𝙉𝙚𝙫𝙚𝙧 𝙛𝙤𝙧𝙜𝙚𝙩 𝙮𝙤𝙪 |𝙏𝙤𝙢 𝙃𝙤𝙡𝙡𝙖𝙣𝙙 𝙁𝙁| ✔

𝐗𝐗𝐕𝐈𝐈.

Say Something - A Great Big World

Zlost ve mně bublala. Byla jsem moc ráda, že si chtěl plnit sny, ale měl mi to říct.

,,Tak já asi půjdu." Usmál se s trapností Harry. Jenom jsem na něho kývla, že jsem ho slyšela. Rozešla jsem se za Tomem. Poklepala jsem Tomovi na rameno.

,,Omlouvám se, jestli ruším." Omluvila jsem se za skočení do jejich konverzace. ,,Tome, můžeš na slovíčko?" Ukázala jsem prstem na chodbu. Tom zmateně přikývl a šel za mnou. Otočila jsem se na podpatku a zamračila se na něho.

,,Kdys mi to chtěl říct?!" Vyjela jsem na něho.

,,Co jsem-" Nestihl to dokončit a já pokračovala.

,,Dobře víš, že tě ve všem podporuji a mám tě ráda." Řeknu. ,,Ale proč přede mnou tajíš věci?" Rozhodila jsem rukama.

,,Nic před tebou netajím." Nadechl se.

,,Chtěl jsem ti to říct-" Skočila jsem mu do řeči.

,,Kdy?! Dneska?!" Protočila jsem oči. ,,Tome, odstěhovat se odtud je velké rozhodnutí. Snažím-"

,,K čemu tohle je?" Skočil mi do řeči. ,,O čem tohle vlastně je?" Pozvedl ramena. ,,Vadí ti tolik, že si chci plnit sny?!" Vyjel na mě.

,,To jsi tak sobecká?" Byla to jako dýka co mě zasáhla do srdce. To mě nezastavilo od pokračování.

,,Tak to není!" Vykřiknu.

,,Oh. A jak to tedy je?!" Dá si ruce v kříž.

,,Jde mi o to, že si se mnou o tom vůbec nemluvil. Nezmínil si se, že chceš odcestovat!" Začínám křičet.

,,Chtěl jsem ti to říct dneska!" Vykřikl na mě.

,,Den před odletem?!" Pozvednu obočí. Krev ve mně bublá.

,,Co ti na tom tak hrozně vadí?!" Usměje se. Mám chuť ho praštit.

,,Nevadí mi na tom nic! Vadí mi to, že jsi mi nic neřekl!" Zakřičím na něho.

,,Možná jsem ti to neřekl, protože je mi to jedno!" Zakřičí mi do obličeje.

,,Je ti to jedno?" Pozvednu obočí. ,,Já jsem ti jedno?!" Začnu křičet jako nikdy v životě. ,,Takže to všechno je ti jedno?!" Tom dá ruce před sebe.

,,Tak jsem to nemyslel." Snaží se mě zklidnit.

,,Jak jsi to teda myslel?! Huh?!"

,,Nechtěl jsem ti to říct, protože jsem se bál o náš vztah." Vydechne. ,,Neřekl jsem ti to, protože nevím co bude dál. Nechtěl jsem tě tím zatěžovat." Protočím očima.

,,Tohle si strč někam!" Zakřičím na něho. ,,Vztah je hlavně o domluvě druhých!" Obejdu ho.

,,Alex, počkej." Vezme mě za zápěstí.

,,Okamžitě mě pusť!" Křiknu na něho.

,,Alex, prosím-" Vysmeknu se mu vší silou.

,,Tome, víš, že ti vše přeji. Říct mi den před odletem, že se stěhuješ do Londýna, není v pořádku. Měl si mi to říct už dávno."

,,Chtěl jsem ti to říct, ale-" Skočím mu do řeči.

,,Tyhle výmluvy si nech!" Zakřičím na něj. ,,Užij si Londýn." Rozejdu se od něho.