𝙉𝙚𝙫𝙚𝙧 𝙛𝙤𝙧𝙜𝙚𝙩 𝙮𝙤𝙪 |𝙏𝙤𝙢 𝙃𝙤𝙡𝙡𝙖𝙣𝙙 𝙁𝙁| ✔

𝐗𝐕𝐈𝐈𝐈.

Lorde - Green Light

≪•◦ ❈ ◦•≫

Dnes byl sportovní den. Večer se měla konat bojovka. Nikdy z bojovek nechci vyrůst. Baví mě se bát. Když mě vystraší nekřičím, tedy skoro nikdy. Musím se přiznat, že někdy jsem posera.

Pamatuji si, když jsme šly se Susan na bojovku. Bylo léto a my byly na sportovním táboře. Mám na ten tábor tolik krásných vzpomínek.

Šly jsme po zarostlé pěšince a Susan se klepala jako ryba na suchu. Pamatuji si, že mi předtím říkala jak se nebojí a nemá strach. Lhala jako když tiskne. Byla podělaná až za ušima.

Když na nás vybafl hlavní vedoucí, ani to se mnou nehnulo. To samé se nadalo říct o Susan. Nejdříve ho nazvala podělaným úchylem, samozřejmě to řekla vulgárněji.

No, a pak musela dělat dvacet dřepů. Neskutečně jsem se jí za to smála. Občas ji to i připomenu.

Seděla jsem se Susan u stolu. Už jsme si donesly všechno jídlo, které chceme ochutnat, ale mně všechno přišlo stejné. Susan nechtěla mluvit o něčem jiném, než o mně a Tomovi.

Už nám plánovala svatbu, děti, jak se bude jmenovat náš pes. Měla jsem sto chutí vzít londýnský koláč a narvat ji ho do krku, aby se na něm udávila.

,,Tak?" Zašklebila se. Položila jsem papriku zpět na talíř.

,,Nevím Susan. Asi nic? Dobře víš, že v tomhle nejsem dobrá. Čekáš snad, že mu složím písničku a dám mu čokoládu, na které bude napsané: nechceš se mnou chodit?" Ruce vyhodím do vzduchu.

,,Raději ne." Zasměje se.

,,Nemám v plánu mu cokoliv říkat." Zamumlám.

,,Takže to v sobě budeš dusit?" Pozvedne obočí.

,,Ani nevím, jestli to se mnou cítí stejně. Nejsem si jistá, jestli to cítím stejně. Vlastně nevím nic." Vezmu proužek papriku a kousek si odkousnu.

,,Ty jsi kus vola." Kousne si chleba s máslem a marmeládou. Hlavou praštím o stůl.

,,Nápodobně." Zamávám paprikou ve vzduchu.

,,Tak spolu zatím jen mluvte. Třeba si uvědomíš, že ho máš opravdu ráda nebo ne." Zvednu hlavu. Tvářím se udiveně, protože to je po dlouhé době nějaká moudrá rada.

Usměji se na ní. Čelem se znovu opřu o stůl. Když nad tím přemýšlím, tak jsem v tom tobogánu něco cítila. Byl to tak hřejivý pocit, který jsem nikdy nezažila. Ten pocit byl jen s ním.

Odpoledne se mohlo začít. Byl sportovní čas a my se museli rozdělit do skupin. Já, jakožto věrný hráč fotbalu jsem šla na volejbal.

Chtěla jsem zkusit něco jiného, protože hraju skoro pořád jenom nohama. Není to, jako kdybych volejbal nikdy nehrála. Jen mám radši fotbal.

V týmu jsem měla některé lidi ze třídy a moje lidi. Byl tu Ben, Susan a Tom. Jimmyho chudáčka jsme museli vidět jen přes síť. Samozřejmě si stěžoval, že jsme banda lidoopů.

Byl naštvaný, protože byl jako jediný odpadlík. Musela jsem mu říct, že ho stejně máme rádi. To už po mně hodil hrstku písku.

Začalo se hrát. Jak jsem předtím zmiňovala, hraji nohama. Když jsem omylem do míče kopla a trefila Jimmyho do obličeje přes síť, chtěla jsem se propadnout do země. Na druhou stranu mi to přišlo extrémně vtipné.