Já & Michael

30. Michael Jackson Awards 1984

Opět to ticho. Naprosto mučivé ticho, které vyplnilo jen maminčin hluboký povzdech.
,,Nemůžeš jim přece do jejich vztahu mluvit. Rosie je zamilovaná, Wille. A obávám se, že ty a ani nikdo jiný s tím nic neudělá."
Stěží jsem polkla a znovu jsem uslyšela maminky klidný, vyrovnaný hlas:
,,Spíš si myslím, Willy, že čím víc budeš Rosie zakazovat kontakt s Michaelem, tím to bude mnohem horší."
Na to můj otec se zoufalostí v jeho hlase řekl:
,,Uvědom si, drahá, že se naše - dovol mi připomenout - naše ještě nezletilá dcera, které nebylo ani osmnáct, řítí do velkých problémů. Proboha, copak ani ty to nevidíš, Elizabeth?"
Když otec pronesl tu poslední větu, otočila jsem se na špičkách, ryche vyběhla po schodech nahoru do svého pokoje, a hřebtem ruky si utírala slzy, které mi vhrkly do očí.

I když si Michael představoval, že se k rodičům, především k mému otci - i přes jeho zákaz, vrátím s úsměvem na líci, já sama jsem jsem od okamžiku, kdy jsem uslyšela jejich noční rozhovor, byla plná vzdoru.
Vsugerovala jsem si, že rodiče pro mne znamenají ohrožení mého budoucího štěstí. Vůbec jsem si nechtěla připustit, že jejich obavy a starostlivý zájem o mne byly oprávněné.
Zajímalo mě jen to, co chtěl Michael a co jsem si spolu s ním přála i já. To uskutečníme, myslela jsem si, a nikdo nám nebude stát v cestě.

,,Už jsme tady. Sláva!" vykřikla Megan a já sebou leknutím trhla.
Otec zastavil před Shrine Auditoriem, losangelským divadlem.
Okamžitě k nám přispěchal mladičký portýr ve slavnostním fraku, obešel auto a podržel nám dveře. Vystoupili jsme, zatímco otec otec platil šoférovi, který se chystal zaparkovat naše auto. Nakonec hudební producent William Moore se svou manželkou a jejich třemi dětmi v závěsu, vykročili směrem k velké budově, která ten večer měla oslavovat největší hudební hvězdy současnosti. A to vše proběhlo, za neustálé přítomností cvakajících fotoaparátů, které především mířily přímo na mě.

,,Rosie, kde je Michael?" zeptala se jako první Amy.
Potkali jsme se s mymi přáteli v hlavním sálu, který byl doslova přeplněný lidmi.
,,To už seš asi třicátá pátá osoba, která se mě ptá na tu stejnou otázku," odfrkla jsem otráveně.
,,A proč nejste spolu? Myslel jsem, že budeš Mikův doprovod stejně jako na Grammy," zajímal se zvědavě Josh.
Ustoupila jsem o krok stranou, aby měli lepší výhled za mě.
Stál tam můj otec a se skleničkou v ruce diskutoval s nějakým mužem, kterého jsem znaka z jeho nahravací společnosti.
,,Aha," prohodil Josh a okamžitě změnil téma hovoru:
,,Představ si že už jsme viděli Cher, Pat Benatarovou, Gena Simmonse, Davida Bowieho-"
,,Spíš bude lepší, Joshi, když mi řekneš koho jste ještě neviděli," pronesla jsem s úsměvem.
,,Nemůžu tomu uvěřit, Rosie. Je to jako v nějakým neuvěřitelném snu," vzrušeně pronesla Amy a rozhlédla se kolem.
,,Hele lidi! Támhle je Donna Summer a Lionel Richie."
,,Připravená, Amy?" zeptal se Josh a vytáhl z kapsy sveho černeho saka malý notýsek.
,,To si piš," mrkla na něj Amy a z kabelky vylovila ten svůj.
,,Aby se vám tam všechny ty podpisy vešly," pronesla jsem s úsměvem, když se přátelé vydali lovit další hvězdný autogramy.
,,Neboj, máme pro jistotu dva," utrousil Josh a mrkl na mě.
Sledovala jsem ty dva, jak se ztrácí v davu a rozhlédla se kolem.
Zahlédla jsem Tita a Marlona. Usmáli se na mě a zamávali mi.
Zvedla jsem ruku na pozdrav, abych jim mohla taky na oplátku zamávat.
Všude bylo tolik slavných lidí, kam jste se jen podívali, ale Michael nikde. Věděla, jsem že pokaždé přijíždí jako jeden z posledních, ale přála jsem se s ním sejít. Aspoň na maličký okamžik ho pozdravit a popřát mu hodně štěstí, než to všechno vypukne.
Nervózně jsem se podívala na hodinky a upila trochu šumivého vína ze sklenice.
,,Koho pak tu máme?" ozval se známý hlas za mnou.
James Brown osobně s jeho zářivým úsměvem na tváři, dámy a pánové.