The diamond in night {ML} ✓

🍆Čarodějnice🍆

🍆Adrien🍆

Píp, píp....

Zvonil mi mobil. Bylo čtvrt na osm ráno a někdo mě musel otravovat!

Podíval jsem se na mobil a....

Buch!!

Spadl jsem z postele. Volala mi "Princezna 💞💖" neboli Marinette. Odvolávám to co jsem řekl! Hned jsem jí to vzal. Nevadilo mi, že ležím na zemi. Hlavně že jsem jí mohl slyšet.

,,Ahoj Adriene." Řekne svým veselým hláskem a mě se hned zlepší nálada. ,,Ahoj princezno." Řeknu a čekám co z ní vyleze. ,,Jdeš dnes na čarodějnice? Řekni že jo!" Zajásá a já nemůžu říct ne. A ani bych nechtěl! Chci být s ní všude po jejím boku. A chci aby byla šťastná. ,,Jasně že jdu!" Řeknu a ona zajásá. ,,Nebudeš litovat! Jde i Alya, Chloe, Nino, Kim.... Vlastně celá třída!" Potom se zastavím... ,,I Jack?" Řeknu udiveně. ,,I Jack." Řekne. ,,Jdu si to ověřit." Řeknu a ona se zasměje. ,,Dobře. Buď tam v šest." Řekne Marinette. ,,Dobře princezno. Ahoj." Potom to típnu a jdu zavolat Jackovi. ,,Nazdar kámo." Řekne. ,,Ty jsi jí nemohl na čarodějnice říct ne, že?" Řeknu a zasměju se. ,,Ale ona mě tak prosila! Nemohl jsem odmítnout!" Vykřikne a já se začnu smát. Máme tu dalšího kluka zamilovaného do Marinette.

🍆Marinette🍆

Obvolávala jsem kamarády a všichni mi říkaly, že na čarodějnice přijdou. Jo, chovám se jako malé dítě, ale to potom uvidíte jaké je to i pro sedmnáctiletou zábavné. To je k neuvěření, že mi bude v prosinci osmnáct. Adrienovi bude osmnáct v listopadu. A příští rok budeme maturovat... Sakra proč!

•••

🍆Adrien🍆

Za chvíli bylo šest a tak jsem vyrazil. Když jsem tam dorazil, žádný děti tam nebyli, byla tam moje třída a pár lidí které znám. V davu jsem hledal moji princeznu. A najednou jsem ji uviděl. Jakmile jsem ji zahlédnul, otočila se a usmála se. Vypadla překrásně. Moje princezna vypadá všude a se vším překrásně. Měla černo-červený klobouk s puntíky, průhledný černý tričko s puntíky, černou sukeň a černé legíny. A nejvíc na ní miluju když má rozpuštěné vlasy. Sakra, čím víc jí znám, tím víc jí miluju. Rychle jsem se za ní rozeběhl a jakmile si mě všimla, s objetí jsem jí zvedl a točil jsem s ní. ,,Princezno mojeeee!" Vykřikl jsem a ona se usmála. ,,Adriene!" Vykřikla a dala mi její čelo na to moje. Potom jsem se zastavil a pevně jsem jí objímal. Koutkem oka jsem potom uviděl Chloe a Alyu jak se na nás koukají. Když si jich všimla i Marinette, znervózněla. ,,Heheh... A-Ahoj holky." Řekne a zamává. Obě dvě se potom začnou smát. Potom na nás zavolá Jack. ,,Lidi! Pojďte si dát panáka!" Alya na to hned zareaguje. ,,Vždyť je nám sedmnáct!" Jack si určitě nějaké pivo dal. O tom nepochybuji. ,,Jedno!" Zařval a Chloe pokrčila rameny. ,,Kime! Pojď si dát panáka." Zakřičela a Kim běžel s ní za Jackem. ,,Ok. Nino, pojď taky!" A tak šla i Alya s Ninem. ,,Stejnak je to jedno. Jdeme?" Otočil jsem se na Marinette. Ta ale trochu ucouvla. ,,Já nevím Adriene. Na tohle nejsem." Řekne a smutně se na mě podívá. ,,Dáme si jen jednoho." Řeknu a ona neodpovídá. ,,Bojíš se? Nemusíš. Uděláme to spolu. A nic se nestane." Řeknu, chytnu jí za ruku a jdeme. Jack nám nalil panáka, já jsem ho hned popadl a chtěl jsem další. Zatím co Marinette ho pořád držela v ruce. Jack mi nalil další a já jsem se podíval na Marinette. ,,Marinette? Tři, dva, jedna..." A nakonec jsme ho oba dva vypili. ,,Máme tu i víno, chcete?" Řekne Jack a Marinette řekne: ,,Jo. Nalej nám." Sama od sebe! Jen jsem se usmál a přikývl jsem. Marinette si dala ještě pár skleniček a šli jsme tančit. Marinette se mě chytla a pomalu se se mnou pohybovala. ,,Tahle je moje oblíbená." Řekne a já se usměju. ,,Jsi moje všechno, Adriene... Kdybych tě nepoznala, byla bych ztracená a dusila bych v sobě vše zlé... Já tě miluju Adriene!" Vykřikne a já jako bych byl ve snu. ,,Jako vážně?" Řeknu. Je tohle skutečnost? Není to jen výplod mé fantazie? A najednou mě napadlo, že si dala hodně vína a že je asi opilá. Zesmutněl jsem. Není to skutečné. ,,Jako vážně." Řekne a políbí mě. Potom se jemně odtáhla. ,,Taky tě miluju. Od chvíle co jsem tě poznal." Řeknu a ona se usměje. Sakra je to skutečné... Najednou jsem se rozbrečel a podlomily se mi nohy. A dokola jsem říkal ,,Není to skutečné."

,,Adriene!" Rychle se skrčila a vzala mě za tváře. ,,Jsi v pohodě?" Řekla starostlivě a já se na ní smutně podíval. ,,Není to skutečné." Řeknu znovu a ona se rozbrečí. ,,Je to skutečné. Adriene, je to skutečné." Řekne a stále mě drží za tváře. A potom mě rychle obejme. Ale jak mě objala, tak rychle povolila. Usnula.

Ahojky🍆💖Jak se vám kapitola líbila? Už jsem chtěla aby se to pořádně rozjelo a tak Marinette vyznala svoje city💖🍆Ale omlouvám se, byla *****, pravdu co jsem teď psala v další kapitole😁
Užijte si čarodějnice a přeji hezký den🎃

Zatím papa broučínky💖🐞