Nakonec spolu...(Bl story)

5

”Jsi strašnej kretén, Adri." Zavrčela otráveně Amy.
”Pro jednou s tebou souhlasím.„ Uznal Cherrie a zapálil si cigaretu.
”Ty na tom nejsi jinak!„ Štěkla.
Všichni se začali smát.
Na to Adrien přitočil očima a pak na mě mrkl. ”Moje nabídka stále platí.„
Debil...
”Tak nám o sobě něco řekni Charlie!” Zasmála se nervózně Katy kterou to možná ani nezajímalo ale chtěla odlehčit atmosféru.
Upřímně Katy ještě společně s Tonym jevili jako nejvíce sympatičtí lidé z téhle partičky.
To že jsem gay jim v žádném případě říkat nebudu.
”No... Teď půjdu do druháku tady na střední průmyslovku."
”Vážně? Tak to spolu budeme chodit do třídy!„ Zasmála se Katy.
”A taky s Cherriem, Adrienem a Phillipem.„ Dodala.
Vážně? Adrien? Cherrie? Jsem v háji.
Já umřu.
”To je... Skvělý.„
”No víš,„ pokračovala Katy, ”Tess a Tony jsou v prváku, a Amy ve třeťáku.„
Mlčel jsem. Nějak jsem nevěděl co na tuhle informaci říct ale Katy mluvila dál.
”Cherrie! Jestli Charlie je jedním z nás, měli by jsme mu udělat melír, ne?
Melír?! Já se k něčemu takovému neupsal!
”Jo, no vidíš to by jsme měli.„ Usmál se Cherrie.
”Vážně?"Ozvala se Amy.
”Jak to myslíš?" Zeptal se Cherrie.
”Znáš ho den a už mu chceš dělat melír?! Bože vzpamatujte se lidi! Cherrie, já chápu tvoji rivalitu s Victorem, ale nepřeháníš to?! Pořádně ho ani neznáš a už děláš ukvapená rozhodnutí! Je to cizinec co se právě přistěhoval, nemusí nám v každém případě prospět. Sakra, všichni jste kreténi. Uvidíme se zítra."
Poté co to dořekla se zvedla a kráčela pryč.

”Amy! Počkej!„ Volala za ní Tess, ale už se ani neotočila a mě se zdálo že dokonce i přidala do kroku.
Teď se cítím provinile.
”Amy nemá ráda změny.„ Začal Tony. ”Je strašně kontroverzní ale až ji poznáš tak si ji oblíbíš.„ Řekl a usmál se na mě.
Já s úsměvem kývl.
”Ale Cherrie, začal Philip, i když je tohle všechno pravda tak s ní bohužel musím souhlasit. Ještě aspoň pár dní počkej, vím že melír musí mít už první den školy kvůli bezpečnosti ale ještě ho nech ať se pořádně vybarví.„
”Souhlasím.„ Potvrdila Tess.
”Dobrá ted-„Cherrie to ani nedopověděl protože jsem mu skočil do řeči.
”O čem to mluvíte? Já se ještě nikam nepřidal.”
„Ale přidáš se.” Usmál se Cherrie. „ A to víš jak, barbíno?”
Schytal jsem dost udivených výrazů. 
„Začínáš se mi líbit, pane přízvuku.” Uznal mi vítězství Adrien.
„Jo... Je dobrej.” Potvrdil Cherrie s úšklebkem na tváři.

________________________________

”Tak Charlie, umíš vůbec něco na tom skateboardu když jsi s ním tak přidrandil?„ Řekl Philip a napil se že svoji plechovky coly.

Jsem tu s nimi už asi dvě hodiny a za tak krátkou dobu jsem si s nimi už celkem  porozuměl.  Jen mě trochu trápí že jsou takoví více dospělí než já přesto že někteří jsou i mladší. Katy třeba vyprávěla jak je jednou naháněla policie  když byli sprejovat na staré vlaky určené na sešrotování.
Tessa zase že když se jednou Cherrie porval s jedním klukem z druhého gangu, zlomil mu čelist a pak skončil přes noc na policejní stanici.
A to mě právě děsilo. Jediné co jsem za svůj život provedl proti zákonu že jsem se jednou opil ale jinak jsem úplně čistej.
Jediný kdo se do konverzace moc nezapojoval byl Adrien. Ten vždy měl jen nějakou blbou poznámku.

”Jo, něco zvládne viděl jsem ho.„
Pochlubil se Cherrie.
”Mám takovej pocit že ta otázka nebyla na tebe.„ Zasmála se Katy.
”Ale má pravdu.„ Zazubil jsem se.
”Tak něco ukaž!„ Poprosila Tess.
”Dobře.„
Vzal jsem skate, oni slezli z rampy abych měl prostor a já sešel  pod ní. Najednou jsem na sobě cítil víc než šest pohledů, ale bylo mi to šumák.
Rozjel jsem se. Když jsem byl na okraji rampy, vymrštil jsem se a skočil 160° otočku.
Když jsem sjel z rampy udělal jsem ještě nějaký jednoduchý skok a zastavil jsem.
Celá parta kromě Cherrieho (ano i Adrien) se na mě dívali s značným uznáním.
”Páni! Jseš dobrej!„ Zasmála se Katy.
”Já to říkal.„ Vítězně se zasmál Cherrie.
Celý zbytek odpoledne jsem se smál. Bylo mi s nimi hezky. Skutečnost že mám přátele byla hezká. Kolem osmé jsem se omluvil že musím jít, nacož se všichni tvářili že jsem šprt.

