Příběh, který jednoho dne vloudil se mi do hlavy a nenechal jí napokoji, dokud nebyl sepsaný :)
Týká se Vergila, syna legendárního Temného Rytíře Spardy, polovičního démona, který po svém znovuzrození hledá své místo ve světě. Kdo by ale tušil, že t...
Od jejich společného setkání uteklo několik dní a Vergil nepocítil její esenci nikde po městě. Přesto a stále, nemohl jí nějak dostat z hlavy. Ayla pohlcovala většinu jeho myšlenek a byť stačil přečíst všechny otcovi deníky, a informace, které v nich byly obsažené o andělech, pořád neměl za to, že toho bylo dost. Jedna věc byla o tom číst a druhá vidět to na vlastní oči. Vlastně, to už i tak nějak pocítil, když léčila jeho zranění, které nechtělo se hojit i přes jeho démoní regeneraci. To zranění, které způsobili oni temní rytíři...
Celý den byl sychravo, ve vzduchu byla cítit voda a chvilkově i sprchlo. Střídalo se to takto celý den a Vergil znovu pátral po městě. Nejenom po démoní aktivitě, ale hlavně po ní.
A pak, zacítil jí. Zacítil její esenci. Než stačil ale zjistit, kterým směrem se vydat, zaslechl máchnutí křídel a pocítil prezenci několik kroků vedle sebe. Když otočil k ní svůj pohled ledově modrých očí, byla tam, stála tam. Její hřejivé, medově zlatavé oči na něj hleděli, ona sama ale vypadala... jinak. Držela v ruce svou zbraň, o které Vergil usuzoval, že musí se jednat o nějakou andělskou zbraň, o které četl v otcových denících a sama vypadala jakoby vylezla zrovna z potyčky. Její tvář a oblečení bylo nepatrně špinavé, místy i vlhké, jakoby s ním někdo pohodil snad několikrát o zem či zdi.
"Démoni...?" zeptal se Vergil a Ayla mu mlčky trochu přikývla.
"Nahání mě celé odpoledne... tedy, nahání mě celý život, ale tohle odpoledne, je... kamkoliv vlezu, jsou tam, za rohem. Nezajímají se o nic kolem, jdou jen po mé krvi... už začínají mi docházet nápady, kam mohla bych se ukrýt nebo aspoň na čas zůstat..." řekne Ayla a její hlas zněl s mírně zoufalým podtónem. Jako někdo, kdo prakticky žije podobným, né-li stejným životem, životem, kdy jej neustále pronásledují démoni jenom kvůli jeho krvi a kdo byl jeho otcem, dalo by se říci, že byly tu i jisté... sympatie... s ní.
K nějakým dalším slovům se však ani jeden z nich nedostal, neboť přes okraj střechy natáhne se ruka, nechutně vypadající ruka a poté i část těla. Caina, byl démon, který připomínal zetlelou mrtvolu ženy, na které visí cáry oblečení. Jeho oblíbenou zbraní byla kosa.
Deze afbeelding leeft onze inhoudsrichtlijnen niet na. Verwijder de afbeelding of upload een andere om verder te gaan met publiceren.
Oba kříženci okamžitě přesunuli svou pozornost k démonovi a než stačil se vyškrábat nahoru k nim, Ayla zarazila mu svou ubraň hluboko do hlavy. Démonovo tělo poté bezvládně spadlo dolů do uličky, kde se zhluklo již mnohem více démonů.
"Kruci..." ujede Ayle při pohledu dolů. Vergil připojil se k ní, vedle ní, v další sekundě.
"Vskutku jeví o tebe nebývalí zájem... né nadlouho." pronese Vergil a sevře Yamata více v ruce. Dřív než ona stihne cokoliv říci nebo udělat, vrhne se pře římsu střechy do uličky s démony. Cainy, pekelní psi, dokonce i několik Empus seskupilo se tu, ale Vergil nebral nazřetel ani jediného, pro něj tohle nebyly soupeři. Ayla sledovala jak ještě ve vzduchu tasil katanu a poté vrhnul se mezi ně. Než stačili démoni mrknout, prohnal se jimi jako divoká vlna, jako tsunami, která smete všechno co jí stojí v cestě... Dobrá polovina démonů odpadla při jeho prvním zásahu a ten zbytek, jakmile uvědomil si co se děje, přesunuli svou pozornost na něj.
