Nakonec spolu...(Bl story)

12

”Cože?„ Nejdřív jsem tomu prostě odmítal věřit. Sice jsem si myslel že spolu začnou randit ale ne až takhle brzo.
Nádech, výdech.
”Dneska k nám přijde na večeři aby tě poznal. Má i syna který přijde taky. Neboj určitě si budete rozumět."
Můj život se začínal pomalu ale jistě měnit v peklo. Mamka má přítele a ten má ještě syna!
”Jdu ven s kamarády." Řekl jsem pro jistotu v množném čísle.  ” Tak si jdi ale v šest buď zpátky." Řekla a falešně se usmála. ” Jsem ráda že už nehysterčíš.„
Já jsem jen zatnul pěsti až mi zbělaly klouby.
Tak teď bych ji nejradši dál ránu.
Avšak i přes všechen ten vztek jsem se  v jádru uklidnil a v tichosti odešel do pokoje.
Přiznávám, trochu jsem brečel, ale věděl jsem že mi to nijak nepomůže takže jsem to po pár minutách zklidnil. Jsem rád že jdu ven s Cherriem protože Cherrie je jeden z lidí co tě dokážou nejvíc rozesmát. Nachystal jsem se, vzal skateboard, na mamku jsem jen křikl že jdu a vyšel z bytu. Přišel jsem o minutu dřív ale Cherrie už tam stál.
”Ahoj, Teddy.„
Pomalu si na všechny ty přezdívky zvykám.
” Ahoj Cherrie. Tak co budeme dělat?”  Vím že Cherrie má vždycky něco naplánované.
” Zapátral jsem a zjistil že směrem na domov -(tím myslel jeho domov)- je otevřený nový bistro. Takže jdeme?" Řekl a zapálil si cigaretu. Kývl jsem.
A ani tentokrát nezklamal.
Šli jsme pomalu a skateboardy nesli v rukou.
Já ho poslouchal jen tak na půl ucha protože jsem zaznamenal to že se na obloze dost rychle tvořily mračna.
”Ty, Cherrie? Ono má pršet?„ On se taky podíval na oblohu.
”Nehlásili to. Z mýho odhadu začne pršet tak za půl hodiny. Neboj stihneme to dojít to bude jen nějaká malá přeháňka.” Ve chvíli co to dořekl začalo mírně kapat. ”Ou. Tak mám asi špatnej odhad.„
Uchechtl se hloupě a zatípl cigaretu.

________________________________

”Rychle do domova, schováme se tam do té doby než to přejde.„
Řekl po chvíli co jsme stáli pod zastřešenou autobusovou zastávkou a už to připomínalo velký liják. Nečekal na odpověď a rozběhl se směrem k velké kovové bráně co byla už hned za rohem. Já samozřejmě běžel hned za ním.
Doběhli jsme až za bránu na pozemky domova. Když jsme dorazili k velkým dubovým dveřím, Cherrie vytáhl klíče a otočil s nimi v zámku.
Proč bylo zamčeno?
Vešli jsme do dlouhé chodby s nespočtem dveří. Na konci té chodby byly točité schody do druhého patra. Cherrie na ně ukázal a potom si přiložil ukazováček ke rtům.
Chápu. Mám potichu jít za ním k těm schodům. Došli jsme až ke schodům a vystoupali je.
Objevili jsme se na dost podobné chodbě. Cherrie bezeslova došel k druhým dveřím na pravo a pomalu je otevíral.
”JACK MORGAN!„ Ozvalo se za námi a já málem dostal infarkt. Bylo vidět že i Cherrie ztuhl. Otočil se a já ho napodobil.
Stála tam postarší žena s mastnými vlasy utaženými vlasy do culíku. Její výraz se nedal nějak specificky popsat snad jen slovem: vraždyschopný.
Vypadalo to jakoby mě vůbec neviděla. ”Jak se OPOVAŽUJEŠ vykrást se ven když máš zaracha, ukrást MOJE OSOBNÍ KLÍČE a pak si sem ještě přivýst něj- no to je jedno, víš moc dobře že všechno tohle máš zakázaný!„
Proč si všichni myslí že jsem jeho hračka? Stočil jsem svůj pohled zpátky k Cherriemu. On se na mě nervózně podíval.
”Promiň Holy. Za to že mám zaracha a i tak chodím ven, za to že jsem ti ukradl klíče se omlouvám ale tohle jen jenom kamarád.„ Řekl a hodil ji klíče.
Ona je hbitě chytla. ” To tady bude ten tvůj "kamarád" spát?„
Zeptala se a propálila mě pohledem.
”To nevím. Bude tady do té doby než přestane pršet.„ Konstatoval Cherrie.
„Nojo tak běž. A žádný vylomeniny!”
Cherrie zavřel a pro jistotu i zamkl dveře což mě trochu vyděsilo.
Otočil jsem se směr pokoj. Byly tam dvě postele. Jedna byla uklizená a ustlaná a ta druhá byla neustálá a plná různých věcí. Pochopil jsem že je to Cherrieho pokoj. On se vydal ke skříni co byla v rohu a za sebou na  podlaze tvořil mokré šlápoty. Ze skříně vytáhl nějaké oblečení a podal mi ho. ”Na převlékni se.„ Já lehce zrudnul.
”Ale kde?„ On se zasmál.
”No, mám koupelnu, ale jsme oba kluci nebo ne? " Hlavně tam teď je ucpaný umyvadlo, takže to tam smrdí jak bolavá noha."
Já přitočil očima a on se jen usmál a díval se na mobil, nevěnoval mi pozornost.
„Počkat. Co to je?” Zaslechl jsem najednou.
A mě to došlo. Rychle jsem si natáhl kalhoty abych zakryl moje stehna.
„Nic!”
„Je to... To co si myslím...?”
„Já nevím!” Zakřičel jsem.

Jsem tu po pěti dnech s novou kapitolu! Já vím že dělám jednu za dva dny ale jelikož se blíží Vánoce a tak dále tak jsem se rozhodl že to zdvojnásobíme. Bude vycházet jednou za 4 dny. Díky za pochopení.
Mějte se famfarově
Váš Jackie 🖤