Rozloučil jsem se se všemi kromě Cherrieho který mě ještě doprovázel k rozcestí kde se naše cesty rozdělovaly.
Pomalu jsme se šourali skateboardy nesouc v rukou.
”A proč tak brzo?„ Zeptal se.
”Mamka to má těžký. Musím jí pomáhat. A co ty?„
”No... Vlastně mám u vychovatelek zaracha, ani nevědí že jsem pryč ale v devět mi už nosí večeři, takže tam musím být.„
Na to jsem jen kývl ale svůj pohled jsem věnoval tomu strašně zajímavému chodníku, jelikož jsem lehce zrudnul při pomyšlení že Cherrie utekl z domova kvůli mě, ale nechtěl jsem aby to viděl.
V tichosti jsme došli k rozcestí.
”Tak jo. Dneska to bylo moc fajn.„ Usmál jsem se. ”
Jo souhlasím. Tak čau.„ Řekl a objejmul mě.
”Ahoj...„ Šeptl jsem ještě když jsem mu z dálky zamával.

Obejmul mě...

Dojel jsem domů, vyšlapal schody a když jsem vešel do bytu samozřejmě jsem za sebou zamkl. Mamka seděla v obýváku.
”Ahoj.„ Pozdravil jsem.
”Ahoj...tak jak ses měl?„
”Ale jo užil jsem si to.„
”To je dobře...„
Pak nastala trapná chvíle kdy jsme ani jeden nevěděli co říct.
”Ty, Charlie?„
”No?„ Trochu jsem se lekl protože to vypadalo že mi chce máma něco oznámit.
”Co... co bys řekl na to kdybych si našla přítele?„
Moje srdce vynechalo pár úderů.
”C-cože?„
”Víš... Někoho jsem potkala.„
Tohle asi nebude zlý sen. To bude realita.
”Mami... děláš si srandu, že jo?„ Zašeptal jsem. Ona zavrtěla hlavou.
”Věř mi Charlie, až ho poznáš bude se ti zamlou-"
" Počkej to jako vážně...?„Pípnul jsem a přitom svůj pohled věnoval chlupatému koberci .
”Charlie...„
”Jak?!„ Zakřičel jsem. " Potom co jsi slíbila tátovi!„
”Chápu že to musíš zpracovat. Teď jdi do svého pokoje!„ Skoro to až zakřičela. Ještě něco mluvila ale já ji neposlouchal. Myslel jsem jen na to jak to mohla udělat. Zamkl jsem se v pokoji a svalil se na postel.
Tati...
Zavřel jsem oči a upadl do říše snů.
Dneska to byl náročný den.

”Miluju tě!„ Zakřičela máma přes celou bílou místnost.
Táta se jen smutně usmál. Je to asi naposledy kdy ho vidím se usmívat. Problesklo mi hlavou.
Taťka už dlouhou dobu bojoval s rakovinou, doktoři si nás zavolali, protože věděli, že už nemá moc času.
”Nikdy si nikoho nenajdu. I když už tu nebudeš tak celé mé srdce patří pouze tobě, Roberte.„ On jen kývl.
Nemusí ji to říkat nahlas. Oba vědí že toho druhého milují.
Takže, takhle vypadá láska...
”Tati...„Zamumlal jsem.
”Charlie... Buď silný...„ Zašeptal.
Pak jsem slyšel jen to že přístroje u jeho postele přestaly pípat a už to drželo pouze jeden tón.
Dlouhý a nepříjemně pisklavý.

Je po všem.

Je po NĚM.

K posteli přiběhli doktoři ale já, i když jsem v to doufal, jsem v hloubi duše věděl že mu už nepomůžou.

Trhl jsem sebou. Byl jsem úplně spocený a vyděšený. Zase ta noční můra. Musím zavolat Oscarovi.

Hrábl jsem po mobilu a přivřel jsem oči abych rozeznal čas.
Je 0:53.
Ještě spát nebude.

Klikl jsem na ikonu WhatsAppu a pak na jeho jméno a hlasový hovor.Párkrát to zazvonilo a pak to zvedl.
”Ahojky.„ Pronesl rozespale.
”Co se děje?„ Zeptal se záhy, když jsem nezdravil nazpět.
”Oscare, zase se mi zdálo o tátovi.„
”Cože?! Co se stalo?„
Zněl dost starostlivě a já se někomu s nepříjemnou  novinkou musel svěřit.
Vysypal jsem na něj nejdřív to že mám přátelé a jaký to byl pěkný den, pak tu hroznou novinu a nakonec noční můru o mém otci která se od jeho úmrtí opakuje často.
”Vždycky je stejně děsivě reálná. Není to sen je to spíš vzpomínka„ Dokončil jsem svůj monolog se slzami stékajícími po tváři.
”Charlie, miluju tě a nechci aby ses trápil. Zítra se pojedu projet na kole tak vezmu nějaké svíčky, stavím se za ním a řeknu mu za tebe co tě trápí, jo,?„

Místo kloudné odpovědi jsem se jen usmál a přestal jsem brečet.
”Příšerně tě miluju Oscare.„
”Já tebe taky. Tak, a teď se jdi prospat nebo tě bude bolet hlava.„
”Jsi jak moje máma.„ Zasmál jsem se.
”Jsem lepší.„ Řekl, uchechtl se a zavěsil.
Pak už jsem s trochu více čistou hlavou upadl do říše fantazie.

Jsem zpět
Mějte se famfarově

Váš Jackie 🖤