Náš společný roadtrip

Vyrážíme na roadtrip!

,,A hlavně si nezapomeň kartáček na zuby!" zasmála se Sofi do videohovoru a já přikývl. Sofi se mi jen smála, když jsem se snažil si zabalit. Uměl jsem to, ale nikdy jsem neodhadl co si vzít a co budu potřebovat.

Když jsem to nějak všechno pobalil, tak jsem si samozřejmě u východu málem zapomenul mé milované sluchátka. Bez nich bych to nepřežil. Musel bych poslouchat Sofi a Jindru, jak spolu flirtují a  to mi rozhodně dost neprospívá.

Stále jsem si volal se Sofi, ale hovor mi přerušil Jindra, který stál před mými dveřmi jako tvrdé i. ,,Proč takhle blbě stojíš, kokote?" zasmál jsem se a on stále jen stál, jako by byl z ledu. ,,Vole, Jindro? Haló?" mávl jsem mu před očima rukou a konečně zareagoval. ,,Ježiš. Sorry, jsem byl trochu mimo." uchechtl se a já trochu znejistil. On, zatím, jako jediný měl z nás řidičák.. A vypadalo to, jako kdyby si něco šlehl. Radši jsem to neřešil a narval mu do ruky jedno z mých zavazadel. ,,Jdi, odnes to!" vyhrkl jsem a Sofi se jen zasmála. Pak jsem si zamkl dveře od bytu a mohli jsme vyrazit! Tedy počkat.. Ještě ne, ještě musíme vyzvednout Sofi. Málem bych na ní zapomněl.

Po 10 minutách jsme přijeli k Sofiinu domu a zazvonili jsme. Chvíli jí to trvalo, se dostat ze dveří, jelikož toho táhla víc jak my dva dohromady.. Což bylo co říct.

Hned jsme k ní přiběhli a pomohli jí to dát do auta. Už se nám tam toho tolik nevešlo. Kufr byl malý. Od mého přemýšlení mě rozhodil Jindra a jeho otázka. ,,V tom máš dilda nebo co?" smál se a strkl do Sofiniho  ramene. Ona jen zakroutila hlavou. ,,Ty jsi takový debil. Honzo, teď ti závidím, že máš ty sluchátka!" usmála se na mě a já se jen podrbal na zátylku. Neměl jsem jí k tomu co říct, tohle je už moje tradice. Vždy, když někam s nimi jedu, tak si beru sluchátka.

Ani jsem si to neuvědomil a oba už byli v autě. Ještě že Jindra zatroubil, jinak bych tam stál dost dlouho. No, co se dá dělat. Vlezl jsem do auta, sedl jsem si na sedadlo vedle řidiče a rovnou si vzal sluchátka. Pustil jsem si tam nějaký playlist ze spotify a mohl jsem si užít krásnou chvilku ticha.. Až na to, že na sebe řvali kvůli rádiu, přes které se nemohli slyšet, bylo dost hlasité. Jen jsem si povzdechl a neřešil to. Doufal jsem, že se za nějak dobu utiší a já budu moct spát.

,,Hej! Honzo, vole! Vstávej." šťouchal do mě Jindra. Nechápu, jak se mi povedlo usnout. Jen jsem se na něj podrážděně podíval a zavřel znovu oči. ,,Co je?" zeptal jsem se a sundal jsem si sluchátka. ,,Jsme na benzínce, nechceš jít si něco koupit nebo tak nějak? Na mapě není jiná než tahle." oznámil mi Jindra a já se pomalu zvedal a šel směrem k obchodu.

To to zas ale začíná.