Nakonec spolu...(Bl story)

54

Minule jste četli:

„Charlie, nejsem žádný poslík ale požádal mě ať ti vyřídím že na tebe nikdy nezapomene. Řekl mi že jste si řekli že bude lepší když půjde z cesty ať máš volnost. Je mi to líto. Za pár minut mu to letí. Fred ho tam zavezl.”

Tak, a je to v prdeli.

____________________________________

Rychle jsem se vzpamatoval a začal hledat mobil. Začal jsem se klepat a rosit studený pot když jsem ho nemohl nikde najít.

„ Mami, kde mám mobil?!”
Mamka pohotově zalovila v kabelce a vytáhla můj telefon.
Jakmile jsem ho získal do ruky zjistil jsem že přes celý displej je obrovská síť prasklinek, ale v tu chvíli mě to nezajímalo. Rychle jsem kliknul na jeho kontakt ale hned to začalo pípat jako kdyby to zavěsil, což znamenalo jen jednu věc.

Zablokoval si mě.
„Mami! Máš na něj číslo?!”
Ona mě konejšivě pohladila po tváři, a usmála se ve snaze mě utěšit.
„ Zlato, řekl mi ať mu nevoláš ani nepíšeš, nemá to cenu, všude si tě zablokoval. Jen... Doma ti nechal nějaký dopis. ”

Začal jsem nekontrolovatelně brečet.
Je konec. Všechno je pryč.
Brečel jsem i dlouho po tom co mamka odešla.

Snažil jsem se dovolat kamarádům z Anglie ale nikdo mi to nebral. Nevím co se stalo, všichni by mi to za normálních okolností zvednuli.

Zjistil jsem od ní že mám zlomený nos a tak tu zůstanu do zítra, dělali mi malý operační zákrok. Celý obličej jsem měl pomlácený a večer jsem na svém těle našel spoustu modřin.

Včera se něco muselo stát. Musím najít Cherrieho a všechno si vyřídit.
Přál jsem si abych jakkoliv mohl zkontaktovat Oscara ale žádný způsob neexistoval. Fred mi v hovoru řekl že spolu při cestě na letiště prohodili sotva slovo že jen byl hodně smutný a vypadalo to že nemá daleko od pláče. A ať mu už nevolám.

NIKDO mi to nebral a Oscar si mě skutečně zablokoval na všem , dokonce i na všech 4 istagramových účtech.
Nikdo z Anglie mi neodpovídal.
Rozhodl jsem se napsat Katy, a ta jako jediná nezklamala.

Katy, potřebuju si promluvit s Cherriem nevíš náhodou kde je?

Přijď v 12:00, ke mě domů. Zítra.

Konečně nějaký progres. Pomyslel jsem si ale pak začal znovu brečet. Myslel jsem jen a jen na ten dopis.

Musí mě nenávidět, to je jasné. Udělal bych to samé.

Také jsem se snažil vybavit si co se minulou noc stalo ale stále poslední vzpomínkou zůstávala rána od Victora.
Obličej už mi trochu splaskl ale nos začínal bolet více než předtím.
Zajímalo by mě jak dopadl Cherrie. Věřím že o dost hůř než já.

Bál jsem se. Bál jsem se o všechno a o všechny. Také jsem si vzpomněl na Amy.
Stále neodepisovala a ani nevolala zpátky. Ani si moje zprávy nezobrazila a to to byla Amy, známá závislačka na knihách které často měla stažené i v mobilu takže když ji někdo napsal většinou si toho všimla a odepsala hned a nebo chvíli potom. Ale už to byl den. Modlil jsem se aby třeba byla jen nemocná ale věděl jsem to.
Něco se jí muselo stát.

Ten pocit nevědomosti mě sežíral zevnitř. Bylo to hrozné. Pak jsem se trochu uklidnil, přestal brečet a zkusil si dát nemocniční večeři v podobě zeleninového salátu.

Nešlo to. Nemohl jsem jíst. Nakonec to dopadlo tak že jsem snědl pětinu a vypil dvě sklenice vody co mi přinesla sestra.
Myslel jsem si že se odreaguju koukáním na televizi ale jakmile jsem ji zapnul naskočila na mě nějaká sexuální scéna a já to hned vypnul. Připomnělo mi to co jsme s Cherriem ten večer dělali.

Už to mezi námi nikdy nebude stejný.
Nebude. Tím jsem si v tu chvíli byl jistý.
A ani nebylo.

Ani nevím jak ale někdy kolem čtvrté hodiny ranní jsem usnul. Vzbudil jsem se v šest a zase jsem se rozbrečel.

Chci Oscara. Chci aby mě objímal, aby mi říkal že mě miluje a že mi odpustí. Ale on už je pryč. V tuhle dobu asi bude ještě v letadle nebo už spíš vystoupil v Anglii a jede si do mého rodného Montrose.

V osm ráno mi přinesli snídani u které jsem jen vypil kyselý ovocný čaj ale jídla jsem se už ani nedotýkal.
Sestra McConnieová na mě hodila starostlivý pohled když mi snídani odnášela.

V deset hodin se pro mě stavil Fred. Jen došel do místnosti, kde jsem seděl už oblečený, a naznačil mi ať už jdu s ním.
Nastoupil jsem do auta a připnul si pás.
„Ne že bych se o to zajímal ale vy jste se rozešli?”

Kývl jsem a u toho zadržoval pláč. „ Hm, fajn.” Zabublal a zapnul rádio.
O pár chvil později  jsem seděl v pokoji na posteli a držel v ruce dopis nadepsaný mým jménem. A Oscarovým písmem.
Otevřel jsem to.

Ahooj, vím že po termínu ale na táboře ten signál ani na ty data nebyl 🥲
Mějte se fanfárově
Váš Jack 🖤