The diamond in night {ML} ✓

🍅Pokus o vyznání citů🍅

🍅Adrien🍅

Když film skončil, poprosil jsem otce o to abych došel domů pěšky. A proč? Abych si užil zbytek večera s Marinette. ,,Limuzína nepřijede. Tak radši pojďme." Řeknu a Marinette přikývne. Tma byla jako v pytli ale světlo měsíce to osvítilo. Bylo to hrozně krásné. A Marinette vypadala v té záři hrozně krásně. ,,Když nad tím tak přemýšlím... Taky tě moc neznám... Jakou si představuješ dívku?" Zeptala se. To by mohla být šance na vyznání citů! Proběhlo mi hlavou. ,,Takovou jako ty." Řeknu ale hned potom si říkám co jsem to za blbce. Marinette vypadala překvapeně a tak jsem jí uklidnil. ,,Neboj se! Nemám tě rád! Teda mám! Ale nemiluju tě... Takhle to chci říct..." Řeknu a ona se usměje. ,,Já to chápu." Řekne a zasměje se. Když nad tím tak přemýšlím... Já vlastně Marinette tímhle lžu. ,,Marinette... Já-" Začal jsem. Chtěl jsem jí říct pravdu, ale najednou se u nás ukázal Luka. ,,Ahoj lidi. Kam jdete?" Zeptal se. Jak jsem si všiml, Marinette hned znervózněla a začala se červenat. ,,N-no... Jdeme z kina." Řekne a usměje se. Něco mi říká že jí ztrácím...

🍅Marinette 🍅

Když jsem viděla Luku, zčervenala jsem. A když si prohrábl vlasy, ještě víc! ,,Aha. Nechcete se mnou jít na mé oblíbené místo?" Řekl a já jsem se ani nerozhodovala. Nemohla jsem říct ne! ,,Jasně." Řeknu a usměju se. ,,A ty Adriene?" Zeptal se Luka a já se stále koukala na Luku. ,,Když to Marinette chce..." Řekne sklesle a já v hlavě zajásám. ,,Tak... Pojďte." Řekne a my jdeme za ním. Nakonec zastavíme u můstku kde je potok. Luka potom jde za Adrienem a mluví s ním. Já ale neslyším o čem.

🍅Adrien🍅

Luka ke mě potom přišel a zeptal se mě: ,,Tobě se Marinette líbí? Že?" Nevím jak na to přišel. ,,Chceš mě ještě víc mučit?" Zeptal jsem se ale on zavrtěl hlavou pro ne. ,,Vidím to na tobě. Jestli chceš, můžu si s ní promluvit." Řekne ale já zavrtěl hlavou. ,,Nechci aby si dělala se mnou potíže." A potom se vydám domů.

🍅Marinette🍅

,,Adriene počkej!" Viděla jsem že Adrien odchází a tak jsem ho rychle zastavila. ,,Ty někam jdeš?" Zeptala jsem se a on udělal smutný úsměv. ,,Potřebuji domů. Otec mě tam chce." A potom chtěl zase jít. Tak jsem ho vzala za ruku aby zastavil. ,,Adriene je ti něco?" Zeptala jsem se. ,,Ne..." Řekl sklesle. ,,Nelži mi." Řeknu trochu naštvaně. ,,Jen nechci domů." Tohle poznám že lež byla. Potom jsem tedy jeho ruku pustila. ,,Tak ahoj." Řekne a už opravdu jde. Nemůžu uvěřit že opravdu jde. Co jsem mu udělala? A proč mi lže?