Devil May Cry (DMC) - Démonovo srdce

Část 19 Péče

Dnešní noc byla pro oba polodémony zřejmou tvou nejdelší a nenáročnější v jejich životech.

Ani jeden z nich nespal, i když Vergil neměl k tomu daleko, vzhledem k jeho zranění a celkové únavě jako takové z boje předtím. Jeho zranění ale pozvolna hojila se, jak se během noci vzpamatovával i jeho vlastní démon.  Když poté ráno vysvitli zpoza horizont první sluneční paprsky, většina jeho zranění už byla téměř zahojena. Což ovšem nedalo se říci o Aye. Během noci vyměnili dvakrát ručník, který zakrýval její zranění na zádech. Prvně, protože díra po křídle přestala krvácet a Vergil chtěl aby měla co nejlepší možné pohodlí, chtěl očistit jí od zaschlé krve a špíny ještě více avšak při špatném pohybu se její rána znovu trochu otevřela.. naštěstí nebylo to nic vážného. Bratři té noci neprohodili příliš slova mezi sebou..

Dante vydal se s Trish do města, sehnat nějaké věci pro Ayu a Vergil zůstal s ní sám. Jeho zranění se zahojila a ten zbytek, co zůstával ještě na zhojení, se ztratí během několika málo hodin. Ovšem více než skutečná zranění jej tížilo to, jak Aya vlastně celkově dopadla.. bolelo jej to mnohem více, než kdejaký démonobijecký meč.. nejenom ta bezmoc, že nemůže jí nijak víceméně pomoci nebo ulevil, ale i to, že porušil svůj slib, který jí dal.. slib o tom, jak jí vlastně ochrání před čímkoliv..

Vergil s čerstvě připraveným zeleným, jasmínovým čajem pozvolna vyšel po schodech a vešel do pokoje, kde ležela Aya. Ze zvyku, držel v rukou dva plnější hrnky. Pořád držel se tohohle zvyku, kdy kdykoliv někdo z nich připravoval čaj, vždycky udělal i jeden hrnek navíc pro toho druhého. On nyní, odložil oba hrnky vedle na noční stolek, ponechávajíc je ještě okamžik schladnout a sám, usadil se na okraj postele. K jeho překvapení zjistil, že na něj koukal pár medově zlatavých oček zpoza úzských štěrbin víček.

"Ayo..?" optal se tiše.

"V.." její rty pohnuli se aby vyslovily tiché, jediné písmeno. Jenom to, onen zvuk jejího hlasu, stačil na to, aby u srdce pocítil jisté píchnutí..  mlčky, zvedl svou ruku a zlehka, jakoby skutečně byla jen z tenoučkého ledu, se jeho bříška dotkli její alabastrové tváře. Avšak polodémon vydržel to sotva pár okamžiků než se k ní sehnul a na její čelo poté jeho rty, věnovali jí něžný, lehký polibek.

"Byl jsem hlupákem... měli jsme odejít dokud jsme mohli.. najít mého bratra... ve třech by neměli takové šance.. ochránil bych tě lépe.. vím to.." zašeptal tiše, maličko ale i zoufale. "Vergile...nic z toho.. není tvoje chyba.. prosím.." zašeptal tiše anděl. Démon však jenom v jistém nesouhlasu zavrtěl hlavou. Chtěl něco namítnout, ale poté pocítil pohyb a následně dotyk. Dotyk toho, kterak jej anděl jednou rukou lehce objal. Démonovi stačilo jen pár okamžiků než se to v něm tak trochu nalomilo.. maličko poposadil se na posteli a poté lehnul si do postele vedle ní, tak jak mu to jen bylo prostorem dovoleno. Lehce položil svou ruku na její bok a maličko jí tím objal, přivinul k sobě a sám anděl, se k němu přitulil též. Neubránil se tichému zavrnění, když jí měl takto při sobě, stejně tak i několika dalším políbením do jejích vlasů, na její tvář.. ukazujíc jí, kterak jeho city k ní byly stále stejné, né-li možná ještě silnější.

"Postarám se o tebe.." zašeptal jí tiše do vlasů a aby to ještě tak nějak více podpořil, svoje svoje, na jeho zádech objevili se dva páry modro černých, kožnatých křídel patřící jeho démonické podobě. Jeho křídla poté, opatrně obklopila je oba, schovávajíc se pod sebou, podobně jako to občas dělávala ona, formujíc tak jistou neproniknutelnou bariéru kolem nich.. 

Když se Dante navrátil i spolu s věcmi, odložil je dole na svůj stůl a šel nahoru je zkontrolovat. Viděl pootevřené dveře do pokoje a slyšel i ticho, které v místnosti panovalo. Opatrně tedy nakoukl dovnitř. Vidíc svého bratra, kterak ležel vedle anděla, tulíc se tak nějak i k němu, cítil jak jeho srdce nepatrně poskočilo. Bylo to z důvodu, že nikdy nepomyslel si, že by kdy uviděl svého bratra nejenom projevit svoje city, ale stejně tak, že by kdy našel si cestu do náruče a především srdce nějaké ženy. Nakonec rozhodl se potichu odejít, zavřít za sebou tiše dveře a ponechat je nerušeně sobě..