Devil May Cry (DMC) - Démonovo srdce

Část 4 Pomocná ruka

Vergil, ocitl se v velkém problému...

Rána, kterou utržil v boji s temnými rytíři, nechtěla se vůbec zavřít. Díky jeho démonické stránce měla by se takováto zranění vytratit během několika málo minut, ale tahle zůstávala stále otevřená, otevřená a krvácela. I když to postupně pomalu ustávalo, kdykoliv ale udělal prudší pohyb, sotva zacelené tkáně se zase otevřeli působíc tak další krvácení.

Poloviční démon tak strávil zbytek noci a většinu dalšího dne potulováním po vzdálených koncích města, snažíc se držet všem z očí a postupně udával si cestu zpátky k bratrově kanceláři. Krvavá cesta, kterou za sebou zanechával... nebude trvat dlouho než jej zacítí jiní démoni a budou chtít využít své šance. Šanci na to zabít Vergila, syna Spardy, syna Zrádce jejich rasy a získat tak jeho legendární sílu.

Sparda totiž před několika tisíci lety zradil svého pána, démoního krále Munduse. Užil své síly, která dle některých předčila sil démoního krále, a se svými zbraněmi zapudil a uzavřel jej v Podsvětí, ve světě démonů, znemožňujíc mu tak dostat se na svět lidí a podrobit si jej. Sparda rozhodl se bránit lidi a lidstvo samo před vlastní rasou, před vlastními bratry a sestry a on tak, stal se pro ně Zrádcem. Za mnoho, mnoho let poté potkal Evu, lidskou ženu, která ukradla mu jeho srdce. Démon pocítil co jest láskou, co znamená milovat a z jejich pouta vzešli dva synové, dvojčata - Vergil a Dante, z půlky člověk a z půlky démon. Sparda poté sám věnoval svým synům jednu svou zbraň, velký obouruční démonobijecký meč jménem Rebellion pro Danteho, a nádhernou katanu, schopnou tnout skrz předivo času a prostoru a přenášet tak majitele mezi místy, jménem Yamato. Jeho osud dále jest nejasný, neboť padl do rukou démonů, kteří jej na rozkaz Munduse odvlekli do Podsvětí. Nikdo neví jestli stále žije, či kde vůbec vězí, však je jisté s naprostou přesností, že Spardu potkal osud horší než byla sama smrt...

Stmívalo se, ve vzduchu byla cítit voda.

Těžké dešťové mraky stahovali se nad městem a hrozili, že každou chvíli rozprší se na něj. Vergil opíral se ramenem o roh stěny v uličce, napůl používajíc Yamata v pochvě jako jistou podporu, zatímco ve druhé ruce držel pírko. Ono pírko s perleťovým nádechem, který viděl na fotografiích a které tam zbylo po oné osobě.

Když poprvé dotkl se jej, cítil z něj onu sílu, kterou snažil se celé ty dny najít. Cítil též jakoby i teplo, vřelé teplo, které proudilo spolu s tou energií do jeho ruky. Byl to vskutku zvláštní pocit, ale nikterak nepříjemný, spíše naopak...

Nyní když svíral pírko v ruce, ona energie v něm už byla sotva patrná, vyprchávalo s každým okamžikem. Poloviční démon sevřel pírko v ruce mezi prsty...

Musí zjistit co to je, kdo to je... získat onu sílu... ale jeho tělo teď... znovu cítil se slabí, jeho tělo bylo slabé. Slabé z utrženého zranění, které jej činilo slabým. Cítil, že nemůžu takto pokračovat dlouho dále. Možná, ujde ještě několik bloků, ale až ke kanceláři se nedostane, to bylo hořká pravda. A co se stane až zatemní se mu mysl, až bude ležet bezmocně na zemi? Démoni přijdou a budou hodovat na snadné kořisti... 

Schoval pírko do vnitřní, náprsní kapsy svého kabátu a s vypěním všech sil se pomalu vzchopil aby mohl pokračovat dále ve své cestě. Tvář skřivila se mu bolestí a on chytl si svůj bok. Jeho oblečení, jeho vesta, kalhoty i kabát zevnitř byly zmáčené jeho vlastní krví a zanechával za sebou krvavou stopu z vlastní krve.