Nakonec spolu...(Bl story)

1

AHOJ! Ještě než začnete číst musím vám poděkovat že jste na tenhle příběh vůbec klikli. Tenhle příběh jsem začal psát někdy v říjnu 2021 takže začátek stojí za prd, jsou tam špatně uvozovky a začátek je dost nerealistický. Ale prosím dejte tomu šanci. Jsem začínající autor a moc rád si poslechnu zpětnou vazbu. Myslím že od 15 kapitoly už je to něco co by se dalo číst.
Díky za pochopení <33

Jel jsem s mámou v novém autě a u toho měl ve sluchátkách na plné pecky zaplé depresivní písničky.
Po tváři mi stekla neposedná slza kterou jsem si hned utřel do rukávu od mikiny který byl už celý mokrý od předchozích slz a rýmy.
Aby toho nebylo málo venku přšelo.
”Tešíš se, zlatíčko?„ Zeptala se máma s úsměvem. Skoro jsem ji přes hudbu neslyšel. 
Vážně? ”Netěším.„ Zabrblal jsem.

Abych vás uvedl do situace.

Moje jméno je Charlie Johnson a právě se kvůli máminu povýšení z Britského města Montrose stěhujeme do Ameriky.
Letěli jsme letadlem a právě vypůjčeným autem jedeme do Bostonu což je město kde máme bydlet já se vůbec netěším.
V Anglii mám kamarády ale hlavně mého milujícího přítele Oscara Wrighta.
Je mi 16 a za dva týdny končí prázdniny, po kterých půjdu do druháku na střední.
S Oscarem jsme si řekli že budeme mít rok vztah na dálku a párkrát za mnou možná pojede a až on dokončí střední, ( Oscar je o rok starší) tak se za mnou přistěhuje.

”Ale no tak určitě budeš mít kamarády!„
Snažila se mě povzbudit mamka. ”Mami teď mě nech.„ Zavrčel jsem nevrle. ”Dobře.„ Řekla a usmála se. Nechci na ni být zlý ale teďka na ni fakt nemám náladu.
Pak jsem zavřel oči.

Probudila mě ruka co mě plácala po tváři.
”Char, jsme tu. „Řekla máma a znovu se usmála.
Tu přezdívku si mohla odpustit. Nemám to rád.
Jen jsem něco zabručel a odpoutal se. Byli jsme tu. U téhle ošklivé vybledlé budovy na sídlišti kde jsem měl ještě minimálně rok bydlet.

Než jsem se nadál tak už jsem táhl krabice k výtahu do třetího patra.

________________________________

Následující dva dny probíhaly nějak takto: vybalování, hodinové volání s Oscarem, pláč, jídlo a takhle stále do kola. Na novém místě se asi nikomu nelíbí, no v tuhle dobu mi přišlo, že ani není možné aby se mi tu líbilo. Hodně jsem si sliboval od mé nové střední.

Seděli jsme s mámou u oběda a tak nějak nevěděli co říct.

”Charlie... Zlatíčko, po cestě sem jsem si všimla několika prázdných skate parků... Můžeš si pak jít zajezdit?„ spíše se zeptala.
Máma moc dobře věděla že miluju skateboarding. Byl jsem nadšený. Konečně něco co není na hovno
Ale nedával jsem na sobě nic znát. Jen jsem kývl. Nato se máma jen usmála.
  Je to dobrá matka. Chápe že potřebuju prostor.

To jsem si aspoň myslel... Ale to přebíhám.

Po obědě jsem byl ve svém pokoji zhruba do šesti večer a nakonec jsem se rozhodl vyrazit. Vzal jsem do ruky skate a když jsem procházel kuchyní mamka mě chytla za ruku.
”Charlie... Na noc tu nebudu a vrátím se až kolem oběda. Musím někam odjet kvůli práci. V lednici máš k snídani jogurt a nezapomeň si to užít na skateparku."
Vlepila mi rychlou pusu na čelo. ”Dobře.„
Řekl jsem a usmál se. ”Tak ahoj!„ Křikl jsem po ní ještě když si v rychlosti nazouvala podpadky. Ona jen zamávala a vyběhla z bytu.
Dal jsem si ještě rohlík s máslem jakožto pozdní svačinu, seběhl jsem po schodech směr skatepark.
Mamka mi předtím vysvětlila kde ten skatepark viděla takže... Bych měl jet rovně. Nastoupil jsem na skateboard a jel po rozhrkaných dlaždicích mechem obrostlého chodníku.