Devil May Cry (DMC) - Démonovo srdce

Část 13 Minulost a Budoucnost

Uteklo několik dní od tohoto střetu.

Vergil povšimnul si, že v městě narůstala démoní aktivita. Bylo to vzhledem k tomu, že byly tu oba Spardovi synové, či protože tu byla Aya? Nebo potom byla to jejich společná kombinace na jednom místě, která lákala démony sem. Oni dva coby potomci Zrádce, jejichž sílu chtěli získat všichni démoni pro sebe a ona coby potomek Čisté rasy, se silou, která dokáže ničit démony pouhým dotekem. Zejména pokud našli způsob jak toho zneužít, přetvořit k obrazu svému zvrácenému.

Kromě toho Vergil nemohl přestat myslet na to, co se v rámci těch dvou dnů stalo. Nejenom věci, co se dozvěděl,  ale i věci, které viděl...  viděl tvora ve své nečistější podobě... ne tvora, jí, Aylu. A nejenom to... její gesta, její slova.. do dnešního dne pociťoval na tváři stále dotek jejích rtů...

Ačkoliv předtím poměrně často vyhledávali vzájemně vlastně společnost, v tyto dny se zdálo, že nemůže jí nikde najít a ani ona sama neobjevila se u něj... Vergil, vzhledem k tomu co se dozvěděl, nejenom o její minulosti, o té vlastně věděl, pojal jisté myšlenky o tom, jestli nestalo se něco.. jestli třeba... nečekala od něj též zpátky nějaké gesto... ne to ne. Byl si naprosto jistý v tom, že po téhle stránce nijak nezklamal, ani neurazil. Co to tedy mohlo být...? Tahle nejistota nevědění jej lehce frustrovala.

Pak jednoho dne, objevil se v kanceláři Devil May Cry Morrison. Postarší angličan měl štěstí v tom, že právě v tuto chvíli se zde nacházeli bratři oba. Okamžiků jako těhlech nebylo moc, byly vzácné, vzácné chvíle kdy byly oba schopní nějak spolu koexistovat, aniž by si šli vzájemně po krku. Nebo respektivě Vergil nepociťoval nutkání svého bratra probodat za jeho chování či nejapné poznámky.

Morrison přišel s informacemi ohledně skupiny démonů, kteří si přivlastnili staré nákladní molo a prohlásili jej za svoje území. Z tohoto místa, z tohohle 'hnízda' podnikali poté výpravy do blízkého města odkud unášeli všechny lidi, kteří se jim dostali pod pařáty. Dante nebyl zprvu z tohohle moc nadšený. Lenivě komentoval, že tohle bude chtít více jak jednoho lovce a Nero s holkama, Lady a Trish, byly mimo město na svých misích. Tedy do okamžiku než se o tenhle úkol začal zajímat Vergil, se slovy, že žádná výzva pro něj není dostatečně velká a nebezpečná a milerád dokáže Dante svou sílu tím, že se o to postará sám. To už ale poněkud Rudého polodémona navnadilo mnohem více a nedokázal jenom tak pospávat na své oblíbené židli. Společně poté vyrazili během okamžiku.

Na určené místo dorazili oba společně zakrátko.

Nebývali ani nezdržovali se nějakými kradmými či překvapujícími útoky, nakráčeli tam, prakticky do středu dění a hnízda samotného, jakoby se nic nestalo.

Démoni cítili je už z dálky, stejně jako cítili oni je, závan Spardovi krve bylo něco co někteří démoni vycítit na kilometry daleko... není proto divu, že velmi brzy zjistili, že démoni je obklopují ze všech stran. Doslova. Obklopili je ze všech stran v kruhovém útvaru. Jednalo se převážně o nižší démony, ale i mezi nimi se našlo pár vyšších jedinců. A pak jeden, který mnohonásobně převyšoval všechny ostatní. Nebylo pochyb o tom, že šlo v tomhle případě o samozvaného 'šéfa'  téhle zabijácké bandy.

A tahle myšlenka nakonec i potvrdí es, když obr nakáže menšími potěru aby se zbavily Spardova sémě a on mohl získat jejích sílu. Kdyby tak každý z nich vždycky dostal dolar za tenhle přednes, určitě by jim to už nemalý obnos do kapsy přineslo... 

Však tito démoni skýtali pro oba bratry prakticky žádnou výzvu. Padaly jako mouchy, na jeden maximálně dva zásahy jejich zbraněmi. Jediné co mohlo hrát v prospěch démonů byl jejich počet, ale i ten se za krátký okamžik ukázal jako naprosto irelevantní. Ti, snažili se bratry překvapit zezadu, když mysleli, že jejich záda jsou nechráněná, ale jakmile to zkusili druhý z bratrů vždy ve vteřině přiskočil aby nejenom, že onen útok zablokoval, ale vedl ještě potom i protiútok.