The diamond in night {ML} ✓

🍠Zázrak🍠

,,Ano prosím?"

,,Máme pro vás skvělou zprávu."

,,Ano?"

,,Marinette Dupain-Changová se zázrakem probudila. Můžete jí přijít navštívit."

,,Bože můj!" (Rozbrečel se)

,,Děkuji moc za zprávu. Nashledanou."

,,Nashledanou."

Rychle vystartoval z domu a běžel co mu nohy stačily. Nemohl uvěřit že její úsměv znovu spatří. Nemohl uvěřit že se probudila a že to vůbec přežila. Jeho princezna pořád žila.

🍠Adrien🍠

Vešel jsem do pokoje a tam byla. Ležela s otevřenýma očima a v tu co mě spatřila, i přes ty všechny modřiny a bolesti se usmála. Hrozně jsem se rozbrečel a šel jí jemně obejmout. ,,Tohle mi nemůžeš dělat!" Řekl jsem přes slzy a ona se ještě více usmála. ,,Chyběla jsem ti?" Řekne slabě a já se usměju. ,,Nejvíc princezno." Hned potom přiběhla ubrečená s rozmazanou řasenkou Chloe. Za ní hned Alya v úplně stejném stavu. Obě dvě Marinette objali a Marinette je objala taky. Ale jen trochu, protože byla zesláblá. ,,To nám nemůžeš dělat!" Vykřikla Alya.
,,Marinette Dupain-Changová ty mě dostaneš do hrobu." Řekla zase Chloe. Musel jsem se nad tím usmát. Marinette ke mě natáhla ruku a já jí ruku stiskl. ,,Nikdy mi to už nedělej." Řekne Chloe a Marinette se usměje. Najednou přišel Jack s květinami v rukách. ,,Jacku?" Řekne slabě Marinette. ,,Chtěl jsem ti přinést květiny. A vlastně ti i říct aby ses držela. Nechci aby jsi mi odpustila. Chci jen aby jsi přijmula květiny." Jack jí podal červené překrásné růže a ona se usmála. Vzala jednou rukou květiny, protože jednu měla v sádře a přičichla si. ,,Hezky voní. Děkuji." Řekne a usměje se. Jack se usměje a chce odejít. Než ale stačí odejít, Marinette řekne: ,,Odpouštím ti." Jack se usmál a odešel. ,,Ví o tom Luka?" Zeptala se Marinette. ,,Nevím." Řeknu a ona zesmutní. ,,V pohodě Marinette?" Zeptám se a ona se rychle usměje. ,,Jasně. Proč ne?" Vím že to byl falešný úsměv. ,,Marinette jsme tvoji nejlepší přátelé. Nám můžeš říct vše." Řekne Alya a Marinette se zamyslí. ,,No dobře..." Vzdychne. ,,Zamilovala jsem se do něj..." Málem mi vyrazila dech. Byl to hrozný šok a hrozná bolest. Jako mi mě zastřelila. ,,Adriene? Jsi v pohodě?" Zeptala se Chloe. ,,Ano..." Usmál jsem se a Chloe se ustaraně usmála. Když se na mě nekoukala, sklopil jsem smutně zrak. ,,Tak to je bezva Mari! Aspoň jsi zapomněla na toho Jacka." Řekne Alya. ,,O to nejde. Jackovi jsem už odpustila. Hned jak jsem ho poznala jsem si říkala že k němu něco cítím." To už jsem ale nedával. ,,Omluvte mě..." Řeknu a rychle odejdu. Za sebou jsem slyšel jen toto. ,,Adriene! Neodcházej prosím!"

Ahojky!💕Další kapitola tu! Chci vám jen říct, že je asi divné, že se Marinette ihned probudí z kómatu a že se hned tak rozmluví, ale neberte to tak. Prostě si toho nevšímejte. Doufám že máte hezký den!
Loučím se!

Papa broučínky🐞💕