcornu a udělal jím okolo bordel. On se tomu začal tiše smát, ale smích ho přešel, když jsem mu to oplatila a naše role se vyměnily.

„Neplýtvej jídlem,“ okřikl mne v tichosti a pokoušel se ty stopy po soli ze svého saka dostat pryč.

„Říká ten pravý,“ oplatila jsem mu s úsměvem na rtech, co mi však po pohledu na rozsvícené plátno zmizel.